11 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 5 466,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 466,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 466,69 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 466,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 466,9 Kč od datum do zaplacení a částky 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně v návrhu uvedla, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a zároveň provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím které umožňuje na základě všeobecných podmínek účastníkům, prostřednictvím její mobilní telekomunikační služby, platit za produkty a služby třetích stran. Žalovaná byla účastníkem telekomunikační služby anonymizováno číslo na základě smluv o poskytování služeb. Žalobkyně poskytovala žalované služby třetích osob a za tyto služby vystavila žalované fakturou číslo splatnou dne datum za období od datum do datum částku 1 144 Kč a fakturou číslo splatnou dne datum za období od datum do datum částku 4 322,69 Kč. Žalovaná ovšem tyto fakturu neuhradila, z toho důvodu jí žalobkyně zaslala dne datum upomínku, kterou ke dni datum došlo k zrušení poskytování služeb a zároveň ji touto upomínkou vyzvala k uhrazení dlužných částek. Dále žalobkyně zaslala žalované dne datum pokus o smír, žalovaná na něj ovšem nijak nereagovala a dlužnou částku neuhradila.

3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla na základě smluv o poskytování služeb ze dne datum a datum účastníkem telekomunikační služby anonymizováno, a to čísel číslo, číslo a číslo, na základě této služby žalobkyně umožňovala žalované využívat služby třetích stran a žalovaná se zavázala za tyto služby řádně platit. Žalovaná využívala služeb třetích stran, konkrétně informační služby číslo a platební transakce, žalobkyně žalované vyúčtovala za tyto služby fakturou číslo splatnou dne datum za období od datum do datum částku 1 144 Kč a fakturou číslo splatnou dne datum za období od datum do datum částku 4 322,69 Kč. Žalovaná ovšem neplatila za tyto služby řádně a včas a žalobkyně proto smlouvu o poskytování služeb upomínkou ze dne datum ke dni datum vypověděla a zároveň vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Žalovaná ovšem ničeho neuhradila, přestože ji k tomu žalobkyně opětovně upomínala pokusem o smír ze dne datum.

6. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv; strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o veřejně dostupných službách elektronických komunikací ve smyslu § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jejichž součástí byly rovněž inominátní (nepojmenované) smlouvy podle výše citovaného § 1746 o. z., jimiž byly výše popsaným způsobem vymezeny závazky účastníků vyplývající z poskytování tzv.„ služeb třetích stran“. Žalobkyně své závazky z citované smlouvy plnila, když žalované jednak sama poskytovala sjednané služby elektronických komunikací, jednak jí umožnila prostřednictvím této linky využít i dalších služeb poskytovaných jinými firmami, jejichž ceny byla žalovaná povinna uhradit spolu s vyúčtováním ceny služeb žalobkyně (tj. i tyto ceny za služby třetích firem měla platit prostřednictvím žalobkyně). Žalovaná však závazek k zaplacení ceny služeb poskytnutých jí žalobkyní nesplnila. Vzhledem k tomu, že rozhodování o plnění poskytnutém samotnou žalobkyní je v pravomoci Českého telekomunikačního úřadu, domáhala se žalobkyně svým návrhem u soudu pouze zaplacení částky 5 466,69 Kč za„ přeúčtované“ služby třetích firem, a soud proto jejímu návrhu vyhověl, tj. žalované uložil povinnost jí zmíněnou částku uhradit včetně úroku z prodlení, který odpovídá § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to od datum když celá částka byla dle faktury splatná dne datum.

9. Soud však výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Nejedná se totiž o náklady spojené s uplatněním pohledávky, nýbrž o náklady řízení, neboť požadavek na tyto náklady žalobkyně odůvodnila dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 153 odst. 3 o. s. ř. a soud tedy o těchto nákladech řízení rozhodl ve výroku III., ve kterém žalobkyni tyto náklady řízení přiznal v rámci náhrady nákladů řízení, viz odůvodnění níže.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

11. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší splatnost či plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.