15 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 23 932,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 932,36 Kč s úrokem ve výši 488,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 4 419,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 932,36 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 773 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne 14. 7. 2025, domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající zůstatku poskytnutého úvěru a úroků. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 23. 3. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce a povinen tento poté vrátit a zaplatit úrok. Smlouva byla sjednána tak, že žalovaný potvrdil na internetových stránkách žalobkyně souhlas s návrhem smlouvy, byl mu poté poskytnut SMS kód , Anonymizováno, na telefonní číslo , tel. číslo, , který žalovaný zadal v poli pro podpis smlouvy na internetových stránkách žalobkyně. Sjednaný úvěrový rámec činil 45 990 Kč. Po poskytnutí jakékoli částky úvěru žalobkyní žalovanému byl žalovaný povinen splácet jej v měsíčních splátkách, kdy jejich výše byla vždy 4 % z aktuální dlužné částky poskytnutého úvěru, v každé splátce jsou zahrnuty i úroky a je splatná vždy 20. dne v měsíci počínaje měsícem, který bezprostředně následuje po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu poskytnutí úvěru. Žalovaný po dobu trvání právního poměru s žalobkyní získal od žalobkyně úvěr celkem 90 990 Kč a na své povinnosti žalovaný po tuto dobu postupně zaplatil celkem 87 207,75 Kč, které žalobkyně započetla podle smlouvy na jistinu, úroky a další poplatky. Žalovaný požádal žalobkyni o ukončení právního poměru ze smlouvy o revolvingovém úvěru písemně dne 13. 2. 2024 a žalobkyně s tímto souhlasila, ukončila úvěrový vztah a poté vyzvala žalovaného k zaplacení zůstatku jistiny a úroků ve výši 42 521,88 Kč. Na tuto povinnost poté zaplatil žalovaný pouze část ve výši 16 800 Kč, a proto žalobkyně uplatňuje zůstatek ve výši 23 932,36 Kč, který odpovídá jistině poskytnutého úvěru, poté, co byly všechny platby žalovaného žalobkyni započteny na jistinu a úroky. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla dne 3. 4. 2022 částku 45 990 Kč, na kterou žalovaný zaplatil částku 5 063 Kč dne 16. 5. 2022, dne 16. 6. 2022, dne 17. 7. 2022, dne 15. 8. 2022, dne 23. 9. 2022, dne 14. 10. 2022, dne 15. 11. 2022, dne 19. 12. 2022, dne 23. 1. 2023, dne 10. 2. 2023, dne 14. 4. 2023. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému poskytla dne 29. 6. 2023 částku 15 000 Kč a dne 5. 9. 2023 částku 30 000 Kč.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s tímto postupem souhlasila a soud měl za to, že i žalovaný s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud při posouzení věci vycházel z písemností předložených žalobkyní, a to z fotografie lícové a rubové strany občanského průkazu, ze které soud zjistil, že žalobkyně takto disponuje kopií občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, . Z písemnosti , hodnota, , soud zjistil, že jde obsahově o smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným na úvěr ve výši 45 990 Kč, měsíční úroková sazba 2,19 %, výše měsíční splátky 4 % z dlužné jistiny, je zde uvedený příjem žalovaného , částka, z pracovního poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, . a vedlejší příjem měsíčně , částka, ; smlouva je ze dne 23. 3. 2022, podpisy stran jsou nahrazeny mechanickými prostředky. Ze snímku , Anonymizováno, soud zjistil, že v internetovém bankovnictví , Anonymizováno, je vedena platba , částka, jako příjem na účtu vedeném pro žalovaného. Z výpovědi smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že jde o nedatovanou a nepodepsanou písemnost obsahující sdělení o ukončení smlouvy na základě telefonátu a e-mailu ke smlouvě č. , hodnota, . Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 10. 6. 2025, soud zjistil, že žalobkyně vyzývá prostřednictvím právního zástupce žalovaného, aby zaplatil dluh ve výši 28 511,96 Kč z důvodu Smlouvy č. , hodnota, . Z podacího archu , právnická osoba, . ze dne 11. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému zásilku pod č. , Anonymizováno5. Soud nevycházel z písemnosti , Anonymizováno, , Karty klienta a Úvěrové zprávy, když jde o skutková tvrzení a nikoli důkaz objektivně zachycující okolnosti vnějšího světa týkající se žalovaného. Soud neučinil žádná skutková z Rámcové pojistné smlouvy , Anonymizováno, a Úvěrových podmínek společnosti , právnická osoba, platné od 1. 8. 2021 a ani ze Znaleckého posudku č. , anonymizováno, .

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Soud posoudil obsah všech podkladů spisu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co uvedla žalobkyně, dílčí skutková zjištění podřadil pod shora uvedenou právní úpravu a dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli právní jednání elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně měla v době vzniku právního poměru prokázanou totožnost žalovaného občanským průkazem a dokladem o vedení účtu pro žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému údaje pro nahrazení vlastnoručního podpisu, které byly využity žalovaným a projevena tak vůle být vázán povinnostmi podle smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně se zavázala pochytnout žalovanému úvěrový rámec, žalovaný přitom ve vztahu k tomu nebyl v postavení podnikatele. Soud považuje smlouvu za spotřebitelský úvěr. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 990 Kč, částku 15 000 Kč a 30 000 Kč a žalovaný postupně splácel, kdy 11 splátek zaplatil řádně, a poté pokračoval ve splátkách po poskytnutí dalšího úvěru. Žalobkyně úvěr poskytla žalovanému, aniž by splnila řádně svou povinnost poskytovatele úvěru prověřit, zda je spotřebitel – žalovaný – schopen úvěr splácet. Soud upozorňuje, že pouhé jednostranné tvrzení spotřebitele o jeho příjmech a výdajích, není dostatečným podkladem, na jehož základě by došlo ke splnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit schopnost splácet úvěr. Dostatečným podkladem není ani doložení jedné mzdy žalovaného, jako v tomto případě, když chybí doklad o pracovní smlouvě, trvání pracovního poměru anebo alespoň doložení mzdy za více měsíců předcházejících uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přitom by ruku v ruce s tím muselo být doloženo i jaké skutečné výdaje má žalovaný spojené se základními potřebami, které běžně dospělý člověk vynakládá, a to na bydlení a služby s tím spojené. Žalobkyně však na toto zcela rezignovala, přičemž soud nepovažuje žádným způsobem za pádné rozsáhlé litanie žalobkyně o modelech a výkladech právní úpravy posouzení úvěruschopnosti. Jediným skutečným způsobem ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr je vyžádat si doklady o skutečných příjmech a výdajích, osvědčit tak majetkovou situaci v tom smyslu, že spotřebitel žádá o úvěr, který je v budoucnu schopen splatit postupnou kumulací ze svých pravidelných a relativně zaručených zdrojů, které mu zůstanou po odečtení výdajů. Konečně ani samo nahlédnutí žalobkyně do dostupných registrů dlužníků , Anonymizováno, není samo o sobě dostatečné, jde pouze o doplňkové ověření poté, co poskytovatel úvěru zjistí, že je zde objektivně majetková situace spotřebitele umožňující splácet úvěr. Nahlédnutí do těchto registrů pak toliko sekundárně ověřuje, zda tento majetek lze také subjektivně pro nový úvěr použít. Soud nicméně konstatuje, že žalovaný byl objektivně zjevně schopen splácet úvěr, který mu žalobkyně poskytla. Ze skutkového stavu vyplývá, že žalovaný řádně a po nezanedbatelnou dobu i pravidelně splácel podle smlouvy o úvěru řádně a víceméně včas. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 cdo 1819/2023, je pak na nalézacím soudu, aby zohlednil, zda i přes porušení povinnosti ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr poskytovatelem úvěru, nebyl spotřebitel objektivně schopen úvěr splácet. V případě, že tomu tak je, a toliko poskytovatel úvěru porušil svou povinnost postupovat podle § 86 z. s. ú., pak není smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle § 87 z. s. ú. V předmětné věci má soud za to, že je právě na místě aplikovat shora uvedenou zásadu formulovanou Nejvyšším soudem, když řádné splácení po určitou dobu (úměrnou výši splátek a výši celkového úvěru) je eo ipso dokladem o schopnosti spotřebitele řádně splácet úvěr již v době, kdy byl převzat. Smlouva o úvěru je tedy platným právním jednáním, založila povinnosti žalovaného, jak je uplatnila žalobkyně žalobou, pročež soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, což odpovídá bodu I. výroku tohoto rozsudku. Soud pro úplnost dodává, že smlouvu o úvěru neshledal neplatnou pro výši úroku, když tento je jen o málo vyšší, než činí úroky poskytované bankami, jak je soudu známo z úřední činnosti rozhodování o obdobných smlouvách nebankovních poskytovatelů úvěrů.

8. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení pod bodem II. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má právo na náhradu soudního poplatku ve výši 958 Kč, dále náhradu odměny právního zástupce žalobkyně podle § 137 odst. 2 o. s. ř., která odpovídá mimosmluvní odměně podle § 6 až § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), která činí z tarifní hodnoty 23 932,36 Kč za každý úkon právní služby podle § 11 a § 14b odst. 1 a. t., jak ji uplatnila žalobkyně, částku 400 Kč, tedy za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, podání návrhu ve věci samé (žaloba včetně jejího doplnění ze dne 10. 3. 2026), tedy 1 200 Kč, a k tomu náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 6 a. t. ve výši 100 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, celkem 300 Kč, dále náhradu za daň z přidané hodnoty, to vše celkem 1 815 Kč.

9. Soud uložil žalovanému plnit povinnosti ve lhůtách podle § 160 odst. 1 o. s. ř.