15 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 210 646,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 202 634,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 552,49 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 214 479,59 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 559 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 10. 2024 se domáhá žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 210 646,10 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 29. 12. 2023 do 22. 5. 2024 ve výši 8 222,49 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 29. 12. 2023 do 22. 5. 2024 ve výši 317,91 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 214 478,59 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně uplatňuje nárok jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), která jako postupitel pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet úvěr č. , hodnota, dne 4. 11. 2023 (dále jen „Smlouva o úvěru“), jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 218 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 10 % ročně v pravidelných 108 měsíčních splátkách o výši každé 3 407,15 Kč počínaje dnem 18. 12. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze Smlouvy o úvěru splnila dne 4. 11. 2023 platbou částky 218 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila dříve, než Smlouvu o úvěru s žalovanou uzavřela, schopnost žalované splácet sjednávaný úvěr, a to na základě výpisů z běžného účtu žalované a podle údajů sdělených žalovanou a údajů interních i externích databází. Žalobkyně považuje Smlouvu o úvěru za platnou. Žalovaná porušila své povinnosti ze Smlouvy o úvěru v měsíci březnu 2024, kdy nezaplatila splátku úvěru a úroků, poslední splátku zaplatila v únoru 2024, a poté, co nezaplatila ani další splátku, právní předchůdkyně žalobkyně využila práva dle Smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení celého zůstatek úvěru a tento se stal splatným a žalované vznikaly dále povinnosti platit poplatky za upomínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dluží žalobkyni částku zůstatku úvěru ve výši 206 256,10 Kč, když od původní výše úvěru 218 000 Kč byly odečteny části splátek odpovídající platbám na úvěr v celkové výši 11 743,90 Kč; dále smluvní úrok ve výši 8 222,49 Kč odpovídající úroku, který měl být splacen splátkami, s nimiž byla žalovaná v prodlení od března 2024 a dubna 2024, počítaný do 22. 5. 2024, smluvní poplatky ve výši 4 390 Kč (poplatek za prohlášení úvěru, poplatek za upomínku, pojistné) a úroky z prodlení. Ke skutečnostem, za nichž došlo k uzavření Smlouvy o úvěru, žalobkyně uvedla, že žalovaná byla nejprve identifikována na pobočce právní předchůdkyně žalobkyně, když uzavírala Smlouvu o běžném účtu dne 24. 7. 2023; na základě této smlouvy bylo žalované zřízeno internetové bankovnictví (, jméno FO, ). Následně si žalovaná přes internetové bankovnictví aktivovala , jméno FO, na svém zařízení, kde jí byl také při aktivaci vytvořen , jméno FO, a tím se následně žalovaná autentizovala a byl využit i při identifikaci žalované při sjednávání předmětné Smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru podepsala žalovaná tak, že zadala ve , jméno FO, , na základě kterého se vygeneroval jednoznačný identifikátor (ID podpisu) vázaný na tuto operaci a zařízení (ten je uložen v systémech právní předchůdkyně žalobkyně a zároveň je i vytištěn na dokumentu). Následně je dokument podepsán právní předchůdkyní žalobkyně připojením digitálního certifikátu a opatřen časovým razítkem, takže je tím zaručena neměnnost dokumentu.

2. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání dle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaná s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z písemných důkazů předložených žalobkyní. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 20. 9. 2024 smlouvu, na základě které postupitel postoupil na postupníka pohledávky specifikované v Příloze č. , hodnota, této smlouvy; z písemnosti označené jako Příloha č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že ji téhož dne jako smlouvu podepsali zástupci právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně a pod pořadovým číslem , hodnota, je uvedeno číslo smlouvy , Anonymizováno, a jméno , Jméno žalované, , tedy žalovaná. Z písemnosti označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně adresuje žalované oznámení o tom, že žalobkyně nabyla pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, a je tedy věřitelem žalované; z podacího archu , právnická osoba, podavatele , právnická osoba, ., odesílatele právního zástupce žalobkyně, soud zjistil, že dne 11. 10. 2024 (vytištěné číslo , hodnota, . je ručně přeškrtnuto a nadepsáno číslem , hodnota, .) byla odeslána zásilka pod číslem , Anonymizováno, adresátovi – žalované. Z písemnosti označené jako Výzva k úhradě dluhu ze dne 11. 10. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně za žalobkyni vyzývá žalovanou ke splnění dluhu ve výši 222 826,76 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , z podacího archu , právnická osoba, podavatele žalobkyně, odesílatele právního zástupce žalobkyně, soud zjistil, že dne 11. 10. 2024 byla odeslána zásilka pod číslem , Anonymizováno, adresátovi – žalované. Z písemnosti označené jako Potvrzení podepsané , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že dne 24. 9. 2024 potvrdila právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel, že dle čl. IV. odstavce 4 Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 9. 2024 byla úplata za postoupení pohledávek připsána na účet postupitele a že tím došlo k postoupení pohledávek. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet úvěr, , Anonymizováno, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako „, jméno FO, “ a žalovaná jako „Klient“ sjednávají vzájemná práva a povinnosti při poskytování spotřebitelského úvěru, že žalovaná je označena rodným číslem a adresou trvalého bydliště a že ji tato smlouva označuje jako „úvěrovaného spotřebitele“; že součástí podmínek této smlouvy je výše úvěru 218 000 Kč, prvním dnem čerpání den 4. 11. 2023, počet splátek 108 s měsíční periodicitou, že měsíční splátka činí 3 407,15 Kč a roční úroková sazba je 10 % a úroky mají být placeny postupně v každé splátce, celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit je 333 529,06 Kč; číslo účtu, ze kterého budou splátky formou zápočtu hrazeny, je , č. účtu, , a číslo účtu, na který bude úvěr formou zápočtu hrazen, je , č. účtu, . Smlouva není podepsána vlastnoručním podpisem, ale uvedením jména a příjmení žalované, číslo ID podpisu, způsob přihlašování , jméno FO, , to vše dne 4. 11. 2023. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , číslo výpisu: , Anonymizováno, , ze dne 30. 11. 2023, soud zjistil, že dne 4. 11. 2023 došlo ke kreditnímu obratu (kladná částka) ve výši 218 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, číslo výpisu: , Anonymizováno, , ze dne 30. 11. 2023, soud zjistil, že debetní obrat (záporná částka) je 218 000 Kč, z výpisu z téhož účtu, číslo výpisu: , Anonymizováno, ze dne 31. 12. 2023, soud zjistil, že kreditní obrat (kladná částka) dne 18. 12. 2023 je 13 407,15 Kč sestávající ze splátky jistiny 10 404,71 Kč, úroku 2 664,44 Kč, poplatků, pojištění, pokut 338 Kč, konečný zůstatek 207 595,29 Kč, z výpisu z téhož účtu, číslo výpisu: , Anonymizováno, , ze dne 31. 1. 2024, soud zjistil, že zde není evidován žádný kreditní obrat (kladná částka), konečný zůstatek je 207 595,29 Kč, z výpisu z téhož účtu, číslo výpisu: , Anonymizováno, , ze dne 29. 2. 2024, soud zjistil, že kreditní obrat (kladná částka) dne 9. 2. 2024 je 1 958,85 Kč sestávající ze 1 339,19 Kč a úroku 619,66 Kč, konečný zůstatek 206 256,10 Kč, z výpisu z téhož účtu, číslo výpisu: , Anonymizováno, , soud zjistil, že zde není žádný kreditní obrat (kladná částka) a konečný zůstatek je vždy 206 256,10 Kč. Soud dále provedl k důkazu výpisy z účtu č. , č. účtu, , který pro žalovanou vedla právní předchůdkyně žalobkyně, skutková zjištění, která z těchto důkazů soud učinil, uvádí soud níže u závěru o skutkových zjištěních o tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost prověřit schopnost žalované splácet úvěr.

5. Soud posoudil písemné důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dle obsahu spisu dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly a uzavřely písemnou Smlouvu o úvěru elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalované došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace v zařízení žalované, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovanou účet už v době před uzavřením Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy o úvěru poskytla následně dne 4. 11. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 218 000 Kč žalované na účet č. , č. účtu, a žalovaná poté uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částky v celkové výši 15 365,99 Kč a to dne 18. 12. 2023 a dne 9. 2. 2024; k úhradě žalovanou došlo prostřednictvím zápočtu neboli odečtením těchto částek z účtu žalované, aniž by je tato aktivně zadávala k platbě. Soud má za zjištěné, že žalovaná neměla k dispozici na svém účtu prostředky v takové výši, aby tedy právní předchůdkyně žalobkyně mohla odečíst (započíst) měsíční splátku v měsíci lednu 2024 a únoru 2024 v celé výši 3 407,15 Kč, což osvědčuje právě zápočet splátky jen ve výši 1 958,85 Kč v únoru 2024. Více již žalovaná nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku ze Smlouvy o úvěru ve zbývající výši na žalobkyni, postoupení žalované oznámila a v tentýž den žalobkyně uplatnila písemnou výzvou u žalované právo na zaplacení peněžité částky s odkazem na to, že jde o jistinu úvěru, smluvní úroky a jiné smluvní povinnosti.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;dle § 7 odst. 1, písm. a) z. s. ú. je banka oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel;dle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;dle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná;dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Soud nejprve dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako banka a žalovaná jako spotřebitel uzavřely písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání; Smlouva o úvěru tedy vznikla. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou banka a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalované v tomto právním poměru netvrdila a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalované splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu Smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud se závěrem, že Smlouva o úvěru vznikla mezi první předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, dále posuzoval, zda je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění práv z takové smlouvy. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je právním nástupcem právní předchůdkyně ve všech právech a povinnostech ze Smlouvy o úvěru, což bylo i žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno; žalobkyně se tedy může domáhat práv ze Smlouvy o úvěru vůči žalované. Soud dále posuzoval, zda je Smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalované, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 218 000 Kč jako úvěr dle Smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení této platby také smluvní úrok z úvěru a jiné poplatky Smlouvou o úvěru založené. Základní podmínkou platnosti smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou, je, že poskytovatel úvěru jej poskytl spotřebiteli, (až) pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; v opačném případě, pokud zde důvodné pochybnosti jsou, a přesto je úvěr spotřebiteli poskytnut, je úvěrová smlouva neplatná. Soud tedy posuzoval, zda právní předchůdkyně žalobkyně poskytla shora označené peněžní prostředky jako úvěr nemaje pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, resp. zda zde alespoň objektivně nebyly takové pochybnosti.

8. Ke splnění povinnosti ověřit schopnost spotřebitele právní předchůdkyní žalobkyně uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření na základě údajů poskytnutých žalovanou jako klientem, prověření interních i externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud považuje za jediný podklad, který odpovídá smyslu shora citované právní úpravy § 86 z. s. ú., žalobkyní označené a předložené výpisy z účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Pouze z objektivních údajů o obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod), totiž může poskytovatel mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr; absence údaje o jeho osobě v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici, je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit). Tato schopnost musí vyplývat z jeho příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“). Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele např. v insolvenčním rejstříku je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru, vyplývá schopnost splátky splácet (šetřit), pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčního rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, přednostních dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. Pokud poskytovatel toto nezjistí, má ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, a pokud jej poskytne, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.).

9. V poměrech předmětné věci tedy soud posuzoval, zda z obsahu důkazů předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že její právní předchůdkyně poskytla úvěr žalované nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, resp. jej poskytla alespoň za objektivního stavu schopnosti žalované úvěr splácet. Ze Smlouvy o úvěru je proto podstatné, že výše peněžitého plnění žalované ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně v případě poskytnutí úvěru z důvodu jeho splacení měla činit za 108 měsíců částku 3 407,15 Kč každý měsíc. Žalobkyně předně netvrdila, tedy ani neprokazovala, že by v rámci prověřování schopnosti žalované splácet úvěr vyžádala právní předchůdkyně žalobkyně od žalované vyúčtování mzdy žalované za měsíce předcházející uzavření Smlouvy o úvěru, pracovní smlouvu nebo jiné doklady o zdrojích příjmů a zejména jejich pravidelnosti a zaručenosti. Žalobkyně tvrdila mimo již zmíněné floskule o databázích, že schopnost žalované splácet úvěr prověřila právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím stavu běžného účtu, který právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovanou pod č. , č. účtu, . K důkazu tohoto tvrzení žalobkyně předložila výpisy z označeného účtu za měsíce srpen až říjen 2023, tj. měsíce předcházející uzavření Smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dne 4. 11. 2023. Soud z těchto výpisů zjistil, že žalované byla vyplacena mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši , částka, dne 15. 8. 2023, ve výši , částka, dne 15. 9. 2023 a ve výši , částka, dne 13. 10. 2023. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu za listopad 2023 k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ze Smlouvy o úvěru a vyplatila částku úvěru žalované dne 4. 11. 2023, z tohoto výpisu z účtu soud zjistil, že žalované byla vyplacena mzda ve výši , částka, i dne 15. 11. 2023. Soud má tedy za jištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci ověření schopnosti žalované splácet úvěr zjistila, že žalovaná pobírá pravidelnou mzdu; pravidelnost tohoto příjmu žalované vyplývá z výpisů z účtu, periodicity příjmu a totožnosti plátce. Z těchto výpisů z účtu žalované pak soud dále zjistil, žev měsíci srpnu 2023 bylo z účtu žalované odepsáno celkem (-)42 621,61 Kč a naopak v téže době bylo na účet připsáno celkem 42 632,90 Kč, přičemž z této částky byla částka , částka, poukázána žalované , Anonymizováno, , tato platba a plátce se sice v následujících měsících opakuje, účelem platby však není příjem žalované, ale náhrada , Anonymizováno, , tuto platbu tedy nelze zahrnovat do příjmů žalované, částka , částka, poukázána žalované plátcem , jméno FO, ve třech platbách, bez uvedení důvodu plateb, tyto platby se v následujících měsících neopakují, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, částka , částka, poukázána plátcem , jméno FO, , bez uvedení důvodu platby, tato se v následujících měsících neopakuje, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, částka , částka, poukázána jako zahraniční úhrada bez uvedení bližšího důvodu platby, tato se v následujících měsících neopakuje, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, částka , částka, poukázána zaměstnavatelem , právnická osoba, , tato se v následujících měsících neopakuje, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované; a dále částka , částka, poukázána žalovanou z jiného jejího účtu č. , č. účtu, , avšak v této výši též vrácena na tento účet. Celkem v měsíci srpnu 2023 tvořily pravidelné příjmy a tedy rozhodné pro závěr o prostředcích dostupných žalované pro splácení úvěru ve skutečnosti jen , částka, , což je mzda; ostatní kladné položky jsou zcela nepravidelné (nahodilé) příjmy; výdaje přitom představuje částka , částka, (bez zahrnutí výdaje , částka, – vykráceného platbou z jiného účtu žalované), výdaje tak převýšily reálný přírůstek pravidelných příjmů na účtu o , Anonymizováno, nutno doplnit, že žádný záporný pohyb na účtu nekorespondoval výší platbám od , jméno FO, , které by žalovaná např. přeposlala nebo vrátila, nejednalo se tedy o jednorázový účelový příjem a výdaj, nýbrž i tyto prostředky byly postupně spotřebovány žalovanou zejména četnými výběry hotovosti z bankomatů, jak z výpisu z účtu vyplývá;v měsíci září 2023 bylo z účtu žalované odepsáno celkem (-)34 197,53 Kč a naopak v téže době bylo na účet připsáno celkem 34 205 Kč, přičemž z této částky byla částka , částka, poukázána žalované , Anonymizováno, tato platba a plátce se sice v předchozím ani následujícím měsíci opakuje, účelem platby však není příjem žalované, ale náhrada , Anonymizováno, , tuto platbu tedy nelze zahrnovat do příjmů žalované, částka , částka, poukázána žalované plátcem , jméno FO, ve dvou platbách, bez uvedení důvodu plateb, tyto platby se v předchozím ani následujícím měsíci neopakují, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, částka , částka, poukázána plátcem , jméno FO, , bez uvedení důvodu platby, tato se v předchozím ani následujícím měsíci neopakuje, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, a dále částka , částka, poukázána žalovanou z jiného jejího účtu č. , č. účtu, , avšak v této výši též vrácena na tento účet. Částka rozhodná pro závěr o prostředcích dostupných žalované pro splácení úvěru tak činila v měsíci září 2023 ve skutečnosti jen , částka, , což je mzda, ostatní kladné položky jsou zcela nepravidelné (nahodilé) příjmy; výdaje přitom představuje částka , částka, (bez zahrnutí výdaje , částka, – vykráceného platbou z jiného účtu žalované), výdaje tak převýšily reálný přírůstek pravidelných příjmů na účtu o (, částka, ; nutno doplnit, že žádný záporný pohyb na účtu nekorespondoval výší platbám od , jméno FO, , které by žalovaná např. přeposlala nebo vrátila, nejednalo se tedy o jednorázový účelový příjem a výdaj, nýbrž i tyto prostředky byly postupně spotřebovány žalovanou zejména četnými výběry hotovosti z bankomatů, jak z výpisu z účtu vyplývá;v měsíci říjnu 2023 bylo z účtu žalované odepsáno celkem (-)97 801,44 Kč a naopak v téže době bylo na účet připsáno celkem 98 893 Kč, přičemž z této částky byla částka , částka, poukázána žalované , Anonymizováno, , tato platba a plátce se sice v předchozích měsících opakuje, účelem platby však není příjem žalované, ale , Anonymizováno, , tuto platbu tedy nelze zahrnovat do příjmů žalované, částka , částka, poukázána plátcem , Anonymizováno, , bez uvedení důvodu platby, tato se v předchozích měsících neopakuje, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, částka , částka, poukázána žalované s uvedením důvodu „úvěr č. , hodnota, “, nejedná se tedy o pravidelný příjem žalované, jde o dočasné poskytnutí prostředků, a dále částka , částka, poukázána žalovanou z jiného jejího účtu č. , č. účtu, , avšak vráceno na tento účet celkem , částka, . Částka rozhodná pro závěr o prostředcích dostupných žalované pro splácení úvěru tak činila v měsíci říjnu 2023 ve skutečnosti jen , částka, , což je mzda, ostatní kladné položky jsou zcela nepravidelné (nahodilé) příjmy a úvěr, který nemůže být dle smyslu § 86 z. s. ú. brán za součást příjmů; výdaje přitom představuje částka , částka, (bez zahrnutí výdaje , částka, – vykráceného platbou z jiného účtu žalované), výdaje tak převýšily reálný přírůstek pravidelných příjmů na účtu o (-, částka, .

10. Při prověřování schopnosti žalované splácet úvěr právní předchůdkyně žalobkyně, jak tvrdí žalobkyně, vycházela z označených podkladů a musela tak dojít ke stejnému závěru jako soud, pokud jde o prostředky dostupné žalované (v obvyklém chodu věcí) pro splácení uvažovaného úvěru. Žalobkyně však netvrdí a neoznačuje důkazy k prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně vedle minimálního ověření příjmů, ověřila i pravidelnost výdajů žalované a jejich výši. Soud z výpisů z účtů nezjistil, jaké byly v rozhodné době výdaje žalované ve smyslu pravidelného plnění na uspokojování základních životních potřeb, zejména bydlení. Pokud toto nezjistil soud maje k dispozici totožné podklady, které předložila žalobkyně, jako měla k dispozici právní předchůdkyně žalobkyně, nemohla ani tato dojít k žádnému závěru o hladině pravidelných nezbytných výdajů žalované (a jejich poměru k pravidelným příjmům). Z výpisů z účtů se toliko podává, že žalovaná velkou část svých pravidelných i nepravidelných příjmů spotřebovávala na neznámé účely, když prostředky vybírala z účtu v hotovosti; žádné konkrétní pravidelné výdaje, které by hradila, se však z těchto záznamů nepodávají. Žalobkyně pak dále žádné tvrzení k výši výdajů a podklady k jejich prokázání neposkytuje. Žalobkyně předložila písemnost označenou jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 22. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně, ze které soud zjistil, že její součástí je i souhrn údajů poskytnutých žalovanou právní předchůdkyni žalobkyně, z nichž se přitom podává, že žalovaná sama sdělila, že vynakládá výdaje na , Anonymizováno, Konkrétní údaj o výši nákladů na bydlení chybí, žalobkyně ani nepředkládá žádné tvrzení o výši těchto nákladů, a tedy jejich ověření ani neprokazuje. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud přitom ve své rozhodovací činnosti potvrdily, že na poskytovatele úvěru jsou kladeny zvýšené nároky na kvalitu činnosti směřující k ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Zásada odborné péče při jednání poskytovatelů, kterou obecně zakotvuje § 75 z. s. ú., pak znamená v poměrech této činnosti, že poskytovatel se nespokojí jen se základním seznámením s údaji od spotřebitele, ale ověří a nechá si objektivně doložit skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda je spotřebitel v konkrétních poměrech schopen splácet úvěr. Je tak třeba odmítnout i floskule právní předchůdkyně žalobkyně vtěsnané do označené písemnosti Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, totiž praxi, kdy jsou vytvořeny jakési modely a koeficienty paušálně uplatňované na posuzování klientů. Poskytovatel úvěru, má-li jeho jednání být neseno odbornou péčí, musí každý jednotlivý případ posuzovat podle konkrétních poměrů, a to právě se shora vyloženou logikou a podle smyslu institutu úvěru , anonymizováno, To znamená i v případě, že vyplyne skutečnost, že spotřebitel sdílí s někým domácnost, prověřit majetkové poměry i takové osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet uvažovaný úvěr, když měla nově měsíčně žalovaná platit částku 3 407,15 Kč, ale rozdíl mezi doloženými příjmy a výdaji nedával možnost pro závěr, že tuto částku bude mít žalovaná pravidelně k dispozici (srov. § 86 odst. 2: „zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky“). Odstranění těchto pochybností mohlo poskytnout ověření a podložení pravidelných výdajů žalované, zejména na bydlení a na chod společné domácnosti. Sama skutečnost, že v doložených měsících žalovaná vybírala z účtu v hotovosti více, než činily pravidelné příjmy, a to pouze díky nepravidelným a neověřeného původu či dokonce úvěru, ještě sice nevylučuje, že by z těchto prostředků žalovaná mohla úvěr splácet. Avšak bez doložení pravidelných výdajů jde o otázku hypotetickou a automaticky tak vzbuzující pochybnost o schopnosti žalované splácet úvěr. Jinými slovy, smyslem posouzení úvěruschopnosti sice není posoudit „vůli“ splácet úvěr, ale toliko schopnost jej splácet, avšak objektivně zde alespoň prostředky pro realizaci vůle splácet být musí (alespoň je očekávat). Pokud za těchto pochybností přesto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalované poskytla, pak je dle § 87 z. s. ú. nutno Smlouvu o úvěru považovat na neplatné právní jednání.

12. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalované splácet úvěr, že v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou je Smlouva o úvěru. Z tvrzení a předložených důkazů žalobkyní jasně vyplývá, že její právní předchůdkyně neměla (ani nepožadovala) dostatečné informace o možnostech žalované úvěr splácet, když ze získaných podkladů se podával závěr zcela opačný. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů, tak dle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalovaná poskytnout spotřebitelský úvěr žalované, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet vzhledem k jeho výši a době, na jakou byl poskytnut. Soud tedy dle § 87 z. s. ú. posoudil Smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy dle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesla žalovaná. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalované tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úroky a jiné sjednané poplatky včetně pojištění a poplatky za upomínky.

13. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené Smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaná v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované skutečně částku 218 000 Kč, vzhledem k neplatnosti Smlouvy o úvěru ji tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaná se o tuto částku reálně obohatila. Žalovaná je tedy povinna vydat obohacení získané na úkor (nyní) žalobkyně. Ze zjištěného skutkového stavu dále vyplývá, že žalovaná zaplatila po poskytnutí této částky celkem 15 365,99 Kč, jak žalobkyně sama tvrdila a prokázala výpisy z účtu č. , č. účtu, ; jde přitom o částku právě určenou na vrácení úvěru, tj. při neplatnosti smlouvy zjevně na vrácení poskytnutých prostředků. Celou takto zaplacenou částku je třeba započíst tzv. na jistinu, nikoli na úroky a jiné poplatky, protože ty nebyly platně sjednány. Povinnost žalované se tak odvíjí od skutečně obdržených prostředků, které je povinna vrátit, a to po odečtení toho, co již žalobkyni (její právní předchůdkyni) na toto obohacení vrátila, jde tedy o částku 202 634,01 Kč (218 000 – 15 365,99), kteroužto jako povinnost uložil soud žalované zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 210 646,10 Kč, což je částka dovozená při platné Smlouvě o úvěru, zohledňuje tedy umořování úvěru a úroků, a poplatky. Žalobu v části povinnosti žalované zaplatit částku odpovídající rozdílu mezi touto částkou v žalobě a skutečným obohacením, které zbývá vydat, pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl. Rovněž tak soud zamítl v téže části výroku tohoto rozsudku žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit smluvní práva – smluvní úrok kapitalizovaný.

14. Soud tedy vzhledem k právnímu posouzení skutku, ze kterého dovozovala žalobkyně své právo, již dále neposuzoval tu jeho část, pokud jde o tvrzení ve vztahu k prodlení se splátkami úvěru a úroků, dobu prodlení a zesplatnění. Z týchž důvodů soud neučinil také žádná skutková zjištění rozhodná pro věc z důkazu označených žalobkyní: Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platné od , datum, , Všeobecné produktové podmínky účinné od , datum, , Spotřebitelský splátkový úvěr (účinné od , datum, ), písemnost Vysvětlení některých pojmů, Platební historie, Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 5. 2024 a podací arch zásilek české pošty z 27. 5. 2024, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, Matriční list klienta datován , datum, a Matriční list klienta datován dne , datum, , Smlouva o bankovních produktech a službách, Upomínka ze dne 28. 1. 2024, Upomínka ze dne 16. 4. 2024, Upomínka ze dne 1. 3. 2024, Upomínka ze dne 29. 4. 2024, Upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 16. 3. 2024, tabulky , Anonymizováno15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení.Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)[…]“ Žalovaná je povinna v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení do zaplacení v celém rozsahu.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části, a to ve výši 29 987 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 426 Kč a nákladů na odměnu a hotové výdaje zástupce dle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 9 180 Kč [tarifní hodnota 210 646,10 Kč] za každý ze tří vykonaných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé [žaloba včetně doplnění ze dne 5. 3. 2025 – soud podotýká, že náhrada nákladů náleží za účelně vynaložené úkony (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř. „potřebných k účelnému“), doplnění žaloby nebylo účelné, když skutečnosti v něm uvedené byla žalobkyně dle § 79 o. s. ř. povinna uvést již v žalobě]), tj. 27 540 Kč, dále tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy z částky 28 440 Kč ve výši 5 972,40 Kč. Při plném úspěchu ve věci by tedy žalobkyni svědčil nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 838,40 Kč; soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 8 012,09 Kč (210 646,10 – 202 634,01), smluvní úrok 8 222,49, úrok z prodlení 317,91 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 214 478,59 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení. Úspěch ve věci pak musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Pro účely výpočtu části neúspěchu co do příslušenství byly soudem úroky z prodlení ve výši 14,75 % kapitalizovány ke dni vydání tohoto rozsudku, protože k tomuto dni tvořily úroky z prodlení předmět řízení, tj. částka 20 590 Kč. Žalobkyně tedy celkově k tomuto dni uplatňovala jako předmět řízení částku 239 776,50 Kč (jistina + úroky smluvní a z prodlení); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 202 634,01 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 84,5 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 37 142,49 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 15,5 %. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, protože měla žalobkyně v dané věci úspěch jen v rozsahu 84,5 %, je od něj třeba odečíst úspěch žalované, tj. neúspěch žalobkyně, ve výši 15,5 %, když výsledným poměrem je 69 % úspěch a tomu odpovídající část nákladů řízení oproti plnému úspěchu, tj. 69 % z 42 838,40 Kč, částka 29 558,50 Kč, tedy po zaokrouhlení 29 559 Kč.

17. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.