11 C 205/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 571,71 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 571,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 694,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 670,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 245,5 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 069,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 8. 2025, ve znění doplnění ze dne 21. 11. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 571,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 694,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 670,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 245,5 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 069,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že dne 23. 6. 2021 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel částku 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s příslušenstvím úvěru v podobě úroku ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 splátkách po 1 992 Kč, což ale žalovaný neučinil, neboť uhradil pouze částku 18 992 Kč (z čehož 9 930,68 Kč bylo alokováno na jistinu a na úrok 1 267,82 Kč, na úhradu za poskytnutí úvěru 5 005,42 Kč, na náklady na vyhodnocení úvěru 949,35 Kč, na inkasní poplatek 1 838,73 Kč). Úvěr byl splatný do 23. 8. 2022 a od 24. 8. 2022 se úročí neuhrazená jistina 5 069,32 Kč úrokem se sazbou 15 % ročně. Rovněž vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení, kterým je úročena jistina a nezaplacená částka úroku v pevné výši 176,18 Kč, neboť byla sjednána možnost požadovat úroky z prodlení ze smluvních úroků. Pro případ porušení povinnosti zaplatit splátku řádně a včas strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, kdy tato pokuta činí od 24. 2. 2022 do 11. 7. 2023 částku 2 864,51 Kč, když byla vždy úročena částka, se kterou byl žalovaný v prodlení. Rovněž si smluvní strany sjednaly, že upomínky zasílané žalovanému budou zpoplatněny částkou 750 Kč, kdy tato částka se skládá z účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. Pro případ zaslání oznámení o postoupení pohledávky k vymáhání inkasnímu pracovníkovi, bylo toto oznámení zpoplatněno částkou 1 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a byly mu naúčtovány 2 upomínky po 750 Kč a oznámení po 1 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 2. 8. 2023 postoupena ze společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Pohledávka se skládá z jistiny ve výši 5 069,32 Kč, smluvního úroku ve výši 176,18 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 344,58 Kč, nesplacených úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 444,65 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 861,28 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 675,70 Kč, úroku za období od 24. 8. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 670,82 Kč a úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 694,13 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů a dokladů od žalovaného a nahlédnutím do registrů, jak bylo zaznamenáno v žádosti o úvěru. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 29 016 Kč a výdajů 13 789 Kč, kdy použitelný příjem činil 15 227 Kč. Příjmy žalovaného byly zkoumány z výplatních pásek a výdaje z výpisů z bankovního účtu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy „o úvěru“ ze dne 23. 6. 2021, č. , hodnota, , bylo zjištěno, že stranami smlouvy jsou předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaný a těmito stranami je smlouva podepsána. Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a inkasním poplatkem za inkaso v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s příslušenstvím vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ve výši 15 % a RPSN činilo 272,44 %. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení s uhrazením jakékoliv splátky, dále povinnost žalovaného uhradit částku 750 Kč za prodlení s uhrazením splátky, skládající se z částky 250 Kč jako účelně vynaložených nákladů s vymáháním a částky 500 Kč jako smluvní pokutu za prodlení se splátkou. Nakonec strany sjednal povinnost žalovaného uhradit částku 1 500 Kč za oznámení žalovanému, že věc byla postoupena k vymáhání inkasnímu pracovníkovi. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel jistinu.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalobkyně podepsaly smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni specifikované v seznamu pohledávek, kdy pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Z historie plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 24. 6. 2021 částku 2 000 Kč, 19. 7. 2021 částku 2 000 Kč, 23. 8. 2021 částku 1 992 Kč, 29. 9. 2021 částku 6 000 Kč, 22. 10. 2021 částku 2 000 Kč, 24. 5. 2022 částku 5 000 Kč.

7. Z výplatních pásek č.l. 15-16 soud zjistil, že v květnu 2021 byl čistý měsíční příjem žalovaného (částka, která mu byla zaměstnavatelem zaslána na účet po odečtení srážek) 24 639 Kč, v dubnu 2021 to bylo 28 816 Kč a v březnu 2021 částka 23 241 Kč. Každý měsíc byla z příjmu žalovaného srážena částka za nepřednostní pohledávky, a to 6 315 Kč v květnu 2021, 2 270 Kč v dubnu 2021 a 7 552 Kč v březnu 2021.

8. Z dodatku k pracovní smlouvě č.l. 16 verte soud zjistil, že žalovaný měl pracovní poměr na dobu neurčitou.

9. Ze žádosti o úvěr č. l. 17 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný a žije ve vlastním bydlení a má jedno dítě. Příjem měl být ověřen z výplatních pásek a pracovní smlouvy, ohledně ověření výdajů v dokumentu nic uvedeno není. Jako výdaje žalovaného je uvedeno bydlení ve výši 2 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady ve výši 6 400 Kč a srážky ze mzdy 5 389 Kč. Celkem činily výdaje 13 789 Kč a příjmy 29 016 Kč.

10. Z doručenky č.l. 18 a dopisu č.l. 19 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala 8. 12. 2022 doporučenou zásilku žalovanému, kterou si nepřevzal, ohledně předání věci k vymáhání.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . dne 23. 6. 2021 a žalovaný podepsali smlouvu nazvanou „o úvěru“, č. , hodnota, . Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a inkasním poplatkem za inkaso v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s příslušenstvím vrátit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ve výši 15 % a RPSN činila 272,44 %. Částka 15 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení s uhrazením jakékoliv splátky, dále povinnost žalovaného uhradit částku 750 Kč za prodlení s uhrazením splátky, skládající se z částky 250 Kč jako účelně vynaložených nákladů s vymáháním a částky 500 Kč jako smluvní pokutu za prodlení se splátkou. Nakonec strany sjednal povinnost žalovaného uhradit částku 1 500 Kč za oznámení žalovanému, že věc byla postoupena k vymáhání inkasnímu pracovníkovi. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost z tvrzení žalovaného, který uvedl, že má příjem 29 016 Kč, což ověřila výplatními páskami, a výdaje ve výši 13 789 Kč, předchůdkyně žalobkyně tyto částky od sebe odečetla a dospěla k závěru, že žalovaný má použitelný měsíční příjem 15 227 Kč. Žalovaný dále předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, má jedno dítě a žije ve vlastním bydlení. Příjem žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek. Čistá mzda žalovaného po odečtení srážek činila v květnu 2021 částku 24 639 Kč, v dubnu 2021 to bylo 28 816 Kč a v březnu 2021 částka 23 241 Kč. Předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalobkyně uzavřely smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni specifikované v seznamu pohledávek, kdy pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byla součástí seznamu. Žalovanému bylo oznamováno postoupení pohledávky. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a žalobu zamítl. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalovaného, ke kterému měla k dispozici potvrzení o výplatě mzdy (tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti). Co se ale výdajové stránky poměrů žalovaného týče, tak předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jejich výše a jeho výdaje jakkoliv neověřovala, nebo takové dokumenty nepředložila. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky dle názoru soudu tak učinit měla a výdajovou stránku měla zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Takto má učinit zvláště za situace, kdy jsou výdaje (například na bydlení) žalovaného na první pohled nepřiměřeně nízké a splátka činila 1 992 Kč. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, určitě nebylo nemožné opatřit si například výpis z katastru nemovitostí. Je také otázkou, proč by žalovaný přistupoval na velmi nevýhodné podmínky úvěru od předchůdkyně žalobkyně a zda předchůdkyně žalobkyně neměla zkoumat, zda žalovaný nemá úvěry u jiné společnosti. Na závěru soudu nemění nic ani skutečnost, že žalovaný po určitou dobu splátky hradil, naopak se dostával do prodlení již od páté splátky. Přestože žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného byly ověřeny z výpisu z účtu, tak tento výpis nepředložila, tento údaj není zanesen v žádosti žalovaného o úvěr a zástupce žalobkyně u jednání uvedl, že jej žalobkyně ani nemá k dispozici. Rovněž žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně žalovaného prověřovala v dostupných registrech, například zda nesplácel jiné úvěry. Předchůdkyně žalobkyně ani neověřovala, zda žalovaný skutečně bydlí ve vlastním bydlení a má tak nízké náklady na bydlení, jak byly uvedeny v žádosti. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky dle názoru soudu měla výdajovou stránku zkoumat podrobněji.

18. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 15 000 Kč. Sama žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tvrdila, že žalovaný již uhradil částku 18 992 Kč a žalovaný tak uhradil celou jistinu a nic žalobkyni nedluží, proto soud žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl v řízení sice úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, přičemž poplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím ve věci (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 93 Co 56/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 48/2014). Poplatník na soudním poplatku dosud zaplatil 800 Kč, přičemž výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč a zbývá tedy doplatit 200 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť k jinému postupu nebyl shledán důvod.