15 C 92/2019

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o určení podílového spoluvlastnictví <b>I. Žaloba o určení, že žalobce je spoluvlastníkem ideální ½ nemovitostí uvedených na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] a na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] u [obec], vše v okresu [obec], a movitých věcí: [anonymizována čtyři slova] [příjmení], [anonymizováno 7 slov]), [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobce je spoluvlastníkem ideální ½ nemovitostí uvedených na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] a na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] u [obec], vše v okresu [obec], a movitých věcí: [anonymizována čtyři slova] [příjmení], [anonymizováno 7 slov]), [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] domácnosti. Žalobce uvedl, že účastníci spolu sdíleli společnou domácnost v letech 2007 až 2018, přičemž za tuto dobu nabyli společný nemovitý majetek označený v žalobě, který se stal součástí jejich podílového spoluvlastnictví. Žalobce si sám zakoupil movité věci označené v žalobě, k vydání těchto věcí žalobce proto žalovanou vyzval, ta je však nevydala.

2. Žalovaná žalobu neuznala, uvedla, že s žalobcem ukončila vztah 8. 10. 2018. Veškeré nemovitosti nabyla do svého výlučného vlastnictví, a to za své prostředky. To se týká i movitých věcí.

3. Soud nařídil jednání k projednání žaloby na 21. 7. 2021 O půlnoci před jednáním zaslal žalobce soudu žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů a pracovní neschopnosti. Tato žádost nebyla ničím doložena, nebylo ani uvedeno, v čem spočívají zdravotní důvody, aby soud mohl posoudit oprávněnost žádosti. Přesto se soud rozhodl žádosti vyhovět, nicméně vyzval žalobce, aby do 1 týdne soudu doložil důvodnost žádosti zdravotním potvrzením. Přestože výzvu soudu žalobce obdržel dne 26. 7. 2021, ve lhůtě 1 týdne (tedy do 2. 8. 2021) žádost nijak nedoložil, na výzvu nereagoval. Soud odročil jednání na 3. 9. 2021. Dne 2. 9. 2021 ve 20:30 hod. zaslal žalobce soudu další žádost o odročení z důvodů pracovní neschopnosti a ze zdravotních důvodů. Opět neuvedl, o jaké důvody se konkrétně jedná, aby soud mohl posoudit, zda není schopen se dostavit k jednání. K žádosti přiložil dvě rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [obec a číslo]. Jednu z 12. 7. 2021 svědčící o pracovní neschopnosti od 12. 7. 2021 do 30. 7. 2021, druhou z 2. 9. 2021 s vyznačenou zpětnou pracovní neschopností od 31. 8. 2021. Žádné konkrétní zdravotní důvody nebyly ani tvrzeny, ani doloženy, soudu nebyla vůbec předložena lékařská zpráva, ale toliko potvrzení pro Českou zprávu sociálního zabezpečení.

4. S ohledem na to, že žalobce k první žádosti o odročení nepřiložil lékařskou zprávu či jiný relevantní doklad prokazující důvodnost žádosti, nepředložil jej ani v soudem poskytnuté lhůtě a vzhledem k tomu, že nedoložil lékařskou zprávou ani druhou žádost, hodnotí soud tyto žádosti jako nedůvodné. Samotný doklad o pracovní neschopnosti nevypovídá nic o tom, zda je účastník schopen se účastnit jednání. Takový doklad slouží pouze pro Českou zprávu sociálního zabezpečení z důvodu výplaty nemocenské. Pro posouzení schopnosti účastnit se jednání je nutné doložit lékařskou zprávu či jiný relevantní doklad. Za stavu, kdy lékaře váže mlčenlivost o zdravotním stavu pacienta i vůči soudu a soud nemá možnost si přímo od lékaře vyžádat stanovisko, leží plná zodpovědnost pouze na účastníkovi, aby soudu důvodnost žádosti o odročení jednání doložil, přičemž se musí ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. jednat pouze o důležitý důvod pro odročení. Samotná pracovní neschopnost sice může znamenat neschopnost dostavit se na jednání, ale také nemusí (např. zlomenina prstu nedominantní ruky může bránit v manuální práci nikoli však v účasti na jednání). Jsou zde další vážné indicie, že jednání žalobce má znaky obstrukčního chování ve snaze oddálit jednání. První indicií je, že žádost žalobce zaslal soudu o půlnoci před jednáním dne 21. 7. 2021, přitom v pracovní neschopnosti dle dokladu byl již od 12. 7. 2021, tedy měl dostatek času požádat o odročení včas, tak, aby se o tom dozvěděli ostatní účastníci i soud včas a ne až na jednání. Druhou skutečností je fakt, že žalobce ani v poskytnuté lhůtě žádost nedožil. Třetí indicií je, že žádost o odročení druhého jednání žalobce zaslal rovněž v noci před jednáním, přitom dle údaje na dokladu o pracovní neschopnosti započala pracovní neschopnost již 31. 8. 2021 a žalobce tak mohl požádat o odročení 3 dny předem, aby se ostatní účastníci i soud o žádosti nedozvěděli opět až na samotném jednání. Čtvrtou indicií je, že žalobce nedoložil žádost lékařskou zprávou, která jediná (u žádosti ze zdravotních důvodů) může soud přesvědčit o tom, že zdravotní důvod žádosti je důležitý (srov. § 101 odst. 3 o. s. ř.), ale doložil jej pouze dokladem, který má význam toliko pro výplatu nemocenské a je určený České zprávě sociálního zabezpečení. Konečně pátou indicií pak je tvrzení žalované, že žalobce chce co nejvíce prodloužit účinnost předběžného opatření, kvůli kterému nemůže žalovaná disponovat se svými nemovitostmi, existence takového předběžného opatření je přitom doložena spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. V souhrnu těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce nedoložil důležitý důvod pro odročení jednání, naopak toto jeho chování má zjevné znaky zneužívání procesních práv ve smyslu § 2 in fine o. s. ř., proto soud již jednou odročené jednání znovu neodročoval a projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, soud přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z nesporných skutkových tvrzení soud zjistil, že účastníci žili od roku 2008 do konce roku 2018 ve společné domácnosti.

6. Z kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2009 na čísle listu spisu (dále jen č. l.) [číslo], kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2012 na č. l. 47-49, kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2013 na č. l. 50-52, kupní smlouvy ze dne 31. 3. 2010 na č. l. 53-55 a dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 14. 8. 2008 na č. l. 56-58 soud zjistil, že žalobce není účastníkem žádné z uvedených smluv.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem nemovitostí označených v žalobě je dle údajů v katastru nemovitostí výlučně žalovaná.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že účastníci řízení jsou totožní s účastníky tohoto řízení, předmětem je zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, kterou jsou předmětem i tohoto řízení a k movitým věcem. Ve věci bylo vydáno předběžné opatření zakazující žalované převádět některé tyto nemovitosti, řízení je přerušeno.

9. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci řízení žili od roku 2008 do konce roku 2018 ve společné domácnosti. Manželství však neuzavřeli.

10. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění – dále jen „o. s. ř.“, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle § 980 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění – dále jen„ o. z.“, je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

12. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

13. Podle § 1560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

14. Vzhledem k tomu, že se jedná o žalobu podle § 80 o. s. ř., zabýval se soud nejprve otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Soud zjistil, že tomu tak je pouze u nemovitých věcí, které jsou předmětem řízení, jelikož tyto nemovitosti nejsou v katastru nemovitostí vedeny na žalobce, proto – pokud by byla jinak žaloba oprávněná – bez rozsudku na určení vlastnictví nemohl by žalobce s ohledem na zápis v katastru nemovitostí s nemovitostmi disponovat.

15. Naopak u věcí movitých žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě nemá. Předně z žádného tvrzení žalobce nevyplývá, že by movité věci měli být ve spoluvlastnictví. Naopak žalobce v žalobě tvrdí, že věci sám zakoupil. Naopak žalovaná tvrdila, že je zakoupila ona. Ani jeden z účastníků tedy neuvedl, jakým způsobem by se měli věci ocitnout ve spoluvlastnictví. Společné jmění manželů účastníci nikdy neměli, jelikož nebyli manželé. Je třeba si uvědomit, že nákupem věcí se tyto neocitnou automaticky ve společném jmění u osob, které sice sdílejí společnou domácnost, ale nejsou manžely. Pokud některou věc zakoupil žalobce, tak např. v obchodě uzavřel kupní smlouvu (byť ústní formou) s prodejcem přímo on, nikdo jiný. Žádné konkrétní relevantní právní jednání, na základě kterého by se měla věc ocitnout ve spoluvlastnictví účastníků, žádný z účastníků soudu nepředestřel. Pokud tedy žalobce v žalobě tvrdí, že věci zakoupil sám, pak jsou (pokud je to pravda) v jeho vlastnictví a žalobce nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě, jelikož může žalovat přímo na vydání věcí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cz 8/71).

16. S ohledem na výše uvedené se tedy soud zabýval podrobněji toliko otázkou spoluvlastnictví u nemovitých věcí a k nim zaměřil i dokazování. Z kupních smluv přitom jednoznačně vyplynulo, že žalobce nebyl účastníkem právních jednání, na základě kterých bylo následně přepsáno v katastru nemovitostí právo k nemovitostem od předchozích vlastníků na žalovanou. Kupní smlouvu k uvedeným nemovitostem žalobce neuzavíral. Je nemyslitelné, aby zpětně do právního jednání vstoupila nějaká další osoba, o jejímž účastenství na písemném právním jednání neměl prodejce nemovitostí žádnou povědomost. Kupní smlouva na převod nemovitostí vyžaduje písemnou formu podle § 560 o. z. Ta v tomto případě byla dodržena a jednoznačně svědčí o tom, že účastníkem smlouvy žalobce nebyl. I kdyby byla pravda, že na koupi nemovitostí žalobce žalované přispěl ze svých finančních prostředků, neznamená to, že by se tím stal spoluvlastníkem uvedených nemovitostí, leda by tomu odpovídalo písemnou formou uzavřené příslušné právní jednání (což nebylo žalobcem ani tvrzeno, natož prokazováno). Žalobce tedy neprokázal, že by nemovitosti byly v jeho spoluvlastnictví, proto soud žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání, účast na jednání).