15 C 146/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 317 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části 100 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 498 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 719 Kč, úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do 29. 5. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2051 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta se sídlem Adresa advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 4. 2025 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni jistinu na povinnost vrátit poskytnutý úvěr, úrok, náhradu nákladů a smluvní pokutu. Žalobkyně tvrdí, že uzavřela s žalovaným dne 18. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, resp. skutečně převedenou jistinu ve výši 27 500 Kč, a to dne 19. 11. 2024, přitom částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách o výši 1 600 Kč splatných vždy do 20. dne příslušeného měsíce, když první splátka byla splatná 20. 12. 2024. Smlouva o úvěru byla uzavřena technickými prostředky nahrazujícími vlastnoruční podpis žalovaného tak, že žalovaný poskytl žalobkyni jako potvrzení vůle být vázán smlouvou o úvěru 1 Kč ze svého účtu vedeného bankou pod variabilním symbolem, kterým bylo číslo smlouvy. Žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela ze tří potvrzení o vyplacené mzdě a tomu odpovídajících výpisů z účtu žalovaného, z listu vlastnictví a prohlášení vlastníka nemovitosti o možnosti bydlení žalovaného. Žalobkyně dne 22. 6. 2026 doplnila svá skutková tvrzení tak, že kromě výplatních pásek o mzdě za měsíce srpen až říjen 2024 a výpisů z účtu o úhradách mzdy žalovanému, nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru platebních informací. Pokud jde o náklady žalovaného oproti jeho příjmům, vycházela žalobkyně z čestného prohlášení žalovaného, prohlášení anonymizováno, výpisu z katastru nemovitostí, a jde-li o náklady na bydlení žalobkyně vycházela z nákladů upravených veřejnoprávními předpisy jako normativní náklady na bydlení v dané lokalitě deklarovaného bydliště žalovaného a částky existenčního a životního minima jednotlivce. Žalobkyně sečetla příjmy podle výplatních pásek, odčetla tyto normativní náklady a odečetla splátku 1 600 Kč a splátku na jiný úvěr žalovaného u právnická osoba. a považovala zůstatek za částku připadající žalovanému. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradila na splátky 1 600 Kč měsíčně ničeho vyjma 2 Kč na první splátku, a proto došlo ze strany žalobkyně k uplatnění celého práva na jistinu i příslušenství najednou. Žalobkyně vzala žalobu zpět v části 100 Kč odpovídající nákladů mna upomínku.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud nařídil za účelem projednání věci jednání na den 22. 6. 2026, ke kterému předvolal účastníky řízení, žalovaný se bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a souhlasila, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti. Soud u jednání provedl dokazování a dospěl ke skutkovým zjištěním tak, že z Výpisu z obchodního rejstříku a z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně měla zapsán předmět podnikání Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru; z fotografie občanského průkazu č. hodnota soud zjistil, že jde o průkaz žalovaného platný do datum; z písemnosti Závazky spotřebitele – čestné prohlášení soud zjistil, že jde o formulář žalobkyně pro jméno žalovaného a tento prohlašuje, že není v úpadku ani hrozícím úpadku, podpis není umístěn; z písemnosti Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení soud zjistil, že jde o formulář žalobkyně pro jméno žalovaného a tento prohlašuje, že má náklady na bydlení částka měsíčně, splátky úvěrů částka měsíčně, je svobodný, příjem částka; z Prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne 18. 11. 2024 soud zjistil, že jméno FO sděluje žalobkyni, že zjistila, že žalovaný má úvěr částka u Anonymizováno, na který zbývá doplatit částka měsíčními splátkami částka, že další pravidelné měsíční výdaje jsou částka, z Anonymizováno soud zjistil, že vlastníkem je jméno FO; z Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný má přispívat jméno FO, měsíčně částkou částka v souvislosti s bydlením v bytě; z Výplatní pásky Anonymizováno a z potvrzení právnická osoba. o příchozí platbě soud zjistil, že v září 2024 byl čistý příjem žalovaného od Anonymizováno. ve výši částka, v srpnu 2024 byl částka a v říjnu 2024 byl částka, v červenci 2024 byl částka; z výpisu Anonymizováno soud zjistil, že zde není k osobě žalovaného žádný záznam; z výsledku vyhledání rodného čísla žalovaného v Insolvenčním rejstříku soud zjistil, že zde není k osobě žalovaného žádný záznam; z Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný měl k 31. 10. 2024 úvěr u Anonymizováno po splatnosti částka z celkových částka, kdy do prodlení se dostal žalovaný dne datum; ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, soud zjistil, že ji uzavřela žalobkyně a žalovaný s uvedením účtu č. účtu, pro úvěr 30 000 Kč, poplatku zprostředkovateli 2 500 Kč, splátkou 1 600 Kč měsíčně na 25 měsíců, roční úrok 28,17 % a že podpis žalovaného je nahrazen potvrzením o zaplacení 1 Kč, dále soud zjisti, že přílohu č. hodnota tvoří Úvěrové podmínky a přílohu č. hodnota tvoří Formulář pro standartní informace o spotřebitelské úvěru; z Potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 11. 2024 soud zjistil, že z účtu č. účtu byla provedena platba 1 Kč na účet č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol; z Potvrzení o provedení transakce ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že de 19. 11.2024 byla z účtu žalobkyně převedena částka 27 500 Kč na účet č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol; z Potvrzení o provedení transakce ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že de 19. 11.2024 byla z účtu žalobkyně převedena částka 2 500 Kč na účet č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol ve prospěch jméno FO; z e-mailu (nedatovaný neadresný) soud zjistil, že se oznamuje schválení úvěru s výzvou k zaplacení 1 Kč na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, s tím, že poté bude smlouva uzavřena; z Upomínky pro smlouvu Anonymizováno ze dne 25. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně adresuje žalovanému výzvu, aby zaplatil dlužnou částku 1598 Kč, smluvní pokutu 499 Kč a upomínací náklady 100 Kč; z Upomínky pro smlouvu Anonymizováno ze dne 26. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně adresuje žalovanému výzvu, aby zaplatil dlužnou částku 3 198 Kč, smluvní pokutu 998 Kč a upomínací náklady 200 Kč; z Čestného prohlášení jméno FO, narozeného datum, ze dne 25. 12. 2024 a ze dne 26. 1. 2025 soud zjistil, že tento prohlašuje, že předal k doručení obchodní společnosti právnická osoba. zásilky s upomínkami pro žalovaného; z Podacího lístku – právnická osoba. soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému zásilku dne 27. 2. 2025 pod č. Anonymizováno. Soud posoudil obsah písemností Bonita smlouvy, Tabulka umoření, Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, jako skutková tvrzení 4. Soud posoudil písemné důkazy každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlédl ke všemu, co uvedla žalobkyně a dospěl k závěru o skutkovém stavu věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu prostředky elektronické komunikace na dálku, totožnost žalovaného přitom byla ověřena z občanského průkazu, který poskytl žalobkyni. Uzavření smlouvy bylo stvrzeno technickými prostředky nahrazujícími podpis, když výraz vůle být smlouvou vázán projevil žalovaný provedením platby 1 Kč ze svého účtu, který uvedl ve smlouvě na účet žalobkyně. Na základě své totožnosti pak žalobkyně provedla prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr tak, že nahlédla do dostupných veřejných registrů, kde jsou zpravidla uvedeny údaje o osobách dlužníků na trhu s úvěry a jinými finančním produkty. Žalobkyně částečně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím samostatného zprostředkovatele, který o svých zjištění podal písemnou zprávu žalobkyni. Žalobkyně takto zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem v době července až října 2024 vždy ve výši Anonymizováno. Pokud jde o pravidelné výdaje žalovaného zjistila žalobkyně, že bydlí Anonymizováno a podle jejího tvrzení platí částka měsíčně jako náklad na zajištění tohoto bydlení. Žalobkyni bylo sděleno zprostředkovatelkou úvěru, že výdaje jsou pouze částka. Žalobkyně dále zjistila pouze prostřednictvím čestného prohlášení žalovaného, že kromě této částky, ať již částka nebo částka, na bydlení má žalovaný pravidelný výdaj měsíčně částka jako splátku úvěru u právnická osoba. v celkové zbývající výši částka. Žalobkyně dále zjistila při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěru, že má dále úvěru u Anonymizováno v nesplaceném zůstatku částka. z čehož je po splatnosti částka, kdy do prodlení se dostal žalovaný dne datum. Žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z jeho příjmů doložených výplatními páskami a úhradami skrze banku a proti tomu hodnotila výdaje doložené pouze čestným prohlášením a jednostranně uvedenými informacemi, aniž by měla k dispozici doklady o nákladech na bydlení, tyto pouze tvrdila Anonymizováno, jejíž podpis nemohl být ověřen ani na jejím čestném prohlášení. Žalobkyně uzavřela smlouvu, která je označena jako smlouva o úvěru a na jejím základě poskytla žalovanému částku 27 500 Kč z celkového sjednaného úvěru 30 000 Kč, když 2 500 Kč poskytla žalobkyně na účet samostatného zprostředkovatele, když si žalobkyně s žalovaným sjednali tuto částku jako odměnu zprostředkovatele. Žalovaný měl podle smlouvy splácet měsíčně částku 1 600 Kč na jistinu na sjednaný smluvní úrok, avšak podle tvrzení žalobkyně zaplatil pouze 2 Kč na první splátku.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle označené právní úpravy a dospěl k závěru, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným vznikla jako dvoustranné právní jednání, kdy soud zjistil, že žalovaný projevil vůli a potvrdil ji způsobem nahrazujícím jeho podpis. Soud posuzoval, zda je takové právní jednání platné, pokud jde o obsah, který mu jeho strany, tedy žalobkyně a žalovaný, daly. Žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel, totiž vystupoval zcela mimo podnikatelskou činnost, sama smlouva je formálně i označena jako spotřebitelský úvěr a jejím obsahem je poskytnutí peněžních prostředků k dočasnému užití žalovanému, a to za protiplnění v podobě úroků. Žalobkyně naopak vystupovala jako podnikatel, předmětem jehož obchodní činnosti je poskytování spotřebitelských úvěru. Soukromé právo obsahuje, pokud jde o smluvní typ úvěru, zvláštní právní úpravu právě pro tyto případy povahy osob, které vstupují jako úvěrující a úvěrovaný do právního poměru. Primární povinností poskytovatele úvěru je v případě spotřebitelského úvěru posoudit, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, pokud mu bude poskytnut. Ke splnění povinnosti žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření této schopnosti na základě nahlédnutí do veřejně dostupných databází, zejména bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud považuje za jediný podklad v dané věci, který odpovídá smyslu shora citované právní úpravy § 86 z. s. ú., žalobkyní označené a předložené výplatní pásky a výpisy z účtu žalovaného za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Pouze z objektivních údajů o obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod), totiž může poskytovatel mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr; absence údaje o jeho osobě v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici, je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit). Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost splátky splácet, pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. A pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.). Žalobkyně měla v dispozici údaje o příjmech, avšak údaje o výdajích neměla dostatečně podloženy. Soud nepovažuje prohlášení žalovaného o částka měsíčně jako nákladů na bydlení, byť podpořeno snad prohlášením Anonymizováno, za dostatečný podklad pro závěr o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud zjistil, že žalobkyně totiž současně věděla, že samostatný zprostředkovatele uvádí tyto náklady pouze ve výši částka; žalobkyně tento rozpor v údaji o pravidelných výdajích žalovaného neodstranila dalším ověřením. Soud však považuje za zásadní zjištění, že žalobkyně věděla, že v době, kdy posuzuje úvěruschopnost žalovaného, tento je již od Anonymizováno v prodlení se splácením jiného úvěru a v době žádosti o úvěr dluží po splatnosti částku částka. Soud uzavírá, že žalobkyně nemohla mít jako profesionál na poli poskytování úvěru jasnou představu, že žalovaný je schopen úvěr, o který u žalobkyně žádá, splácet, když je již v prodlení s jiným úvěrem. Soud uzavírá, že tuto skutečnost mohlo negovat pouze důkladné posouzení výdajů, dodatečné zdůvodnění žalovaným, proč je v prodlení, když žádá o další úvěr, proč nesplácí; žalobkyně nemohla mít za zjištěnu schopnost žalovaného splácet úvěr, měla tak mít právě názor opačný. Soud pro úplnost dodává, že věc posoudil i výkladem Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, a kromě skutečnosti, že k otázce skutečných objektivních majetkových poměrů žalobkyně nic netvrdí a u jednání se nemohl pro svou nepřítomnost vyjádřit k této otázce žádný účastník řízení, soud hodnotí, že skutečnost, že nebyla zaplacena žalovaným ani jediná splátka, svědčí o tom, že žalovaný ve skutečnosti nebyl v takové majetkové situaci, že by objektivně mohl úvěr splácet. V opačném případě by totiž soud mohl uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru je platná, byť žalobkyně nesplnila sovu zákonnou povinnost a schopnost spotřebitele splácet úvěru neprověřila řádně.

7. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalovaného úvěr splácet, když ze získaných podkladů se podával závěr v podstatě opačný, resp. jednoznačně se nabízejí pochybnosti o poměrech žalovaného. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak podle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalovanému, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud tedy podle § 87 z. s. ú. posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor se zákonem podle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesl žalovaný. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalovanému tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úrok, smluvní pokutu za porušení splatnosti úvěru a jiné sjednané poplatky 8. Soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, a proto bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel podle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní pokuta a poplatky za náklady na vymáhání a jiné služby. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 27 500 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jí tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil po poskytnutí této částky žalobkyni pouze 2 Kč. Žalovanému tedy zbývá, aby na obohacení, které získal, vydala skutečně poskytnutou částku 27 500 Kč bez 2 Kč. Soud uložil tedy tuto povinnost žalovanému v bodě II. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně vzala žalobu zpět v části uplatněného nároku na poplatek za vymáhání v původní výši 300 Kč o 100 Kč, soud tedy zastavil řízení v této části, jak odpovídá bodu I. výroku tohoto rozsudku.

9. Soud zamítl žalobu ve zbytku uplatněných nároků v bodě III. výroku tohoto rozsudku, protože se jedná o práva, která uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o úvěru. Vzhledem ke zjištění, že tato smlouva je neplatná, ale nemohla založit povinnosti žalovaného, které jsou uplatněny. Soud zamítl i nárok na úrok z prodlení z dlužné částky bezdůvodného obohacení, a to na základě právní úpravy § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (anonymizováno), nemůže být tedy v době rozhodování soudu v prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 413 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 33 271 Kč (bez příslušenství), a to částkou 2 460 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby (včetně jejího doplnění doručené soudu dne 22. 6. 2025), a 1 230 Kč za úkon výzvy k plnění, jak ji žalobkyně takto sama uplatnila podle § 11 odst. 2 a. t., k tomu dále 3 x 450 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 a. t., tedy ve výši celkem 1 350 Kč, a k tomu dále DPH v zákonné výši, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 9 075 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 10 488 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná. Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala ke dni rozhodnutí soudu jako předmět řízení částku 45 994,92 Kč (jistina + kapitalizované úroky z prodlení, smluvní úrok kapitalizovaný + smluvní pokuta); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 27 498 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 59,78 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v rozsahu 40,22 %, kdy od úspěchu je tento neúspěch nutné odečíst a poměrný úspěch v řízení tak odpovídá 19,56 %. Z částky plné náhrady 10 488 Kč, je takový poměr částkou 2051 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.