16 C 194/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Řežuchovou Simonou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice, Anonymizováno pro 198.373,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 124.102 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 124.102 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 74.271,87 Kč, úrok ve výši 29,67 % ročně z částky 138.551,52 Kč od datum do datum ve výši 9.235,50 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 138.551,52 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 35.830,47 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.649,22 Kč k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1.983 Kč na účet Okresního soudu v adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 198.373,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení z částky 159.932,47 Kč a úroku ve výši 29,67 % ročně z částky 138.551,52 Kč od datum do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., jako věřitelem a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo hodnota, která byla podepsána dne datum. Na základě smlouvy byl dne datum žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140.000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který uvedl ve smlouvě, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem, který byl stanoven pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29,67 % ročně. Zapůjčená částka měla být hrazena po dobu 48 měsíců v měsíčních splátkách po 7.949 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci po vyplacení úvěr, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení předchůdkyně žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši dvakrát 7.949 Kč, a po zesplatnění žalobkyni neuhradil ničeho. Ještě před zesplatněním celého úvěru žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle smlouvy v celkové výši 1.497 Kč, což představuje částku ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek 1, 3, 4, u kterých se ocitl v prodlení o délce třiceti dnů, tedy třikrát 499 Kč, s tím, že smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu se smlouvou, podle které platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru, s tím, že v článku 6 část B se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, stávají součástí nové jistiny úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly, a to v souladu s rozhodnutí Anonymizováno. Novou jistinou úvěru pak byla částka ve výši 159.932,47 Kč sestávající z původní dlužné jistiny ve výši 138.551,52 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 21.380,95 Kč. Současně vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne datum ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny 159.932,47 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 38.441,40 Kč odpovídající součtu neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 1.497 Kč a dále 0,1 % denně z částky 159.932,47 Kč od datum do datum ve výši 36.944,40 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti Profi právnická osoba., postoupena na žalobkyni včetně příslušenství, na základě Rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalobkyně v průběhu řízení vzala návrh částečně zpět, a to co do úroku ve výši 14,67 % ročně z částky 138.551,52 Kč od datum do zaplacení, s tím, že úroky z úvěru požadovala ve výši 29,67 % ročně, ačkoliv sjednané byly ve výši 62,08 % ročně. V části zpětvzetí návrhu soud řízení částečně zastavil.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, když poukázal na to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost a smlouva je tedy neplatným právním úkonem v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele.

4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho úvěr byl schválen ve výši 140.000 Kč, s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, bude ve výši 381.552 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 48 měsíců a výše splátky na částku ve výši 7.949 Kč. Splátky měly být hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 62,08 % a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy způsobem dle bodu 7.

1. části B smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den částku ve výši 241,43 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů byla stanovena na 80,37 %. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že obsahuje údaje uvedené v oznámení o schválení úvěru, tedy označení splátky, datum splatnosti, výši splátky a její rozdělení na splátku úroku a splátku jistiny.

5. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum byla předána poštovní přepravě doporučená zásilka odesílatelem žalobkyní, adresovaná žalovanému.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 32.400 Kč, což je příjem ze zaměstnání. Výdaje má ve výši 17.516 Kč, což představuje životní minimum ve výši 4.620 Kč a dále za bydlení vynakládá částku ve výši 6.480 Kč jako nájemné a zálohy a dále má výdaje se splácením dluhu se společností právnická osoba., ve výši 6.416 Kč měsíčně. Celkové výdaje pak byly stanoveny na částku ve výši 17.516 Kč s finanční rezervou ve výši 13.884 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru vyhotoveného žalobkyní ze dne datum bylo zjištěno, že je opatřen na místě podpisu žalovaného jedinečným kódem a obsahuje ujednání specifikovaná v žalobě, na základě, kterých žalobkyně požaduje své nároky v soudním řízení. Za žalobkyni je návrh podepsán nečitelným podpisem.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne datum převedena částka ve výši 140.000 Kč.

9. Z výzvy k zaplacení a upozornění zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na možnost soudního řízení a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 249.243,47 Kč.

10. Z oznámení žalobkyně ze dne datum adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na zesplatnění nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jejich prodlením, tj. částky v celkové výši 162.029 Kč, zbývající původní jistina úvěru je ve výši 138.551,52 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 21.380,95 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1.497 Kč a náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba., byla na žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 217.540,33 Kč. Součástí smlouvy o postoupení pohledávky bylo společné prohlášení smluvních stran o postoupení.

12. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od datum smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od datum úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku účinného od datum úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

15. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od datum úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

16. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od datum úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku účinného od datum mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od datum má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

19. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od datum úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

20. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od datum dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku účinného od datum soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.

22. Podle ust. § 8 občanského zákoníku účinného od datum zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od datum kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

24. Podle ust. § 1973 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od datum zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela. Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.

25. Podle ust. § 576 občanského zákoníku účinného od datum týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku účinného od datum má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

27. Podle ust. § 547 občanského zákoníku účinného od datum právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

28. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku účinného od datum neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku účinného od datum má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

30. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku účinného od datum ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

31. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku účinného od datum zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

32. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle ust. § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

35. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od datum po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

37. Soud má za to, že návrh žalobkyně není zčásti důvodný, neboť je požadován na základě absolutně neplatného ujednání mezi stranami. Smlouva o úvěru včetně dalších jejích ujednání, např. v ust. bodu 6.4. smlouvy o přirůstání nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru k jistině a ujednání o výši úroků ve výši nominální úrokové sazby ve výši 62,08 % ročně, nepodléhají právní ochraně ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák., a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, které se týkají sjednané smlouvy. Tyto sjednané nároky jsou tedy již nad rámec ochrany práva a mají charakter naopak zjevného zneužití práva dle § 8 obč. zák., které nepožívá právní ochrany. Je také třeba přihlédnout k dosavadní judikatuře v obdobných věcech, například k rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, ve kterém Nejvyšší soud připustil, že u půjčky, na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, když dlužníkem je osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Ujednání o výši úroků lze tedy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroků několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Výše úrokové sazby, která činila 62,08 %, převyšuje takto stanovenou úrokovou sazbu více jak čtyřnásobně, tedy ještě ve vyšším rozsahu, než mělo na mysli shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se sice týká půjček mezi fyzickými osobami, ale lze ho vztáhnout i na vztah mezi žalobkyní a žalovaným. V této spojitosti pak dochází k podstatnému zvýšení RPSN, jíž se pak rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy. Obdobné závěry jsou i v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky spisová značka a usnesení spisová značka ze dne datum, kde se hovoří o neplatnosti smluvního úroku, který desetkrát převyšuje průměrnou výši úroků poskytovaných bankami. Žalobkyně sice dopodrobna zjišťovala solventnost žalovaného, v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak zjištěné údaje nevyhodnocovala správně. Je pravdou, že žalovaný v době uzavření smlouvy nefigurovala v žádném z rejstříku dlužníků. Údaje, které uvedla ve formuláři, na základě, kterého pak žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, že jeho celkový příjem dosahuje částky ve výši 36.966 Kč, a celkové výdaje byly vyčísleny na částku ve výši 32.400 Kč, naprosto neodpovídají skutečnosti. Žalovaný nebyl dotazován na to, jaké má skutečné výdaje s bydlením a skutečné výdaje na živobytí. Skutečné výdaje za bydlení ve formuláři uvedeny nejsou, a jsou tam uvedeny pouze hypotetické výdaje, stanovené žalobkyní ve formě tzv. životního minima na klienta. Náklady na bydlení a na stravu a další nezbytně nutné výdaje, např. na cestovné apod., pak činí daleko více, jak částku ve výši 11.100 Kč (6.480 Kč + 4.620 Kč), které jsou uvedeny v hodnocení klienta. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný již v době podání žádosti o předmětný úvěr byl zavázán ke splátkám ve výši 6.416 Kč za jiný úvěr, který měl u právní předchůdkyně žalobkyně, což samo o sobě nasvědčuje, že žalovaný se ocitl v dluhové pasti, neboť k poměrně vysoké splátce oproti jeho příjmům, která tvořila 20 % jeho příjmů, se zavázal k další splátce ještě vyšší, než byla předcházející, a to o téměř právnická osoba Kč, a to ve výši 7.949 Kč měsíčně, která pak dosahovala téměř 25 % jeho měsíčního příjmu. Splátky dluhů vůči žalobkyni pak představovaly téměř polovinu příjmu žalovaného, z čehož je zřejmé, že v době poskytnutí úvěru nebyl úvěruschopný. Žalobkyně navíc netvrdila a ani neprokázala, že by žalovanému bylo dopodrobna vysvětleno tzv. „přirůstání příslušenství k jistině“ a pouze prohlášení klienta, který vzal na vědomí své povinnosti vyplývající ve vztahu k žalobkyni, nemůže nahrazovat jeho skutečnou vědomost o tom, že konečná výše dluhu je tzv. přirůstáním příslušenství k jistině, podstatně ovlivněna. Je tedy zřejmé, že žalobkyně poskytuje půjčky prostřednictvím zprostředkovatelů, kteří neprovádí kvalifikované poučení klientů, nezjišťují od klientů skutečné výdaje na bydlení a náklady na další životní potřeby a vychází pouze z hypotetických částek, které jsou tam dosazeny přímo počítačovým systémem provozovaným žalobkyní. Žalobkyně tedy formálně dostála svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy informovala na několika formulářích žalovaného o jeho povinnostech, zjistila si jeho příjmovou situaci, avšak úvěruschopnost nesprávně vyhodnotila, tak, aby mu mohla poskytnout úvěr, který nebude schopen žalovaný splácet. Není možno tento nesprávný postup přičítat k tíži žalovaného a tohoto neúměrně zatížit povinností platit nepřiměřený vysoký úrok z úvěru ve výši 68,36 %. Toto ujednání soud hodnotí jako ujednání neplatné dle § 1796 a § 8 občanského zákoníku účinného od datum. Tyto závěry soudu jsou také v souladu s judikaturou Ústavního soudu, a to rozhodnutím I ÚS 342/09 a II ÚS 3/06, když východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném prostředí s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva, snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednotlivě, formou formulářových smluv. Navíc ujednání nesmí být nepřiměřené, protože pokud je nepřiměřené, způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy o úvěru v neprospěch spotřebitele (nález Ústavního soudu I ÚS 3512/2011). Obchodní podmínky nesmí sloužit k tomu, aby do nich poskytovatel v nepřehledné a složitě formulované podobě skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, neboť takové jednání poskytovatele by nebylo poctivé – usnesení Nejvyššího soudu ČR spisová značka.

38. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

39. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování úvěru je předmětem podnikání žalobkyně, které žalobkyně legitimně provádí za účelem zisku, a to i zisku eventuálně vysokého. Je třeba trvat na tom, že vytváření vysokého zisku při výkonu podnikatelské činnosti je zcela legitimní záležitost, pokud se tak děje na základě transparentních smluvních ujednání a v souladu se smluvní svobodou a autonomií. To platí, i pokud jde o oblast poskytování úvěrů. Nemravnost svobodně sjednané výše úroků lze však dle názoru krajského soudu ve výjimečných případech a extrémních situacích shledat. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, všechna dostupná na www.nsoud.cz.

40. Pokud byla ve smlouvě o úvěru sjednána jako „pevná úroková sazba“ sazba ve výši 62,08 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři, je třeba tuto sazbu posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1. smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru “nominální“, neboť rozdíl mezi úrokovou a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle tvrzení samotné žalobkyně u nominální a efektivní úrokové míry se jedná o ekonomické kategorie, kde nominální úroková míra, je úroková míra sjednaná mezi účastníky a nominální sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 62,08 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat za mezi účastníky sjednanou. Navíc je nutno při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy vycházet nejen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

41. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, které je součástí právní úpravy závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což však neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud se ztotožňuje se závěrem, že toto ustanovení nelze v daném případě aplikovat na ujednání o výši úroku z úvěru, neboť úrok je cenou za poskytnutí peněžních prostředků a o výši úroku byl žalovaný jasně a srozumitelně informován v předsmluvním formuláři, smlouvě i oznámení o schválení úvěru. V daném případě pak nelze aplikovat ani ustanovení § 1793 občanského zákoníku o neúměrném zkrácení, když nároku dle tohoto ustanovení se musí zkrácená strana dovolat, což v daném případě žalovaný neučinil. Nové zavedení institutu neúměrného zkrácení však neplatnost ujednání o výši úroků pro rozpor s dobrými mravy nijak nevylučuje, neboť nově zavedený institut neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 občanského zákoníku pouze do právního řádu zavádí možnost soudního zásahu do práv a povinností stran smlouvy jen z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění, což dříve nebylo možné, když jak k posouzení smlouvy jako lichevní, tak k posouzení smlouvy či jednotlivého ujednání jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy, musely vždy přistoupit i další významné skutečnosti (srov. Hulmák, M. a Kol.: občanský zákoník, V. závazkové právo: obecná část /§ 1721 až § 2054/. Komentář, I. vydání, adresa, právnická osoba. Beck 2014, s. 314-328). Existence institutu neúměrného zkrácení, tedy neplatnost ujednání o úrocích, nevylučuje. Neplatnost daného ujednání pak nijak nevylučuje ani existence ustanovení § 577 občanského zákoníku upravujícího změnu nezákonného určení rozsahu soudem, neboť toto ustanovení zakládá možnost domáhat se speciální žalobou (případně i vzájemným návrhem) konstitutivního rozhodnutí soudu, kterým budou práva a povinnosti stran změněny. Takové rozhodnutí pak není exekučním titulem a teprve v případě, že nejsou-li povinnosti změněné tímto konstitutivním rozhodnutím plněny, pak se lze domáhat jejich splnění žalobou na plnění. V daném případě je však podána již žaloba na plnění, v rámci, které nelze tímto způsobem práva a povinnosti stran ze smlouvy o úvěru měnit, navíc bez návrhu žalované strany.

42. Soud poukazuje na to, že pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou), na rozdíl od ustanovení § 41 občanského zákoníku, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku v minulosti totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol: občanský zákoník I. obecná část /§ 1 až § 654/. Komentář, I. vydání, adresa, právnická osoba. Beck 2014, strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

43. Ze zpráv bank působících v místě bydliště žalovaného bylo zjištěno, že u právnická osoba., by žalovaný dostal na úvěr bez zajištění ve výši 140.000 Kč úrokovou sazbu v rozmezí 6,9 % - 16,9 % ročně, při včasném splácení pak 5,9 % - 14,9 % ročně. U právnická osoba., by byl úvěr úročen úrokovou sazbou ve výši 9,77 % ročně, u právnická osoba., sazbou 10,6 % ročně, u Anonymizováno, a. s., sazbou 12,06 % ročně, u Anonymizováno jméno FO, a Anonymizováno., v rozmezí 8,99 % ročně – 13,99 % ročně, a u Anonymizováno, a. s., sazbou 12, 49 % ročně. Je tedy zřejmé, že sjednaná úroková sazba ve výši 62,08 % převyšuje průměrnou úrokovou sazbu poskytovanou bankami více jak čtyřnásobně.

44. Soud zjistil z výpisu NRKI, že žalovanému bylo uděleno CBS skóré ve výši 257, což představuje zařazení do prvé kategorie – nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

45. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva o úvěru a žalobkyni vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 991 a násl. o. z., a to v rozsahu vydání toho, co žalovaný získal (§ 2993 o. z.), tedy rozdíl mezi částkou 140.000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet a částkou ve výši 15.898 Kč, kterou žalovaný uhradil. Žalobkyni vzniklo právo na plnění v rozsahu 124.102 Kč, představující bezdůvodné obohacení na základě neplatného právního úkonu, který je žalovaný povinen vydat. Tím, že žalovaný nesplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a soud přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. také úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.

46. Náklady řízení pak byly přiznány dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze v rozsahu 62 % a v rozsahu 38 % byla neúspěšná. Po odpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci pak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů v rozsahu 24 %. Tyto náklady sestávají ze 3,5 úkonu právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších novel, a to ve výši 9.060 Kč za každý úkon (převzetí věci, sepis žaloby, účast zástupce žalobkyně u jednání dne datum) a právní úkon v rozsahu jedné poloviny za předžalobní výzvu. Dále žalobkyni vzniklo právo na 4 x RP za 450 Kč a náhradu cestovních výdajů za cestu zástupce žalobkyně osobním automobilem ze adresa a zpět při ujetí 146 km, průměrné spotřebě paliva 5,8 litru na 100 km nafty v ceně 34,10 Kč za jeden litr a náhradě opotřebení 5,9 Kč za jeden km, když celkem je požadována za náklady cestovného částka ve výši 1.150 Kč. Dále soud přiznal za promeškaný čas 6 půlhodin po 150 Kč, tj. 900 Kč a DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a náhrady promeškaného času. Z celkově vyčíslených nákladů pak 24 % představuje částku 12.649,22 Kč.

47. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz a soud tedy musel doměřit soudní poplatek, když soudní poplatek za řízení v tomto případě představoval částku 9.919 Kč (dle Sazebníku poplatků, který je součástí zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších novel o soudních poplatcích činí 5 % z předmětu řízení) a uhrazeno bylo pouze 7.936 Kč. Soudu tedy nezbylo, než doměřit soudní poplatek ve výši 1.873 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pohledávku státu podle výroku IV. tohoto rozsudku lze uhradit na číslo účtu: 3703-325841/0710, variabilní symbol 1611019425, nebo v hotovosti na pokladně soudu. V případě nezaplacení této pohledávky ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti ji bude vymáhat místně příslušný celní úřad.