15 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 042 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 042 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 042 Kč od 2. 11. 2024 do 19. 11. 2024 ve výši 107,16 Kč a dále od 20. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 396 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , Adresa advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 11. 2024 domáhá se žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč odpovídající poskytnutému úvěru žalované, částku 842 Kč odpovídající poplatkům spojených s trváním úvěru, částku 300 Kč odpovídající účelně vynaloženým nákladům, částku 900 Kč odpovídající smluvním pokutám a částku 107,16 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 042 Kč (součet uvedených částek) od 2. 11. 2024 do 19. 11. 2024 (den podání žaloby) a úrok z prodlení v této výši od 20. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně odůvodnila nárok tím, že dne 1. 7. 2024 uzavřela s žalovanou Úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěru ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla sjednána prostředky elektronické komunikace na dálku přes internetové stránky žalobkyně , Anonymizováno, kde žalovaná vyplnila údaje požadované žalobkyní pro určení smluvní strany, prověření její úvěruschopnosti a obsahu úvěru. Po vyplnění těchto údajů proběhl „automatizovaný schvalovací proces“ a žalované byl na internetových stránkách poskytnut návrh Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedla v žádosti, byl zaslán SMS kód, který žalovaná zadala na internetových stránkách a tím byla Smlouva uzavřena. Totožnost žalované byla při tomto automatizovaném procesu ověřena kopií dokladů totožnosti, které žalovaná při vyplnění údajů zaslala žalobkyni v kopii. Vlastnictví účtu žalované bylo ověřeno prostřednictvím služby „bank ID“. Žalobkyně ověřila schopnost žalované splácet sjednávaný úvěr tak, že zkoumala, zda má žalovaná u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů , Anonymizováno, , další závazky zjišťovala žalobkyně prostřednictvím registru , Anonymizováno, a dále ověřila zápis údajů osoby žalované v , Anonymizováno, a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně posoudila „příjmovou a výdajovou stránku“, zohlednila věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalobkyně vycházela z částky životních minim klienta, z celkových pravidelných měsíční výdajů celé domácnosti, což je údaj deklarovaný žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem z účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, dne 1. 7. 2024, což je účet uvedený žalovanou při sjednání Smlouvy na internetových stránkách žalobkyně. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni cenu za služby poskytnuté v souvislosti s úvěrovým právním vztahem, a to částku 199 Kč za urychlené poskytnutí úvěru do 60 minut od sjednání, částku 99 Kč za možnost kdykoli odložit splatnost úvěru při tíživé životní situaci, částku 49 Kč za možnost zasílání SMS žalobkyní s informacemi o stavu úvěru žalované. Úvěr spolu s poplatky byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí, tedy dne 31. 7. 2024. Žalovaná neuhradila ničeho a byla následně vyzvána SMS a e-mailem žalobkyně k zaplacení. Jako náklady související s nezaplacením žalovanou domáhá se tedy dále žalobkyně částky 300 Kč jako jejich náhrady (sestává z upozorňování klientů na blížící se splatnost 40 Kč měsíčně, náhrada mzdy a zaškolení operátorů 120 Kč, 33 Kč a 67 Kč, náklady vynaložené na systém, jeho správu, údržbu a vývoj 40 Kč), což bylo sjednáno Smlouvou s žalovanou jako náklady, které se zavazuje hradit. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu, která byla sjednána Smlouvou ve výši 0,1 % denně za dobu prodlení, kdy žalobkyně kapitalizovala k 30. 8. 2024 částku 450 Kč (z 15 000 Kč) a 450 Kč ke dni 2. 10. 2024. Žalovaná byla nakonec vyzvána k zaplacení shora uvedených částek výzvou ve smyslu § 142a zákona č. 99/193 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem také souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud nejprve posuzoval otázku vzniku právního poměru, tedy uzavření Smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, jak ji tvrdila žalobkyně. Soud přitom vycházel z písmenných podkladů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění. Z Úvěrové smlouvy , částka, 31. 7. 2024, poplatek je 495 Kč, úroková sazba 0 %, číslo účtu žalované , č. účtu, , podpisové pole obsahuje datum 1. 7. 2024, u žalované pak IP adresu, číslo kódu a tel. číslo, údaj o odeslání SMS 1. 7. 2024 v 13:31 hod. a podepsání kódem téhož dne v 10:33 hod., součástí smlouvy je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informační memorandum o zpracování osobních údajů. Z Úplného výpisu z obchodního rejstříku ke dni 27. 4. 2022 soud zjistil, že IČO žalobkyně je , Anonymizováno, nahlédnutím do obchodního rejstříku na internetové stránce , Anonymizováno, soud zjistil, že pod tímto IČO je vedena žalobkyně a ode dne , datum, dosud má zapsán předmět podnikání mimo jiné činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a činnost platební instituce v rozsahu platebních služeb dle povolení , Anonymizováno, . Z fotografie soud zjistil, že je na ní rub občanského průkazu, adresa , adresa, , rodné číslo , RČ, . Z , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná má rodné číslo , RČ, , není omezena ve svéprávnosti, této nebyla ani zbavena. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že jde o potvrzení, které podepsala osoba za žalobkyni, je v ní potvrzeno, že 1. 7. 2024 byla částka 15 000 Kč vyplacena na účet , č. účtu, .

5. Soud posoudil skutková zjištění podle právní úpravy: podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

6. Soud dospěl k tomuto dílčímu závěru o skutkovém stavu, když podklady předložené žalobkyní posuzoval jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a přihlédl přitom ke všemu, co žalobkyně tvrdila. Žalovaná poskytla žalobkyni kopii rubové strany svého občanského průkazu, k tomu soud dospěl na základě fotografie tohoto dokladu a soud vychází z obecné zkušenosti, že osobní doklady musí každá svéprávná osoba, u které se má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, což od ní může každý očekávat (§ 4 odst. 1 o. z.), mít u sebe tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Soud nemá důvod pochybovat o tom, že pokud měla žalobkyně k dispozici kopii osobního dokladu žalované, byla to žalovaná, kdo vyplnil a poskytl žalobkyni osobní údaje nezbytné pro ztotožnění žalované a uzavření Smlouvy prostřednictvím internetu, podepsané skrze SMS kód zadaný tamtéž, kdy číslo účtu žalované , č. účtu, bylo také tím, kam žalobkyně poskytla peněžní prostředky, to soud zjistil z potvrzení o vyplacení, které vystavila žalobkyně, která má předmět podnikání činnost platební instituce v rozsahu platebních služeb dle povolení ČNB, což je pro soud dostatečný doklad skutečnosti, že potvrzení o provedené bankovní transakce odpovídá skutečnosti. Soud uzavřel, že Smlouva byla na základě právní úpravy shora označené sjednána a uzavřena jako dvoustranné právní jednání mezi žalobkyní a žalovanou a na jejím základě žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč.

7. Soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní poměr, k jeho obsahu pak soud prováděl další posouzení předložených podkladů; soud se zejména zabýval tím, zda je Smlouva také platným právním jednáním. Soud zdůrazňuje, že písemnost Posouzení úvěruschopnosti klienta považoval soud za skutková tvrzení a nikoli důkaz, jde totiž o nepodepsaný text, ve kterém jsou uvedeny obecné popisy postupů žalobkyně, nikoli třetí osoby; to platí shodně i pro písemnost Úvěrová zpráva. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 19. 11. 2024 soud zjistil, že jde o formulář podepsaný , jméno FO, , vedoucím sekce, je zde uveden údaj o žalované, údaje úvěru, údaj o zdroji příjmu: , datum8. Soud posoudil skutková zjištění podle právní úpravy: podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná;podle § 2 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 5 odst. 3 z. s. ú. na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.;podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];9. Soud dospěl k tomuto dalšímu dílčímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně tvrdila, že postup sjednání a uzavření Smlouvy tedy včetně posouzení schopnosti žalované splácet úvěr probíhá na základě zadání údajů žadatelem o úvěr, zde žalovanou, automatizovaným schvalovacím procesem. Tomu odpovídá i potvrzení žalobkyně, podepsané , jméno FO, , které bylo vystaveno 19. 11. 2024, ačkoli Smlouvy byla uzavřena 1. 7. 2024. Z něj vyplývá, že ověření schopnosti žalované splácet úvěr proběhlo na základě údajů zadaných žalovanou, jak jsou shora uvedeny. Automatizovaný proces v řádu několika minut ověřil údaj o zápis žalované v registrech a došlo ke schválení Smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů žalovanou poskytnutých, tzv. uvěřitelných, což je interní model nastavený žalobkyní a jí interně vyhodnocovaný. Žalobkyně si nevyžádala žádné podklady o tom, jaký je skutečný příjem (potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtu), tvrzené příjmy posoudila s výdaji, u kterých vycházela ze statistických údajům, jak sama tvrdí v doplnění žaloby. Soud tedy naznal, že žalobkyně v daném případě má zaveden automatizovaný systém, který pracuje se vstupními daty od žadatele, tedy zohledňuje v interním systému nastaveném algoritmu v řádu několik desítek minut pouze číselné hodnoty vyplněné žalovanou bez doložení objektivních podkladů vystavených třetími stranami, které by nebyly zainteresovány na tom, aby byl žalované úvěr poskytnut. To stejné platí jak pro příjmy, tak pro výdaje. Automaticky je i prověřeno, zda se objeví údaje žalované (jméno, rodné číslo) ve veřejných databázích. Žalobkyni tížila povinnost ověřit schopnost žalované splácet úvěr, protože i když se jednalo o úvěr bezúročný, byl spojen s jinými poplatky – 495 Kč za sjednání úvěru, což je úplata za poskytnutí peněžních prostředků., tedy odměna poskytovateli za úvěr, v podstatě „úroky“, což vyplývá z obsahu Smlouvy: „Za půjčení peněz po Vás budeme chtít poplatek za poskytnutí úvěru.“ (a contrario § 5 odst. 3 z. s. ú. citovaný shora).

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně popsaným mechanismem nesplnila povinnost ověřit schopnost žalované splácet sjednávaný úvěr řádně, soud přitom zdůrazňuje, že přihlédl i k zásadě přiměřenosti povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele podle § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně vycházela pouze z údajů o příjmech a závazcích poskytnutých jen žalovanou, u které jako žadatele o úvěr je míra objektivity silně zpochybněna jejím jasným zájmem na tom, požadovaný úvěr získat. Smyslem právní úpravy § 86 z. s. ú. je opravdu přenést odpovědnost za uvážené převzetí závazků z úvěrů, zápůjček a jiných smluv ze spotřebitele na poskytovatele jako profesionála, když spotřebitel je ovlivněn mnoha socioekonomickými faktory svého aktuálního subjektivního postavení, které determinují jeho rozhodnutí požádat o úvěr, který je přitom pro něj snadným a téměř okamžitým zdrojem příjmů, což může zastínit úsudek spotřebitele o tom, zda bude takový úvěr také schopen reálně splácet. Je tedy na profesionálovi, aby vyhodnotil rizika. I s přihlédnutím k tomu, že v konkrétní dané věci žalované bylo předmětem úvěru „jen“ 15 000 Kč (ačkoli soud si je vědom, že tato částka může být pro někoho nízká, pro jiného životně důležitá, což je však v odpovědnosti žalobkyně jako poskytovatele ověřit a vyhodnotit) a že se jednalo o bezúročný úvěr, zpoplatněny jednorázovou částkou 495 Kč, soud považuje za nutné, aby žalobkyně minimálně vyžádala ujištění o stavu příjmů a stavu jiných závazků a jejich splácení, když chce žalobkyně současně především spoléhat na statistické údaje a vycházet z veřejnoprávní úpravy o životním a existenčním minimu, jak sama tvrdí. Žalobkyně tedy rezignovala na doložení výdajů na bydlení, výživné, zdravotní stav apod. Soud si je vědom, že judikatura Nejvyššího soudu ČR (33 Cdo 2178/2018) na poli poskytování úvěrů k otázce odborné péče při prověřování úvěruschopnosti jako jeden z aspektů zohlednění výdajů připustila i tyto veřejnoprávní instituty, ovšem jak uvedeno, pouze jako jeden z ukazatelů, nikoli za „bernou minci“ paušálně pro všechny případy. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud (1 As 30/2015) vyžadují, aby byl každý jednotlivý případ hodnocen s přihlédnutím právě jen ke konkrétním poměrů toho kterého žadatele. Smyslu právní úpravy § 86 z. s. ú. by tak odpovídalo pouze, pokud by žalobkyně – byť jde o bezúročný úvěr zatížený jen jednorázovým smluvním poplatkem a úplatou za služby spojené – vyžádala minimálně doložení příjmů, výplatními lístky nebo potvrzením zaměstnavatele, nebo alespoň výpisy z účtu k doložení pravidelnosti příjmů od téhož plátce mzdy / platu a alespoň k výdajům obdobným způsobem zjistila hrazení nákladů na bydlení a na placení jiných závazků. Pouze z objektivních údajů o obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod), totiž může poskytovatel mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr. A to zvláště za situace, kdy má spotřebitel za 30 dní splatit naráz 15 842 Kč. Absence údaje o osobě žalované v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici (jinak podle obvyklého chodu věcí by o úvěr nežádala), je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit). Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost úvěr splatit či splátky splácet, pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o úvěr, který má vrátit, nebo o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jeho (jejich) hrazení. To je o to palčivější v případě jednorázově splatných úvěrů v měsíčních termínech, jako tomu bylo v přítomné věci žalované. Bezúročnost pak na tom ničeho nemění, když dalším z principů právní úpravy je, aby bylo zamezeno sekundární platební neschopnosti. Pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, tj. spoléhá jen na neobjektivní údaje od žalovaného, tyto zpracuje automatizovaný systém, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.).

11. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalované splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou je Smlouva. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalované úvěr splatit, spoléhala jen na jednostranně žalovanou uvedené údaje, které navíc zpracoval automatizovaný proces – systém, nikoli zaměstnanec žalobkyně, který by ověřil jejich relevanci konkrétně ve vztahu k životním a majetkovým poměrům žalované, žalobkyně vycházela z přednastaveného modelu paušálně pro údaje, nikoli pro tu kterou osobu. Za tohoto stavu, který vyplývá přímo z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak podle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalované, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit v době 30 dnů. Soud tedy podle § 87 z. s. ú. posoudil Smlouvu jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor se zákonem, když to jeho smysl a účel vyžaduje, což zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesla žalovaná. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalované tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a jiné sjednané poplatky, smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů.

12. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené Smlouvy, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované skutečně částku 15 000 Kč, vzhledem k neplatnosti Smlouvy jí tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaná se o tuto částku reálně obohatila. Žalovaná je tedy povinna vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, tuto povinnost uložil soud žalované jako povinnost zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalované zaplatit jí dále částku 2 042 Kč, což je částka odpovídající poplatkům, smluvní pokutě a náhradě účelně vynaložených nákladů, tedy práva dovozená při platné Smlouvě. Žalobu v této části povinnosti žalované pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl, protože právo na zaplacení nevzniklo, když Smlouva je neplatná a nevyvolává tak žádné právní účinky.

13. Soud tedy vzhledem k právnímu posouzení skutku, ze kterého dovozovala žalobkyně své právo, již dále neposuzoval tu jeho část, pokud jde o tvrzení ve vztahu ke skutečnému vzniku práva na poplatky, smluvní pokuty (její přiměřenost) a náklady účelně vynaložené. Z týchž důvodů soud neučinil také žádná skutková zjištění rozhodná pro věc z ostatních písemností označených žalobkyní k důkazu, jiné než jsou shora výslovně uvedeny, že z nich soud učinil skutková zjištění. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy, ke které soud na základě podkladů spisu dospěl, pak nemohly tyto důkazy přinést žádná skutková zjištění, když otázka obsahu úvěrového vztahu nebyla pro rozhodnutí soudu rozhodná.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)[…]“ toto rozhodnutí v nedávné době potvrdil nepřímo Ústavní soud usnesením ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 3481/24. Žalovaná je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu nároku na úrok z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 ve spojení s § 142a os.ř., protože zjistil, že žalobkyně výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2024 odeslanou žalované na její adresu zásilkou s podacím č. , Anonymizováno, vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, byť z jiného právního důvodu, než jej přiznal soud. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 18 476 Kč ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužném období a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, čehož si je ostatně žalobkyně vědoma, když sama v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, požadovala odměnu ve výši stanovenou § 14b a. t. Celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce činí 1 452 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 2 252 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 3 476 Kč (2 042 na poplatcích a smluvní pokutě, 107,16 Kč + 1 326,84 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení v době od 2. 11. 2024 do 30. 6. 2025). Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala ke dni rozhodnutí soudu jako předmět řízení částku 18 476 Kč (jistina + poplatky, náhrady a smluvní pokuta + kapitalizované úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 15 000 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 81 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 3 476 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 19 %. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, protože měla žalobkyně v dané věci úspěch jen v rozsahu 81 %, je od něj třeba odečíst úspěch žalovaného, tj. neúspěch žalobkyně, ve výši 19 %, když výsledným poměrem je 62 % úspěch a tomu odpovídající část nákladů řízení oproti plnému úspěchu, tedy z 2 252 Kč, částka 1 396,24 Kč, tedy po zaokrouhlení 1 396 Kč.

16. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.