15 C 116/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 807,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 220,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 587,35 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 125,50 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 24. 9. 2025 domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 979,94 Kč jakožto zůstatek úvěru poskytnutého ve výši 8 000 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 125,50 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, dále částku 15,25 Kč odpovídající smluvní pokutě, částku 145,56 Kč odpovídající poplatku za vyplacení tranší a částku 9 667,15 Kč odpovídající smluvnímu úroku ve výši 1,02 % denně a nahradit náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 2. 12. 2024 pomocí elektronické komunikace na dálku, bez současné přítomnosti žalobkyně a žalované. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 45 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v spolu se sjednaným smluvním úrokem, poplatkem za každé načerpání (výplata tranší) a pro případ prodlení i se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná požádal o úvěr žalobkyni na internetových stránkách , Anonymizováno, vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, zadal své generálie, byl mu vytvořen účet, do kterého má přístup přes dvou faktorové ověření, v prostoru klientského profilu byl žalované zpřístupněn formulář , Anonymizováno, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila a poté se jí zobrazil návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím , Anonymizováno, “. Žalované byly posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář , Anonymizováno, automaticky zaslány na jí uvedenou emailovou adresu. Žalovaná se sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby , anonymizováno, , tím, že této společnosti zpřístupnila svůj bankovního účet č. , č. účtu, za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalobkyně uvedla, že povinnost ověřit schopnost žalované splácet úvěr splnila tím, že zjistila nejprve celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovanou, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovanou majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou, ověřené čisté měsíční příjmy, ke zjištění těchto informací došlo na základě sdělení žalovanou žalobkyni. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností , právnická osoba, , a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet, nebyla vedena ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalovaná udělila souhlas, aby banka poskytla žalobkyni informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že žalovaná na poskytnutý úvěr a další povinné platby zaplatila před podáním žaloby částku 3 779,45 Kč dne 17. 1. 2025, z čehož 20,06 Kč započetla žalobkyně na jistinu úvěru 8 000 Kč a částku 3 759,39 Kč na poplatky, smluvní pokutu a smluvní úrok.

2. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání dle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů a soud měl za to, že žalobkyně i žalovaná s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z listinných a písemných důkazů předložených žalobkyní. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, hodnota, ze dne 2. 12. 2024 soud zjistil, že jde o smlouvu, jejímiž stranami jsou žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako Klient, žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení do výše 45 100 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně; úroková sazba (pevná – denní úrok) je 1,016 %, splatnost první splátky (30. den ode dne poskytnutí Úvěru) je 1. 1. 2025, splatnost úvěru je 26. 5. 2026, poplatku za vyplacení tranše úvěru je 1,99 % z čerpané částky; volitelnými službami jsou služba „, Anonymizováno, “ a , Anonymizováno, ; nedílnou součástí smlouvy jsou: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky. Z Předpisu denních splátek soud zjistil, že jde o přílohu smlouvy o revolvingovém úvěru s jednotlivě uvedenými splátkami za každý měsíc. Z písemnosti Informace pro spotřebitele soud zjistil, že jde o souhrn informací pro spotřebitele, který u žalobkyně přebírá úvěr, jde o modelový případ popisu postupu sjednání a čerpání a vracení úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že jde o popis práv a povinností pro spotřebitele, který uzavírá s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Z e-mailu odeslaného z adresy , e-mail, na adresu , e-mail, dne 19. 5. 2025 soud zjistil, že je žalovaný informován o prodlení 92 dní a žalobkyně proto tímto vypovídá smlouvu a žádá o splacení celé částky 17 807,90 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně adresuje žalované výzvu k zaplacení dluhu 17 848,06 Kč s upozorněním na možnost soudního a exekučního vymáhání. Z Potvrzení o podaji doporučenej zásielky (sic!) soud zjistil, že byla podána zásilka pod č. , Anonymizováno, dne 2. 9. 2025. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na účet žalované byla připsána platba 8 000 Kč. Z písemnosti Souhlas se zpracováním osobních údajů a Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru neučinil soud žádná skutková zjištění. Ze sdělení skutečností rozhodných pro rozhodnutí ve věci vyžádaného podle § 128 o. s. ř. soud zjistil, že v období prosince roku 2024 v České republice poskytovaly úvěr ve výši 8 000 Kč splatný do 6 měsíců nebo úvěry s obdobnými parametry za roční úrokovou sazbu , právnická osoba, . ve výši 4,69 – 21,99 % při 40 splátkách, , právnická osoba, . ve výši 19,90 %, , právnická osoba, . ve výši 5,9 – 17,9 % podle rizikovosti klienta, , právnická osoba, . ve výši 15,90 %, , právnická osoba, . ve výši 20,9 %, , právnická osoba, . ve výši 11,2 %, , právnická osoba, . ve výši 7,99 - 13,99 %.

5. Soud posoudil podklady spisu každý jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, neměl přitom pochybnosti o pravosti písemností, když tuto nikdo nezpochybňoval, a při jejich hodnocení přihlédl ke všemu, co v řízení tvrdila žalobkyně a co vyšlo najevo ze sdělení jiných osob. Soud dopěl na základě provedeného dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 12. 2024 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 45 100 Kč s možností postupného čerpání a k dočasnému užití na dobu 6 měsíců žalovanou, která se zavázala, že zaplatí za tuto službu žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z poskytnuté částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalované, jejíž totožnost byla ověřena poskytnutím výpisů z účtu vedeného u , právnická osoba, . Žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč na uvedený účet a žalovaná zaplatila pouze částku 3 779,45 Kč dne 17. 1. 2025, z čehož 20,06 Kč započetla žalobkyně na jistinu úvěru 8 000 Kč a částku 3 759,39 Kč na poplatky, smluvní pokutu a smluvní úrok. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením úvěru a příslušenství, proto žalobkyně smlouvu výpovědí ukončila a vyzvala žalovanou k zaplacení celého zůstatku úvěr a příslušenství včetně smluvních pokut najednou.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Soud nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na , Anonymizováno, ) a žalovaná jako spotřebitel uzavřely písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalované v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalované splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je uzavřená smlouva o úvěru platná a založila tak jejím stranám práva a povinnosti, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 8 000 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a jiné platby, na než měla založit smlouva žalobkyni právo. Soud zjistil, že obsahem smlouvy o úvěru měla být povinnost žalované platit smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z poskytnutého úvěru jistiny, což odpovídá smluvnímu úroku 370,84 % ročně. Soud proto posuzoval práva a povinnosti mezi stranami z hlediska jejich rovnovážnosti a z hlediska dobrých mravů, jestli se tedy žalovaná zavázala k takovým povinnostem, které obstojí před kritériem dobrých mravů a veřejným pořádkem. Soud za tím účelem posuzoval zejména to, zda úroková sazba tak, jak byla sjednána v předmětné smlouvě, a to ve výši 1,016 % denně, resp. 370,84 % ročně z úvěru 8 000 Kč a při splacení po dobu 6 měsíců je v souladu s dobrými mravy. Judikatura Nejvyššího soudu (21 Cdo 1484/2004 a 33 Odo 236/2005) je ustálená v těchto závěrech: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.“ Soud dal možnost žalobkyni vyjádřit se k výši sjednaného úroku s žalovanou ve srovnání s tím, co o úrokové sazbě za obdobné úvěry a v obdobné době sdělily banky. Žalobkyně se ve věci nevyjádřila. Soud uzavírá, že sjednaný úrok ve smlouvě s žalovanou je v rozporu s dobrými mravy a podle § 588 o. z. je takové ujednání neplatné absolutně, tedy aniž by musela žalovaná účinek neplatnosti ujednání přivodit vznesením námitky. Sjednaný úrok představuje více než 17tinásobek nejvyšších sazeb, jak byly sděleny bankami pro danou výši a dobu.

8. Soud dále posuzoval, zda neplatné ujednání o úroku z úvěru lze oddělit od zbytku smlouvy a tuto jinak posoudit jako platnou. Soud je při tom vázán právním výkladem svého nadřízeného soudu (, spisová značka, ). Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou), na rozdíl od § 41 zákona č. 40/1964 Sb. podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku z roku 1964 totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup § 576 o. z. je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (, anonymizováno, ). Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a tedy jediným důvodem, proč žalobkyně ekonomicky přistupuje k poskytnutí úvěru žalovanému, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Soud proto nemohl oddělit ani samotné ujednání o úrocích a zabývat se zbytkem jako platnou smlouvu.

9. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, nezabýval se soud dále otázkou, zda je smlouvy o úvěru platná z hlediska splnění povinnosti žalobkyně prověřit schopnost žalované splácet úvěru, soud k této otázce proto ani nevedl zjišťování skutkového stavu. Ani případné zjištění, že žalobkyně zcela dostála své povinnosti podle § 86 z. s. ú., by totiž nezvrátilo závěr o neplatnosti smlouvy jako celku pro její rozpor s dobrými mravy pro výši smluvního úroku.

10. Soud nečinil žádná skutková zjištění z písemnosti , datum, , protože byl označen k tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované, otázka, kterou však soud považuje s ohledem na shora uvedené za nadbytečnou. Dále soud nečinil žádná skutková zjištění z písemností označenou jako Autorizace ověření totožnosti, Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému), protože jde o interní výstup systému žalobkyně, jde o skutkové tvrzení, písemností označenou jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnost (sic!), protože jde o skutková tvrzení žalobkyně k tomu, jak probíhá uzavření smlouvy o úvěru a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nejsou zde žádné skutečnosti získané od třetích osob k osobě žalované, písemností označenou jako , Anonymizováno, výpis, protože jde o skutková tvrzení žalobkyně jako souhrn údajů o žalované, písemnost označenou jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , anonymizováno, ., protože jde o skutková tvrzení, jde o žalobkyní sestavený souhrn údajů, které získala jako podklad pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, písemnost označenou jako Identifikované příjmy posoudil soud jako skutková tvrzení o příjmech žalované.

11. Soud posoudil smlouvu jako neplatnou a bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel podle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, odpovídá tomu, o co se reálně zvýšil majetek žalovaného. V předmětné věci je obohacením žalované částka tvrzená žalobkyní 8 000 Kč poskytnutá dne 2. 12. 2024 a případně to, co žalovaná z toho doposud žalobkyni nevrátila. Žalobkyně uvedla, že žalovaná zaplatila částku 3 779,45 Kč, kterou je nutné oproti názoru žalobkyně započíst celou na poskytnutý úvěr 8 000 Kč a nikoli na jiné nároky, když právo na jejich zaplacení platně nevzniklo. Žalované tak zbývá uhradit bezdůvodné obohacení ve výši 4 220,55 Kč. Splatnost se pak řídí § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú. podle které spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, pokud je smlouva neplatná, v době přiměřené jeho možnostem. Zvláštní právní úprava se uplatní i v případě neplatnosti smlouvy podle § 588 o. z., protože jde o úpravu, jejíž obsah a smysl spočívá na ochraně spotřebitele při neplatnosti smlouvy, kterou zavinil poskytovatel úvěru, zde žalobkyně, porušením povinnosti při sjednávání a uzavření smlouvy. Neplatnost zapříčiněná neposouzením úvěruschopnosti spotřebitele a neplatnost způsobená sjednaným úrokem ve výši odporující dobrým mravům je zcela v dispozici žalobkyně, proto se zvláštní úprava splatnosti bezdůvodného obohacení uplatní v obou případech neplatnosti. Soud proto zamítl žalobu v části nároku na úroky z prodlení, jak vyplývá z bodu II. výroku tohoto rozsudku, když v případě neplatné smlouvy o úvěru, má spotřebitel povinnost vydat plnění odpovídající bezdůvodnému obohacení v době podle svých možností, takový spotřebitel se nemůže dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná sice měla převažující úspěch ve věci, avšak byla v řízení zcela nečinná a žádné náklady spojené s bráněním práva jí proto nevznikly.