11 C 55/2023

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 68 218,25 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 091 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 127,25 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 091 Kč od [datum] do [datum].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 68 218,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 218,25 Kč od [datum] do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve [příjmení] [příjmení] x [právnická osoba]) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná načerpala úvěr ve výši 68 218,25 Kč, který se zavázala vrátit do [datum], což ale neudělala. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena tak, že původní věřitel vypočetl rozdíl mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátky, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně výši životního minima. Půjčky jsou pak poskytovány tak, aby vrácena částka byla maximálně ve výši 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále byla žalovaná lustrována v databázích. Žalovaná uhradila částku 187 883,44 Kč a žalobkyni byla postoupena pohledávka ve podobě jistiny 52 831,44 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3* 250 Kč) a úroku 14 636,81 Kč za období čerpání úvěru. Tímto podáním žalobkyně rovněž vzala žalobu částečně zpět co do částky 29 091 Kč s příslušným úrokem z prodlení, kterou žalovaná uhradila dne [datum].

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, ale potvrdila, že se zaregistrovala na stránkách předchůdkyně žalobkyně a obdržela od ní peníze. Měla za to, že předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila její úvěruschopnost, což vedlo k tomu, že se dostala do nepříjemné finanční situace. V době žádosti o půjčku sdělila věřiteli pravdivé informace, tedy že neměla práci na hlavní pracovní poměr, porot nemohla poskytnout výplatní pásky, ale údaj o příjmech předchůdkyni žalobkyně nezajímal. Rovněž měla za to, že podmínky smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť RPSN bylo stanoveno na 264,45 % ročně a rovněž byly dle názoru žalované nemravně nastaveny sankce za prodlení. U jednání soudu žalovaná doplnila, že v době poskytnutí úvěru měla příjem pouze 15 000 Kč, platila 8 500 Kč na nájem a hradila si zdravotní pojištění, zbylé peníze jí stačily akorát na živobytí, předchůdkyně žalobkyně žádné dokumenty po žalované nevyžadovala, pouze požadovala občanský průkaz a zaplatit 1 Kč na její účet. Díky půjčce od předchůdkyně žalobkyně se žalovaná dostala do začarovaného kruhu, kdy, aby mohla splatit tuto půjčku, tak si musela půjčit např. od [anonymizováno] a poté z této půjčky platila opět [anonymizováno]. <b>Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:</b> 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že stranami je předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná, na smlouvě chybí podpis obou ze stran. Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované revolvingový úvěr do limitu 35 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně, kdy RPSN činilo 264,42 %. Poplatek za každé čerpání činil 12,5 % z čerpané částky. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru. Smlouva rovněž obsahuje povinnost, že žalovaná je v souvislosti s prodlením povinna hradit částku 250 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě prodlení žalované se splácením jedné splátky o více jak dva měsíce nebo se splácením více jak 2 splátek.

5. Z listiny označené„ invoice_01082361.pdf“ soud zjistil, že žalobkyně žalované vystavila doklad s platebními informacemi s datem splatnosti [datum], kdy žalovaná měla uhradit k datu splatnosti částku 31 467,99 Kč, přičemž dlužná částka činila 53 548,94 Kč na jistině, 3x 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladu a 14 068,98 Kč jako úroky za období čerpání.

6. Z listiny nadepsané„ [jméno] application info“ bylo zjištěno, že listina mimo jiné obsahuje osobní informace o žalované, číslo půjčky [číslo], referenční [číslo] výši půjčky 7 500 Kč s datem vyplacení půjčky [datum].

7. Z dokladů o výplatě finančních prostředků č. l. 26 – 31 a [číslo] bylo zjištěno, že na účet žalované byla žalované vyplacena částka 147 250 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo] z účtu předchůdkyně žalobkyně nebo v pěti případech pod variabilním symbolem [číslo], kdy u výpisu z účtu na č.l. 27 – 31 není zřejmé, o jaký účet se jedná a kdo je vlastníkem daného účtu, přičemž se jedná o platby ze dne [datum] ve výši 3 000 Kč, [datum] ve výši 2 000 Kč, [datum] ve výši 1 500 Kč, [datum] ve výši 2 000 Kč a [datum] ve výši 8 000 Kč.

8. Z fotokopie občanského průkazu č.l. 34-35 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně měla k identifikaci žalované k dispozici kopii jejího občanského průkazu.

9. Z obratové historie č.l. 32-33 bylo zjištěno, že v listině jsou uvedeny výběry celkem za 146 250 Kč. Dále lze z listiny zjistit kdy byly vydány faktury, jaká byla dlužná částka, kdy a v kolik žalovaná uhradila, jaké poplatky byly naúčtovány a jaké úroky byly naúčtovány. Poslední čerpání proběhlo [datum] v částce 7 500 Kč.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznamuje žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 68 218,25 Kč na žalobkyni ze smlouvy číslo [anonymizováno] [číslo], která se skládala z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Oznámení není nikým podepsáno.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně sděloval žalované, že na základě smlouvy [anonymizováno] [číslo] uzavřené dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně byla žalované zapůjčena částka 55 000 Kč, ale dluh nebyl uhrazen, přičemž na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka ve výši 68 218,25 Kč postoupena na žalobkyni. [příjmení] se skládala z neuhrazené jistiny. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, jinak bude podána žaloba k soudu.

12. Z podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal zásilku žalované uvedeného dne.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že stranami smlouvy je předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalobkyně a jejím předmětem je stanovit postupování pohledávek, které jsou více jak 90 dnů po splatnosti, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postupným prodejem tak, jak budou obsaženy v datových souborech. Smlouva byla platná na 24 měsíců. Žalobkyně ke smlouvě předložila seznam postoupených pohledávek, ve kterém se nachází jméno žalované označené dále rodným číslem, referenčním [číslo] variabilním symbolem [číslo] a částkou 68 218,25 Kč.

14. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek a potvrzení o platbě č.l. 15-19 soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť obsah listin nebyl podstatný pro rozhodnutí ve věci, s ohledem na právní hodnocení soudu. <b>Soud dospěl tomuto závěru o skutkovém stavu:</b> 15. Žalovaná se přihlásila na webové stránky předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] a požádala o úvěr. Předchůdkyně žalobkyně ji vyhověla. Na účet žalované byla vyplacena částka 147 250 Kč od roku 2017 do [anonymizováno] 2022, kdy proběhlo poslední čerpání, a to pod variabilním symbolem [číslo] nebo v pěti případech [číslo]. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva postoupení pohledávek dne [datum]. Zástupce žalobkyně zaslal žalované oznámení o postoupení pohledávky, které ale nebylo nikým podepsáno a předžalobní výzvu, ve které žalované sdělil, že na základě smlouvy [anonymizováno] [číslo] uzavřené dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně byla žalované zapůjčena částka 55 000 Kč, ale dluh nebyl uhrazen, přičemž na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka ve výši 68 218,25 Kč postoupena na žalobkyni.

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci ve věci C [číslo] – OPR- [právnická osoba] v. GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. <b>Soud dospěl k těmto právním závěrům:</b> 21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a žalobu zamítl. V řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost a nebylo ani prokázáno, že by případná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, navíc je dle názoru soudu smlouva v rozporu s dobrými mravy, přičemž ani není jisté, zda byly finanční prostředky vyplaceny na základě předložené smlouvy.

22. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela rámcovou smlouvu o postupování pohledávek dle § 1887 o. z. se společností [právnická osoba], ale tato smlouva byla uzavřena dne [datum], tedy předtím, než měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradit pohledávku, což mělo být dle tvrzení žalobkyně dne [datum]. Jednalo se sice o rámcovou smlouvu o opakovaném prodeji pohledávek, na kterou měly navazovat jednotlivé datové soubory postoupených pohledávek, ale žalobkyně pouze předložila seznam pohledávek v elektronické formě, bez toho, aby bylo zřejmé, že právě tento seznam předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupila, neboť neobsahuje žádný podpis, ani další dokument o tom, že by právě tento datový soubor byl postoupen na žalobkyni, a to navíc za situace, kdy smlouva byla uzavřena dne [datum] na dobu určitou 24 měsíců (tedy do [datum]), předmětem postoupení měly být pohledávky po splatnosti o více jak 90 dnů, ale tvrzená splatnost pohledávky za žalovanou nastala až [datum], tedy po účinnosti smlouvy a za situace, kdy žalovaná ještě v [anonymizováno] 2022 čerpala prostředky z revolvingového úvěru a nemohla být v prodlení ke dni skončení účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek a je zřejmé, že na základě předložené smlouvy nemohla být pohledávka na žalobkyni postoupena. V předloženém seznamu pak nelze jakkoliv postupovanou pohledávku za žalovanou ztotožnit se žalovanou pohledávkou. V seznamu se nachází jméno žalované označené dále rodným číslem, referenčním [číslo] variabilním symbolem [číslo] a částkou 68 218,25 Kč, tato čísla, ale jakkoliv neodpovídají předložené smlouvě, která žádné číslo smlouvy neobsahuje, ani variabilním symbolu, pod kterým předchůdkyně žalobkyně vyplácela žalované peněžní prostředky (zčásti pouze odpovídají pěti platbám provedeným [variabilní symbol], které ale ani zdaleka neodpovídají výši postupované pohledávky). Žalobkyně dále předložila listinu„ [jméno] application info“, která má pravděpodobně specifikovat dále pohledávku za žalovanou (odpovídá částkou a datem poslednímu čerpání), ale ta neodpovídá ani pohledávce v seznamu postoupených pohledávek, ani žalobním tvrzením. Nakonec žalobkyně předložila oznámení o postoupení pohledávky, které měla vyhotovit předchůdkyně žalobkyně, ve kterém je pohledávka specifikována tak, že se jedná o pohledávku ze smlouvy číslo [anonymizováno] [číslo] (kdy toto označení se nikde jinde v předložených důkazech neobjevuje, kromě čísla [číslo] v seznamu postoupených pohledávek a žalované tak nemohlo být známo), která se skládala z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání a oznámení není navíc nikým podepsáno. Zároveň předložila žalobkyně předžalobní výzvu, ve které její zástupce uvedl, že na základě smlouvy [anonymizováno] [číslo] uzavřené dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně byla žalované zapůjčena částka 55 000 Kč, ale dluh nebyl uhrazen, přičemž na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka ve výši 68 218,25 Kč postoupena na žalobkyni, kdy číslo smlouvy opět neodpovídá žádnému dalšímu dokumentu, vyjma oznámení o postoupení pohledávky, navíc je zde uvedeno datum uzavření smlouvy [datum], což neodpovídá žalobním tvrzením, ani předložené smlouvě a je uvedeno, že se částka skládá z neuhrazené jistiny, což ale neodpovídá tvrzení v oznámení o postoupení pohledávky. Z výše uvedených důvodů tak má soud za to, že žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci.

23. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti ohledně postoupení pohledávky. Žalobkyně se sice omluvila z nařízeného jednání s požadavkem na případné poskytnutí lhůty pro případ, že soud bude mít za to, že nelze žalobě zcela vyhovět, ale jednání bylo řádně nařízeno, žalobkyně byla řádně předvolána a byla to pouze její volba se jednání nezúčastnit, a to zvláště za situace, kdy jí bylo známo, že žalovaná se žalobou aktivně nesouhlasila. Soud není povinen jednání odročovat za účelem učinění výzvy na nepřítomnou žalobkyni, přestože se předem omluvila.

24. I pro případ, že by byla dána aktivní legitimace žalobkyně, tak je zde dán další důvod pro zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, Na výzvu soudu ať žalobkyně konkrétně sdělí, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně reagovala pouze obecným tvrzením, jakým způsobem jsou prověřováni klienti předchůdkyně žalobkyně, aniž by konkrétně uvedla, jaký byl postup v projednávané věci, navíc nepředložila žádné důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované. Ta sama uvedla, že v době uzavření smlouvy měla příjem 15 000 Kč, ze kterého hradila nájemné 8 000 Kč, zdravotní pojištění a zbylé peníze ji stačily pouze na své živobytí, přičemž se díky půjčce od předchůdkyně žalobkyně dostala do spirály dluhů. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně prověření úvěruschopnosti leží na žalobkyni, na výzvu soudu řádně nereagovala a břemeno tvrzení a důkazní neunesla, přičemž i ohledně těchto skutečností nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru by tak bylo nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZoSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení byly předloženy důkazy o tom, že na účet žalované byla vyplacena částka 147 250 Kč, ale žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 216 974,44 Kč, tedy i kdyby jí byla částka ve výši 147 250 Kč vyplacena v souvislosti s tvrzenou smlouvu (o čemž má soud pochybnosti, jak je uvedeno níže), tak celou poskytnutou jistinu již vrátila a není tak povinna ničeho dalšího žalobkyni uhradit, což je další důvod pro zamítnutí žaloby. Soud se rovněž okrajově zabýval námitkou žalované, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy, přičemž této námitce lze přisvědčit i bez dalšího dokazování, neboť je na první pohled zřejmé, že revolvingový úvěr, u kterého je klient povinen hradit z každé půjčené částky poplatek 12,5 % a navíc je povinen hradit měsíční úrok ve výši 8,5 %, tedy 102 % ročně je zjevně nevýhodný pro spotřebitele, a to dále za situace, kdy dle předložené smlouvy (na které ale chybí jakýkoliv podpis a žalobkyně nedoložila, že by toto konkrétní znění smlouvy žalovaná podepsala, přes výslovnou výzvu soudu) měla být dlužná částka hrazena v měsíčních splátkách po 12,5 % z nesplaceného úvěru, což výrazně navyšuje délku splácení dluhu, tím i prodlužuje úročení výše uvedeným vysokým úrokem a tím se i neúměrně navyšuje částka, kterou je žalovaná povinna hradit.

25. Na závěr soud dodává, že žalobkyně předložila doklady o vyplacení částky 147 250 Kč na účet žalované. Valná většina byla vyplacena prostřednictvím služby [anonymizováno] pod variabilním symbolem [číslo] (který nelze jakkoliv spojit s předloženou smlouvou), ale bylo alespoň potvrzeno, že tuto částku vyplatila společnost [právnická osoba] V pěti případech (výpisy z účtu na č.l. 27-31) není zřejmé z jakého účtu peníze na účet žalované odešly a proč se tak dělo pod jiným variabilním symbolem [číslo], který ale rovněž nelze spojit s předloženou smlouvou o úvěru. Není tak zřejmé, zda veškerá částky vyplatila předchůdkyně žalobkyně, a navíc zda se týkaly předložené smlouvy, kdy tyto pochybnosti umocňuje tvrzení žalobkyně, která nejprve uváděla, že platby žalované byly identifikovány variabilním symbolem [číslo] a posléze svá tvrzení opravovala a uváděla, že byly identifikovány variabilním symbolem [číslo] v období od [datum] do [datum] a následně variabilním symbolem [číslo] v období od [datum] do [datum], aniž by blíže neuvedla, proč k této chybě došlo a jak k uvedeným číslům dospěla.

26. Soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodnul o částečném zastavení řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně vzala svou žalobu zpět svým podáním ze dne [datum], a to ve výši 29 091 Kč s příslušným úrokem z prodlení, přičemž po částečném zpětvzetí žalobkyně požadovala částku 39 127,25 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] a s úrokem z prodlení z částky 29 091 Kč od [datum] do [datum], kdy nad rámec těchto požadavků řízení soud zastavil.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, účast u jednání, příprava na jednání, neboť z podání ze dne [datum], předloženého soudu u jednání, je zřejmé, že se žalovaná na jednání musela připravovat).

28. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.