15 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 4 152,95 Kč a 14,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 313,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 6. 2025 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku zůstatku jistiny poskytnutého úvěru a příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že je právní nástupkyní společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „úvěrující“), která měla uzavřít dne 17. 1. 2023 smlouvu o úvěru s žalovaným č. , hodnota, . Úvěrující poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný byl povinen ji vrátit spolu s úrokem ve výši 11 649 Kč, což odpovídá ročnímu úroku, kdy smlouva stanovila splacení v 52 týdnech po 951 Kč nejpozději tedy do 16. 1. 2024, a dále poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení částku 4 368 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80 % ročně. Žalovaný zaplatil na jistinu 30 000 Kč pouze částku 4 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od úvěrující na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. Žalobkyně uvedla, že úvěrující posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě tvrzení uvedených žalovaným, uvedla, že vycházela z příjmu , částka, jakožto mzdy od , právnická osoba, .

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem také souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud posoudil věc podle písemných podkladů, které předložila žalobkyně. Ze Zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 1. 2023 soud zjistil, že jde o ručně vyplněný formulář, s podpisem žadatele, jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného jako žadatele, číslo osobního dokladu, zaměstnání – , právnická osoba, ., čistý příjem žadatele , částka, , na základě pracovní smlouvy, další příjmy domácnosti ve výši , částka, , měsíční výdaje činí , částka, . Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jde o ručně vyplněný formulář s osobními údaji žalovaného, jde o smlouvu o spotřebitelkám úvěru pro částku 30 000 Kč, úrok 11 649 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu 4 368 Kč a částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč; splácet má zákazník 951 Kč týdně po dobu 52 týdnů. Z Tabulky umoření ze dne 3. 2. 2025 soud zjistil, že jde o přehled plnění, který adresovala úvěrující žalovanému, že úvěr 30 000 Kč byl úročen 68,80 %, a byla odeslána žalovanému dne 27. 2. 2025 jako zásilka , Anonymizováno, podle Podacího lístku , právnická osoba, . Z výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení částky 50 629,66 Kč s odkazem na smlouvu č. , hodnota, , a byla odeslána žalovanému jako zásilka , Anonymizováno, podle Podacího lístku , právnická osoba, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že ji uzavřela úvěrující a žalobkyně a s odkazem na seznam pohledávek ze dne 27. 1. 2025 podepsaného úvěrující a žalobkyní dále soud zjistil, že na straně 15 je uveden žalovaný. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že úvěrující oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro věc z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 27. 1. 2025, ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 17. 1. 2023 a z rozsudku Krajského soudu v , adresa, , který se netýká žalovaného.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Úvěrující a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, na jejímž základě poskytla úvěrující žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný sdělil při sjednání smlouvy, že jeho měsíční příjem činí , částka, a další příjmy jeho domácnosti , částka, , že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na základě pracovní smlouvy a jeho náklady činí , částka, měsíčně. Úvěrující vycházela při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr z těchto sdělení žalovaného, aniž by si vyžádala předložení pracovní smlouvy, výplatních pásek za dobu minulou, aniž by se dotazovala na způsob, jakým zajišťuje žalovaný bytové potřeby a jaké mu s tím vznikají náklady apod. Žalovaný měl podle smlouvy platit týdně částku 951 Kč celkem 52x, čímž měl vracet poskytnutý úvěr a dále příslušenství, úrok v celkové výši 11 649 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu 4 368 Kč a částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč. žalovaný zaplatil celkem pouze částku 4 000 Kč, kterou započetla žalobkyně na jistinu 30 000 Kč.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023 Poskytovatel před uzavřením smlouvy oळspotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; odst. 1 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.;podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];7. Soud posoudil zjištění skutkový stav podle označené právní úpravy dospěl k těmto závěrům. Žalobkyně je právní nástupkyní úvěrující na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kdy tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena a může se proto žalobkyně domáhat práv, který na ni byla postoupena. Úvěrující uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o úvěru, kterou žalovaný vlastnoručně podepsal, byla tak zachována písemná forma smlouvy. Předmětem smlouvy je poskytnutí peněžních prostředků osobě mimo výkon její samostatné výdělečné nebo jiné obchodní činnosti, jde tedy o smlouvu o spotřebitelském úvěru a úvěrující ji uzavřela jako nebankovní poskytovatel úvěru. Úvěrující řádně neprověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když při hodnocení jeho majetkových poměrů vycházela pouze z jeho tvrzení, která nebyla jakkoli doložena. Úvěrující uvedla, resp. žalobkyně takto postupovala rovněž, že čestný měsíční příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru představoval částku , částka, . Přitom sám žalovaný uvedl, že , částka, z toho jsou příjmy jeho domácnosti nikoli jeho osobní mzda nebo plat, kterou naopak jednoznačně označil zaměstnavatelem a výší , částka, . Úvěrující si však nevyžádala ani tak potvrzení o těchto příjmech, nedotazovala se, kdo je další osobou, které má plynout příjem v domácnosti žalovaného. Nadto úvěrující nevyžádala žádné údaje o bydlení žalovaného a jiných skutečnostech, se kterými je běžně spojeno vynakládání pravidelných výdajů. Podstatou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je mít objektivně doložené majetkové poměry spotřebitele, úvěrující je teprve na tomto základě schopna zvážit, zda žadatel o úvěr má obvyklé a pravidelné příjmy v takové výši, že bude schopen úvěr splácet, aniž by tím přivodil sobě nebo osobám ze společné domácnosti nouzi nebo platební neschopnost. Podkladem pro závěr o majetkových poměrech však může být pouze skutečně doložený údaj, kterým pak rozhodně není jednostranné tvrzení spotřebitele, který je vždy motivován tím, aby mu byl úvěr poskytnut, není tak vždy motivován sdělovat pravdivé a přesné údaje o svých příjmech a jiném majetku; naopak to platí i o údajích o pravidelných výdajích spotřebitele. Úvěrující tak musí ověřit tyto poměry doplňujícími dotazy na spotřebitele, vyžádat si od něj doklady o majetkových poměrech, typicky pracovní smlouvu, výpisy z účtu za poslední rok a déle, zhodnotit pohyby na těchto účtech a doptat se spotřebitele na výdaje a položky, které nejsou z účtů zřejmé co do důvodu vynakládání; úvěrující musí vyžádat doklady o zajišťování bytových potřeb, nájemní smlouvu nebo list vlastnictví, doklady o platbách za služby spojené s bydlením a užíváním nemovité věci, dotázat se na zdravotní stav, na osoby sdílející společnou domácnost a bližší okolnosti jejich majetkových poměrů. Úvěrující v daném případě toto nesplnila ani náznakem, spolehla se pouze na jednostranné tvrzení žalovaného a poskytla úvěr zcela bez ověření objektivní reality. Úvěrující tak naprosto flagrantně porušila povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 z. s. ú. Žalovaný zaplatil pouze 4 000 Kč, což je vzhledem k týdenní splatnosti splátek po 961 Kč jasným dokladem, že žalovaný objektivně ani majetkové poměry neměl v takové kvalitě, aby byl schopen úvěr splácet. Uvedené důvody vedou soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná podle § 87 z. s. ú., a to absolutně, soud k tomu tedy přihlíží, aniž by musel žalovaný vznést námitku neplatnosti. Soud pro úplnost dodává, že smlouvu by bylo nutné posoudit jako neplatnou i v případě, kdy by úvěrující splnila řádně povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr. Obsahem smlouvy totiž mělo být placení úroku ve výši 68,80 % ročně, jak tvrdí sama žalobkyně. Soudu je z úřední činnosti přitom známo, že banky poskytují úvěr v obdobných případech úvěrů za úrokovou sazbu od 13 % do 19 % ročně. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (21 Cdo 1484/2004 a 33 Odo 236/2005) je přitom přípustný u úvěrů poskytovaných nebankovními subjekty nanejvýš trojnásobek úrokových sazeb bank. Zjevné tak je, že v daném případě úvěrující požadovala úrok ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva by byla proto absolutně neplatná podle § 588 o. z.

8. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikly žalovanému povinnosti, které uplatňuje žalobkyně jako povinnosti smluvní. Soud však musí skutkový stav posoudit podle právní úpravy v celé její šíři a zohlednit, zda není nárok dán z jiného důvodu. Úvěrující na základě smlouvy o úvěru skutečně poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný zaplatil úvěrující 4 000 Kč. Žalovaný tak stále drží částku 26 000 Kč, avšak není zde žádná smlouva jako řádný právní důvod, který by takovou skutkovou situaci odůvodňoval. Soud tedy shledal, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni jako právní nástupkyni úvěrující částku 26 000 Kč jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. Soud však zamítl nárok na úroky z prodlení, když podle § 87 z. s. ú. je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy o úvěru povinen vrátit poskytnuté plnění v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení, odkud není prokázáno, že jeho možnosti umožňují bezdůvodné obohacení vydat. Soud uložil pouze lhůtu k plnění podle § 160 o. s. ř., protože rozhodnutí musí být vykonatelné, je následně na spotřebiteli, aby se případně bránil prostředky obrany proti výkonu rozhodnutí s tvrzením, že dosud není v jeho možnostech vydat bezdůvodné obohacení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměřené výši po zohlednění úspěchu žalovaného, který byl 9 227,76 Kč [úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství; soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)]; žalobkyně tak měla úspěch pouze 46 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a 14b a. t., jak uplatnila žalobkyně, tedy 400 Kč za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t., tedy 1 200 Kč a ke každému vždy paušální náhrada výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, což vše i s náhradou soudního poplatku činí 2 855 Kč, čemuž odpovídá poměr 46 % v částce 1 313,30 Kč.