11 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 585 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 285 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného u Okresního soudu v Šumperku dne 9. 10. 2023, bylo zaplacení částky 12 585 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 285 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , za dobu od 11. 2. 2022 do 18. 8. 2022 (189 dní), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč, neboť žalobkyně bezvýsledně žalovaného upomínala k uhrazení příspěvku. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k uhrazení příspěvku dne 3. 2. 2023. Před podáním žaloby vyzývala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužných částek, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z výzvy k úhradě ze dne 3. 2. 2023 a informací o zásilce soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení příspěvku za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , ve výši 12 285 Kč za období od 11. 2. 2022 do 18. 8. 2022 a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč do 60 dnů od doručení výzvy.

5. Ze sdělení Městského úřadu , adresa, ze dne 7. 5. 2024 soud zjistil, že v období od 11. 2. 2022 do 18. 8. 2022 byl žalovaný registrován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel osobního automobilu, kategorie M1, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , s objemem válců motoru 1 991 cm3. Registrován byl od 15. 3. 2021.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 9. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě shora uvedených dlužných částek na příspěvku a nákladech na vymáhání.

7. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

8. Žalovaný byl evidován jako vlastník osobního automobilu RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , osobního automobilu kategorie M1 o objemu válců 1 991 cm3 v době od 11. 2. 2022 do 18. 8. 2022. V uvedeném období k vozidlu žalovaný neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzván výzvou žalobkyně odeslanou dne 3. 2. 2023. Výzvou byla žalovanému stanovena minimální lhůta k zaplacení do 60 dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl rovněž vyzván k uhrazení nákladů na vymáhání, které činí 300 Kč, jak výzvou k úhradě příspěvku, tak předžalobní upomínkou. Žalovaný ničeho neuhradil.

9. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v účinném znění (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

10. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

11. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

12. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

13. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

14. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný porušila povinnost, která mu vyplývala z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, a to uzavřít pro výše uvedené vozidlo pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla ve výše uvedených obdobích. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v uvedeném období vlastníkem vozidla RZ , SPZ, . Z tohoto důvodu vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše příspěvku je odvozena od počtu dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Za každý den je vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 povinen žalobkyni zaplatit částku 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Pro vozidlo nebylo sjednáno pojištění po dobu 189 dní, celková výše příspěvku tak činí 12 285 Kč. Výše nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku pak činí 300 Kč (dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Výzva k zaplacení příspěvku byla žalovanému zaslána v roční lhůtě dle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu a uložil žalovanému povinnost uhradit dlužný příspěvek a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se splněním svých dluhů, přiznal soud žalobkyni také zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ze dne 3. 2. 2023, kdy žalobkyně ve prospěch žalovaného považuje výzvu za doručenou 15. dnem ode dne odeslání, přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data 20. 4. 2023. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění ze dne 5. 9. 2023 a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 po 100 Kč, tj. celkem ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o vozidle a dlužném období) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

16. Žalobkyně sice využila svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem dle § 25 odst. 1 o. s. ř., ale náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro neúčelnost dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. Žalobkyně je organizace zřízená zákonem, jedná se o profesní organizaci pojistitelů, která je oprávněna vyvíjet činnost stanovenou pouze zákonem. Hlavní činností žalobkyně je mimo jiné vymáhání příspěvků za nepojištěná vozidla, k čemuž má vlastní aparát. Téměř všechny žaloby žalobkyně ve věci vymáhání příspěvků za nepojištěná vozidla jsou formulářového charakteru, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se toliko identifikace vlastníků vozidla, registrační značky, období a výše příspěvku, přičemž soud řeší řádově stovky totožných žalob žalobkyně ročně. Údaje uvedené v návrzích žalobkyně jsou pak převzaty ze zaslaných výzev k úhradě příspěvku, které si vytváří žalobkyně sama, k čemuž má aparát. Úvahy a skutečnosti uvedené v návrzích na vydání elektronického platebního rozkazu se neustále opakují, jsou známy již před převzetím případu advokátem a jejich přepisování do návrhu nevyžaduje žádné odborné znalosti. Advokát tak v daném případě neposkytuje žádné právní rady (ty ostatně ani nejsou třeba, když skutkové a právní okolnosti se neustále dokola opakují a zůstávají stále stejné) a pouze mechanicky převezme již známé údaje a zašle na soud podání. Takovouto činnost může žalobkyně realizovat bez služeb advokáta, nejedná se o činnost odborného charakteru, celá agenda uplatnění práva žalobkyně u soudu je pouze opakováním vymáhacího procesu, který si původně vedla žalobkyně sama.

18. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně (potažmo její zástupkyně) například ani neupravuje skutková tvrzení v návaznosti na skutečnost, že se o vlastníkovi vozidla dozvěděla jiným způsobem, než z registru vozidel, a skutková tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zůstávají stejná. Žalobkyně pouze bez jakékoliv zmínky k návrhu přiloží kupní smlouvu. Obecně lze říci, že v návrzích na vydání elektronického platebního rozkazu nejsou reflektovány jakékoliv odchylky od „normálu“, tedy pokud je případ něčím výjimečný oproti stovkám běžných případů, tak tato skutečnost se v návrhu neobjeví a je uvedena až k výzvě soudu (pokud vůbec žalobkyně zastoupená advokátem na výzvu soudu náležitě zareaguje, nikoliv pouze předpřipraveným, stále se opakujícím podáním). Žalobkyně (její zástupkyně) pak pravidelně na výzvy soudu nereaguje, a pokud dojde k zamítnutí žaloby, tak žalobkyně bere žalobu obratem po doručení rozsudku zpět, aby odvrátila svůj neúspěchu. K nařízeným jednáním pak vždy jezdí zástupci z jiných advokátních kanceláří se substituční plnou moci, kterým často o případu není mnoho známo a při poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v drtivé většině případů požadují lhůtu k doplnění rozhodujících skutečností, a to i za situace, kdy výzva v totožném znění byla na žalobkyni již jednou v řízení učiněna. Výzvy soudu se neustále opakují v mnoha samostatných věcech, přesto žalobkyně zastoupená advokátem do dnešního dne, přes obdržení řádově stovek výzev jen od tohoto soudu, svůj postup jakkoliv neupravila a soudem opakovaně dotazované skutečnosti ve svých návrzích nijak nereflektuje, ani uváděné skutečnosti případně lépe nekontroluje.

19. Soudu je známo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 25 Cdo 1119/2016, v rámci kterého Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zastoupení žalobkyně advokátem bylo v daném případě účelné, ale dle názoru soudu se nejedná o totožný případ, neboť v uvedené věci se nejednalo o vymáhání příspěvku za nepojištěné vozidlo, ale o zastoupení ve věci vymáhání škody z dopravní nehody způsobené nepojištěným vozidlem. Jedná se tak o skutkově a právně podstatně složitější věc, která není typového charakteru a nemá s projednávanou věcí nic společného.

20. Soud je pak v rámci výše uvedené argumentace veden i závěry rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 2933/15, ve kterých Ústavní soud dospěl k závěru, že zastoupení České televize advokátem ve věci vymáhání dlužných televizních poplatků a zastoupení nemocnice ve věci vymáhání nákladů za pobyt na záchytné stanici je neúčelné a závěry rozhodnutí lze aplikovat s ohledem na povahu žalobkyně i v projednávané věci, neboť ta je rovněž zřízena zákonem, byť poněkud s odlišným režimem, ale stále její povinnost příspěvky vymáhat vyplývá ze zákona, disponuje zázemím pro vymáhání pohledávek, často se jedná o spory s bagatelními částkami, které nejsou skutkově ani právně složité, které je schopna řešit vlastními prostředky, jak je výše uvedeno. Žalobkyně pak v předmětné věci a obdobných žalobách vystupuje takřka jako inkasní agentura, která disponuje vlastním aparátem k vymáhání pohledávek, a lze na projednávanou věc přiměřeně aplikovat i závěry uvedené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 585/17.

21. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně.