16 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 2.500 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 2.500 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 2.500 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 2.500 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka k rukám jejího zástupce titul. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je úhrada nákladů za pobyty žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně ve dnech datum, datum, datum a datum, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt ve smyslu ust. § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady ve výši 4 x 2.500 Kč a žalovaný svůj dluh v této výši uznal co do důvodu a výše, s povinností uhradit jej do 8 dnů, tedy do datum, do datum, datum a datum. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, i přes písemnou výzvu žalobkyně, a žalobkyně proto musela podat návrh na zahájení soudního řízení a vzniklo jí právo požadovat dle § 1970 obč. zák. úroky z prodlení z žalované částky od datum, datum, od datum a datum do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 4 x částka za ošetření v protialkoholní záchytné stanici ve dnech datum, datum, datum a datum do 8 dnů.

5. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

7. Protože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal (§ 2053 o. z.) a svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnil dobrovolně, bylo rozhodnuto o jeho povinnosti soudním rozhodnutím.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši částka. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2933/15 (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na vojenskou nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.