15 C 139/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 621,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 621,46 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 621,46 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 647,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta se sídlem Adresa advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 3. 2025 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč jako povinnost vrátit úvěr poskytnutý žalované právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno smluvní úrok ve výši 0,4026 % denně z poskytnutého úvěru, celkem 4 871,46 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč. Žalobkyně uvedené pohledávky nabyla postoupením od právní předchůdkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dne 15. 1. 2025. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o revolvingovém úvěru dne 5. 8. 2024 prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno.

2. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě písemných důkazů, a protože žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaná s tímto postupem také souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud na základě písemných a listinných podkladů spisu, které předložila žalobkyně, jakož i písemných důkazů předložených dalšími osobami, učinil ve věci tato skutková zjištění. Z Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v české republice uzavřená s klientem dne 5. 8. 2024, ze Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice a ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že ji uzavřela společnost Anonymizováno jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, obsahem je právo žalované na poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, za úrokovou sazbu 0,4026% za den; 146,949% ročně z nesplaceného úvěru a úvěr je poskytnut na dobu 1 roku, když úvěr s úroky je splatný v měsíčních splátkách a při prodlení se splacením kterékoli z nich vzniká právo úvěrujícímu na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Z Faktury variabilní symbol: var. symbol ze dne 5. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení částky 15 661,72 Kč. Z fotografií občanského průkazu č. hodnota soud zjistil, že jde o občanský průkaz žalované. Ze Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a Dodatku č. hodnota ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že jde o založení právního poměru mezi žalobkyní jako postupníkem a společností Anonymizováno. jako postupitelem, jehož obsahem je vytvoření vztahu, kdy postupitel bude postupovat na postupníka budoucí nesplácené pohledávky za svými dlužníky, kdy k postoupení dojde vždy písmenným oznámením postupitele o souboru konkrétních pohledávek. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamuje žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 a z podacího lístku anonymizováno soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení částky 15 621,46 Kč s odkazem na smlouvu uzavřenou dne 5. 8. 2024. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 17. 2. 2026 a ze dne 11. 3. 2026 soud zjistil, že účet č. č. účtu vede uvedená banka pro žalovanou a byla na něj připsána částka 10 000 Kč dne 5. 8. 2024 pod variabilním symbolem var. symbol. Ze sdělení, jakou úrokovou sazbu ročně poskytovala pro spotřebitelský úvěr poskytnutý v srpnu 2024 ve výši 10 000 Kč s tím, že úvěr je splatný v pravidelných měsíčních splátkách nebo úvěr obdobný, soud zjistil, že Anonymizováno 15,30 %, právnická osoba. 19,99 %, právnická osoba. 24,58 %, právnická osoba. 18,10 %, právnická osoba. 10,50 %, Anonymizováno 15,90 – 17,90 %, právnická osoba. 14,31 %, právnická osoba. u úvěrů 20 000 Kč jako nejnižší výše poskytovaných úvěrů 11,99 %.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Soud posoudil písemné podklady spisu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, neměl přitom pochybnosti o jejich pravosti, když tuto nikdo nezpochybňoval, a při jejich hodnocení přihlédl ke všemu, co v řízení tvrdila žalobkyně a co vyšlo najevo ze sdělení jiných osob. Soud dopěl na základě provedeného dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 8. 2024 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč k dočasnému užití na dobu 1 roku žalovanou, která se zavázala, že zaplatí za tuto službu žalobkyni smluvní úrok z této částky ve výši 0,4026% za den, tedy 146,949% ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalované, která prokázala svou totožnost poskytnutím kopie svého občanského průkazu a vyplněním žádosti o uzavření smlouvy na internetu. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč na účet žalované. Žalovaná nezaplatila právní předchůdkyni žalobkyně a ani žalobkyni ničeho. Soud nejprve dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů a žalovaná jako spotřebitel uzavřely písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalované v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalované splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je uzavřená smlouva o úvěru platná a založila tak jejím stranám práva a povinnosti, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 10 000 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a jiné platby, na než měla založit smlouva žalobkyni právo. Soud primárně posuzoval práva a povinnosti mezi stranami z hlediska jejich rovnovážnosti a z hlediska dobrých mravů, jestli se tedy žalovaná zavázala k takovým povinnostem, které obstojí před kritériem dobrých mravů a případně veřejným pořádkem, tedy zda není povinnost ze smlouvy pro ni vyplývající v rozporu s právním úpravou. Soud za tím účelem posuzoval zejména to, zda úroková sazba tak, jak byla sjednána v předmětné smlouvě, a to ve výši 146,949 % ročně z úvěru 10 000 Kč je v souladu s dobrými mravy. Judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005) je ustálená v těchto závěrech: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.“ Soud dal možnost žalobkyni vyjádřit se k výši sjednaného úroku s žalovanou ve srovnání s tím, co o úrokové sazbě za obdobné úvěry a v obdobné době sdělily banky. Žalobkyně se ke skutkovému zjištění, že sjednaný úrok představuje více než sedminásobek nejvyšších úrokových sazeb poskytovaných bankami v dané době a pro obdobné úvěry nevyjádřila. Soud musel uzavřít, že sjednaný úrok ve smlouvě s žalovanou je v rozporu s dobrými mravy a podle § 588 o. z. je takové ujednání neplatné absolutně, tedy aniž by musela žalovaná účinek neplatnosti ujednání přivodit vznesením námitky.

7. Soud dále posuzoval, zda neplatné ujednání o úroku z úvěru lze oddělit od zbytku smlouvy a tuto jinak posoudit jako platnou. Soud je při tom vázán právním výkladem svého nadřízeného soudu, a to ve věci téže žalobkyně (spisová značka). Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou), na rozdíl od § 41 zákona č. 40/1964 Sb. podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je § 576 o. z. postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku z roku 1964 totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup § 576 o. z. je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (anonymizováno Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a tedy jediným důvodem, proč žalobkyně ekonomicky přistupuje k poskytnutí úvěru žalované, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Soud proto nemohl oddělit ani samotné ujednání o úrocích a zabývat se zbytkem jako platnou smlouvu.

8. Soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, a proto se již nezabýval dalšími podmínkami platnosti smlouvy. Soud tedy neposuzoval, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované také řádně splnila povinnosti podle § 86 z. s. ú. Smlouva by byla posouzena jako neplatné právní jednání i v případě, kdy by bylo zjištěno, že tuto povinnost žalobkyně splnila a řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr.

9. Soud dále posuzoval, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, pak z právní úpravy v § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení vyplývá, že žalovaná je povinna vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatila. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, smluvní pokuty, pojištění, poplatky za sjednání úvěru či jiné platby. Výše plnění, které má žalovaná v takovém případě poskytnout, odpovídá tomu, o co se reálně zvýšil majetek žalované. V předmětné věci je obohacením žalované částka tvrzená žalobkyní 10 000 Kč poskytnutá dne 5. 8. 2024 a případně to, co žalovaná z toho doposud žalobkyni nebo její právní předchůdkyni nevrátila. Splatnost se pak řídí § 1958 odst. 2 o. z., kdy jde o závazek z jiné právní skutečnosti, u kterého není splatnost stranami sjednána, a žalovaná je povinna splnit závazek bez zbytečného odkladu poté, co byla vyzvána věřitelem k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, tedy vrácení všech poskytnutých prostředků, nejpozději předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025. Žalovaná ne zaplatila žalobkyni bezdůvodné obohacení v žádné části a zbývá tak, aby vydala obohacení v původní výši 10 000 Kč, což soud uložil žalované v bodě I. výroku tohoto rozsudku.

10. Soud zamítl žalobu ve zbytku uplatněných nároků v bodě II. výroku tohoto rozsudku, protože se jedná o práva, která uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o úvěru. Vzhledem ke zjištění a právnímu posouzení, že tato smlouva je neplatná, ale nemohla založit povinnosti žalované, které jsou uplatněny. Soud zamítl i nárok na úrok z prodlení z dlužné částky bezdůvodného obohacení, a to na základě právní úpravy § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (právnická osoba). Soud si je vědom, že text právní úpravy odkazuje na neplatnost z důvodu § 86 z. s. ú. tedy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem. Právní úpravu je zde však nutné vykládat podle zjevného úmyslu zákonodárce, který stanovil, že má-li být smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro porušení povinností poskytovatele úvěru, a proto nemá povinnost spotřebitel platit úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo na základě takové neplatné smlouvy, je princip ochrany spotřebitele shodný i v případě, že je smlouva neplatná z důvodu, že poskytovatel požadoval po spotřebiteli v takové smlouvě úrok, který je v rozporu s dobrými mravy. V obou případech je cíl právní úpravy dosažen, totiž chráněného spotřebitele nevázat úroky z prodlení, když přijal bezdůvodné obohacení na základě neplatné smlouvy o úvěru, jejíž neplatnost je třeba přičíst silnější smluvní straně, kterou je poskytovatel jako podnikatel podle § 2 z. s. ú. Jinými slovy, je nutné chápat, že právní úprava vyloučení povinnosti platit úroky z prodlení není sankcí poskytovatele za to, že neprověřil schopnost spotřebitele splácet úvěr, jde naopak jen o dobrodiní dané spotřebiteli, které je mu tak nutné poskytnout vždy, pokud uzavřel neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen zčásti, nárok na náhradu nákladů řízení snížený o úspěch žalované. Žalobkyně byla úspěšná co do 10 000 Kč z celkové uplatněné částky ke dni rozhodnutí soudu 18 622,32 Kč [úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství; soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)]. Úspěch žalobkyně tedy činí 53,70 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnutí žaloby na zaplacení částky 8 622,32 Kč, což představuje úspěch 46,30 %. Žalobkyně tak byla celkem úspěšná pouze v rozsahu 7,40 %. Při plném úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů soudního poplatku 800 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 621,46 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy vše celkem 8 750 Kč. Z toho je poměrným úspěchem žalobkyně částka 647,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.