15 C 126/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 599,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 599,89 Kč, úrok ve výši 15,49 % ročně z částky 36 413,89 Kč od 19. 2. 2025 do 17. 3. 2025, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 36 413,89 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 413,89 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, a kapitalizovaný úrok ve výši 1 442,69 Kč od 17. 11. 2024 do 18. 2. 2025, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 404 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 4. 2025 domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 413,89 Kč jakožto zůstatek jistiny úvěru, který poskytla žalovanému, dále částku smluvního úroku, smluvní pokuty, pojistného a úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, dne 26. 1. 2024 a poskytla žalovanému částku úvěru ve výši 38 000 Kč dne 26. 1. 2024 na účet žalovaného č. , anonymizováno, , žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se jednanými úroky ve výši 15,49 % ročně z částky úvěru ve splátkách o výši každé 766 Kč splatné vždy 17. dne měsíce, počínaje 17. 2. 2024. Žalovaný splatil řádně splátky od 17. 2. 2024 do 17. 11. 2024, a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 17. 12. 2024 a následujícími splátkami. Žalobkyně proto využila sjednaného práva a uplatnila u žalovaného právo na zaplacení celého zůstatku úvěru podle čl. 5 smlouvy o úvěru a uplatnila i dosud splatné smluvní úroky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení, tedy za splátky splatné dne 17. 12. 2024 a dne 17. 1. 2025. Žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronickými prostředky umožňující komunikaci na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalovaného jako smluvních stran. Žalovaný v žádosti o úvěr zadal své generálie a telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu (, e-mail, a , tel. číslo, ), byl mu zaslán autorizační kód formou SMS zprávy na mobilní telefon, poté zadal autorizační kód přímo v internetovém prostředí, kam mu byl umožněn přístup po potvrzení předchozího kroku. Žalobkyně ověřuje totožnost žalovaného při sjednání smlouvy na základě poskytnutého dokladu totožnosti. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě jeho sdělení, že má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost a jeho výdaje na domácnost činí , částka, , tyto žalobkyně porovnala s normativními náklad a bydlení. Žalobkyně vlastní činností zjistila nahlédnutím do veřejných mezibankovních registrů, že žalovaný v době žádosti o úvěr má další splátky , částka, na jiný spotřebitelský úvěr, , částka, na osobní úvěr a , částka, na hypoteční úvěr. Žalobkyně takto vyhodnotila příjmy a výdaje a dospěla k závěru, že prostředky měsíčně pro splátky úvěru žalovaného jsou 778 Kč, přitom splátka sjednána s žalobkyní bude činit 766 Kč včetně pojištění.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z listinných a písemných důkazů předložených žalobkyní. jednání. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jejími stranami jsou účastníci řízení, předmětem je částka 38 000 Kč, smluvní úrok je 15,49 % ročně, sazba pojistného je 8,9 %, což odpovídá 62 Kč měsíčně a celková splátka zaplacená má být 67 499,16 Kč, splatná do 17. 1. 2032; v případě prodlení se zaplacením splátky vzniká žalobkyni podle bodu 5. právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou platbu a podle bodu 6. může žalobkyně požadovat ve výjimečných případech zaplacení celé částky dluhu najedou, tedy úvěr zesplatnit. Z Úvěrových podmínek účinných od 18. 10. 2023 soud zjistil, že v bodu 6. je uvedeno právo zesplatnit úvěr v případě prodlení s jakoukoli jednou splátkou, spotřebitel je pak povinen splatit úvěr na požádání, tedy do stanoveného termínu, aniž by tím byla dotčeno trvání smlouvy. Z písemnosti označené jako , Anonymizováno, soud zjistil, že jde o souhrn informací podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), pro spotřebitele o jím přebíraném smluvním závazku a povinnostech ze smlouvy pro spotřebitele vyplývajících. Z Výzvy k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvaná předžalobní výzva soud zjistil, že dne 19. 2. 2025 adresuje žalobkyně žalovanému výzvu, aby zaplatil celý dluh ve výši 39 042,58 Kč (z toho smluvní pokuta 1000 Kč a pojistné 186 Kč. Z líce občanského průkazu č. , hodnota, soud zjistil, že jde o osobní doklad žalovaného platný do 23. 12. 2031. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . soud zjistil, že v době od 1. 10. 2023 do 24. 1. 2024 měl pravidelný příjem žalovaný za postupné měsíce na tomto účtu , částka, , k tomu za leden si žalovaný zaslal z jiného svého účtu částku , částka, , naproti tomu pravidelné výdaje související z obvyklým uspokojováním životních potřeby činily za jednotlivé měsíce: splátky úvěru , částka5. Soud neprováděl důkaz písemností označenou jako Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, , Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, , Potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, , protože jde o interní výstupy systému žalobkyně, údaje v nich obsažená jsou skutková tvrzení a nikoli objektivně zachycené skutečnosti vnějšího světa.

6. Soud posoudil podle své volné úvahy důkazy jednotlivě, a i v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedla žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaný oslovil žalobkyni s žádostí, aby mu byl poskytnut úvěr. Žalovaný za tím účelem ztotožnil svou osobu předložením svého občanského průkazu žalobkyni, ze kterého poté žalobkyně vycházela, když posuzovala osobu žalovaného jako spotřebitele, který žádá o úvěr. Žalovaný sdělil své telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu a na tyto žalobkyně poskytla žalovanému přístupový kód, který slouží k elektronickému potvrzení v uživatelském internetovém prostředí žalobkyně. Na základě této komunikace došlo k uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně poté poskytla žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal splatit úvěr a smluvní úroky žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách o výši každé 766 Kč, kdy tato splátka se skládá z částky jistiny úvěru, smluvního úroku a pojistného 62 Kč. Úvěr měl být splacen vždy splátkou v této výši, nejpozději do sedmnáctého dne příslušného měsíce. Žalovaný řádně splatil pouze prvních deset splátek a s následujícími splátkami se dostal do prodlení a z tohoto důvodu žalobkyně využila smluvního práva zesplatnit zůstatek úvěru najednou a požadovat jeho zaplacení, včetně přirostlých úroků, k tomu dále smluvní pokuty, právo, na které bylo smlouvou také sjednáno.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. a) z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr banka, zahraniční banka a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank;podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle označené právní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný sjednali a uzavřeli písemnou smlouvu elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalovaného došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace v zařízení žalovaného, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když žalovaný poskytl žalobkyni údaje z účtu vedeného pro žalovaného a svůj občanský průkaz. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud předesílá, že nemá za splněnou povinnost žalobkyně řádně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z tvrzení žalobkyně, jak jsou obsažena v žalobě, vyplývá zcela jiný stav majetku žalovaného, než jak jej zjistil soud při osvědčování skutkového stavu z písemností předložených žalobkyní. Žalobkyně především tvrdí příjem , částka, , který měl uvést žalovaný, přitom z výpisů z účtu žalovaného, který měla žalobkyně k dispozici, proto jej také předložila soudu, a to za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru je tento příjem žalovaného mnohem vyšší, jak bylo shora uvedeno v jednotlivých měsících. Soud z výpisu účtů zjistil dále náklady , Anonymizováno, Žalobkyně, se vůbec v rámci prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr nevypořádala s tím, že dále z výpisu z účtu vyplývají , Anonymizováno, ). Žalobkyně uvádí jako skutkové tvrzení, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena tím, že mu při porovnání příjmů a výdajů zůstalo 778 Kč jako disponibilní prostředky oproti sjednané splátce 766 Kč. Takovému závěru nelze přisvědčit s ohledem na skutečně zjištěné výdaje a příjmy. Žalobkyně rovněž nesplnila svou povinnost prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr na straně výdajů, když se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, že výdaje na domácnost činí , částka, . Avšak vůbec neprověřila, jak zajišťuje žalovaný své bytové potřeby, jaké na to skutečně vynakládá náklady. Odkaz žalobkyně v žalobě na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není přiléhavé, žalobkyně jej nesprávně interpretuje. Poskytovatel úvěru smí přihlédnout k normativním nákladům na bydlení a případně k částkám životního minima, ale nelze z nich vycházet jako z primárních ukazatelů. Žalobkyně musí učinit pokus zjistit skutečné výdaje na zajišťování základních životních potřeb. Toto žalobkyně nesplnila vůbec, nevyžádala nájemní smlouvu nebo jiné podklady o bydlení a nákladech na služby s tím spojené. Soud je v rámci posuzování žaloby povinen ale zjistit, zda v době, kdy byl úvěr poskytnut, byl objektivní stav majetku žalovaného takový, že umožňoval nebo neumožňoval převzatý úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). V daném případě má soud za zjištěné, že byť žalobkyně porušila svou povinnost prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, přesto byl žalovaný objektivně schopen úvěr splácet. Pro tuto skutečnost svědčí řádně zaplacených prvních deset splátek, což soud považuje za minimální rozsah osvědčující obvyklý chod věcí na straně majetku žalovaného, že tedy byl schopen splátky ve sjednané výši splácet. Potvrzují to dále právě výpisy z účtu žalovaného, když má soud za to, že majetkové poměry byly pro žalovaného v době, kdy přebíral závazek, dostatečné. Žalovaný byl schopen ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru poskytnutý úvěr splácet ze svých příjmů, které z tohoto účtu vyplývají, a to i po zohlednění výdajů jak na úvěr, na ostatní úvěry uvedené žalobkyní, které měly být zjištěny z mezibankovního registru, jakož i po zohlednění , Anonymizováno, . Žalovanému totiž z jeho příjmů dále zbývalo i po odečtu těchto výdajů stále tolik prostředků, aby úvěr splátkami 766 Kč měsíčně splácel, což také desetkrát učinil. Soud upozorňuje, že rozhodná je potencialita splácení, nikoliv ochota žalovaného splácet. Tedy pro soud není podstatné, že se žalovaný rozhodl své disponibilní prostředky vynaložit po deseti měsících na jiné účely, aniž by tím primárně uhrazoval převzatý úvěr. Soud má za zjištěné, že žalovaný tím, že má , Anonymizováno, . Ze skutkových zjištění pro soud nevyplynulo, že by žalovaný nebyl schopen předmětný úvěr splácet z důvodů na straně , anonymizováno, . Soud nicméně posoudil smlouvu o úvěru jako platné právní jednání, když objektivně byl žalovaný schopen úvěr splácet již v době, kdy jej převzal. Shodně to platí i pro výši zjištěných smluvních úroků, která nevybočuje z běžné úrokové sazby, jakou poskytují banky a jak je známa soudu z jeho úřední činnosti, notabene žalobkyně je bankou. To platí i pro smluvní pokutu. Konečně porovnání celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, s částkou poskytnutého úvěru, není s ohledem ani na výši jednotlivých splátek nepřiměřená. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když tvrzení obsažená o obsahu smlouvy o úvěru, jeho předmětu, splácení a výši splátek a celkové skladby uplatněných práv, vyplývají z platně sjednané smlouvy o úvěru.

9. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. ve spojení s 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na jejich náhradu vůči žalovanému. Náklady přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 504 Kč, a dále náhrady hotových výdajů paušální částkou, když skutečnou výši žalobkyně, nezastoupená právním zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., neuplatnila; jde o částku 450 Kč za dva úkony podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. podle výkladu Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 Sb., a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé, tedy 900 Kč.

10. Soud rozhodl o lhůtách k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.