16 C 199/2019

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o 83.832,16 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 83.832,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 65.197,87 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 28.798 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 83.832,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 65.197,87 Kč od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že její právní předchůdce [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla, na základě níž se zavázal poskytnout žalované úvěr na nákup motorového vozidla, a to formou doplacení kupní ceny vozidla jeho prodejci. Žalovaná se zavázala k dodržování podmínek poskytnutí úvěru, zejména pravidelnému splácení dle splátkového kalendáře, dále k úhradě sjednaného pojištění a sjednaného administrativního poplatku. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, a to všeobecné obchodní podmínky, kde byla vzájemná práva a povinnosti konkretizována. Žalobkyně svoji povinnost splnila, neboť dealerovi za vozidlo uhradila částku ve výši 127.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr zaplatit v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 4.074 Kč, a to počínaje dnem [datum], přičemž anuitní splátky obsahovaly jak splátku úroku, tak splátku jistiny. Splatnost jednotlivých splátek jistin i úroku a jejich zápočet si strany sjednaly ve splátkovém kalendáři, který byl nedílnou součástí smlouvy. V případě prodlení si pak dohodly možnost účtovat pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky po splatnosti za každý započatý den prodlení. Žalovaná svoji smluvní povinnost porušila, neboť nesplácela úvěr řádně a včas a žalobkyně využila své právo a od předmětné smlouvy dopisem adresovaným žalované, odstoupila, čímž se dluh stal splatným. Žalovaná tak nadále žalobkyni dluží částku 83.832,16 Kč, jež je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 65.197,87 Kč, neuhrazenými poplatky za pojištění vozidla ode dne odstoupení od smlouvy, náklady za předčasné ukončení smlouvy dle článku 11 smlouvy a smluvní pokutou v celkové výši 18.634,29 Kč. Žalovaná svůj dluh doposud neuhradila i přesto, že k tomuto byla opakovaně vyzvána.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, a to z důvodu neplatnosti smlouvy. Žalovaná připustila, že se dostala do prodlení se splácením, a proto po dohodě vozidlo předala žalobkyni. Není tedy pravdivé tvrzení žalobkyně, že by od smlouvy jednostranně odstoupila. Pokud předkládá žalobkyně listinu, týkající se odstoupení od úvěrové smlouvy, tak tato jí nebyla řádně doručena. Žalovaná rovněž namítla nesprávnost zaúčtování nároku ze zaniklé smlouvy, když žalobkyně vycházela z nesplacené jistiny k datu [datum] ve výši 98.964 Kč, ke které připočítala zřejmě neuhrazené splátky ve výši 10.929,32 Kč a odečítá výnos z prodeje vozidla. Pokud uvádí neuhrazené smluvní pokuty a náklady související s prodejem vozidla, tzv. ostatní dluhy, tak tyto rozporuje. Výnos z prodeje vozidla je nízký, neboť bylo prodáno pod cenou, což žalovaná v minulosti namítala prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Žalovaná si nechala vypracovat odborné vyjádření ohledně obecné ceny vozidla a zjistila, že obvyklá cena předmětného vozidla ke dni [datum] činila částku 105.000 Kč. Navrhla žalobkyni, že uhradí rozdíl ve výši 4.793,32 Kč a další nároky neuzná. Posléze jí byl zaslán znalecký posudek, o který žalobkyně opírá přiměřenost prodejní ceny vozidla a znovu žalovaná požádala o odborné vyjádření. Ing. [jméno] [příjmení] jako soudní znalec pak stanovil obvyklou cenu vozidla na částku 116.100 Kč dle výpočtu systému [anonymizováno] a po korekci dokonce na částku 124.220 Kč. Následně žalovaná požádala žalobkyni o doplacení částky 19.120 Kč, s tím, že navrhla v rámci mimosoudního vyřešení věci tzv. nulovou variantu, v rámci které by si strany vzájemně ničeho nevyplácely.

3. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obvyklá cena vozidla [registrační značka] z úvěrové smlouvy [číslo] byla stanovena na částku 60.000 Kč.

4. Z vyúčtování úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že nesplacená jistina ke dni [datum] představovala částku 98.964 Kč, neuhrazené splátky pak částku 10.929,32 Kč a výnosy z prodeje vozidla částku 64.958,40 Kč. Bezdůvodné obohacení pak představovalo částku 44.934,92 Kč. Žalobkyně dále vyúčtovala náklady související s prodejem vozidla ve výši 18.952,39 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1.983,03 Kč, další dluhy ve výši 3.000 Kč, doúčtovaný úrok za dny od poslední splátky do dne ukončení ve výši 810,51 Kč a náklady za předčasné ukončení smlouvy ve výši 500 Kč. Konečný zůstatek k úhradě pak byl ve výši 70.180,85 Kč.

5. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalobkyni bylo zjištěno, že nesouhlasí s vyúčtovanou částkou ve výši 70.180,90 Kč. [příjmení] jiné z důvodu, že vozidlo bylo prodáno zbytečně nebo úmyslně pod možnou tržní cenu, s tím, že i účtované poplatky ze strany žalobkyně mohou být nadsazené.

6. Z přehledu plateb žalované bylo zjištěno, že za období od [datum] do [datum] žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 65.341 Kč.

7. Ze zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že v červenci 2015 poskytovali nezajištěné spotřebitelské úvěry s úrokovými sazbami v rozmezí 3,9 % – 12,9 % ročně.

8. Ze zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že úvěrové sazby v daném období byly stanoveny podle tarifu a pohybovaly se od 8,3 % ročně do 18,9 % ročně.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem dne [datum], bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byly pohledávky specifikované v příloze [číslo] Smlouva o postoupení nabyla platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Z přílohy [číslo] bylo zjištěno, že pod [číslo] je specifikovaná pohledávka vůči žalované, a to číslem smlouvy, [číslo].

10. Ze zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že ke dni [datum] byly úrokové sazby za úvěry bez zajištění v rozmezí od 9,9 % do 21,9 % se splatností 50 – 96 měsíců.

11. Ze zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že úroková sazba v daném období byla ve výši 13,6 % ročně. 12. [právnická osoba], bylo zjištěno, že ke dni [datum] by za úvěr bez zajištění bylo požadováno 15,4 % ročně.

13. Z faktury číslo [anonymizováno] bylo zjištěno, že [právnická osoba], fakturovala žalované částku 3.000 Kč za sankci ke dni ukončení smlouvy [číslo]. Faktura byla splatná dne [datum] a vystavena dne [datum]. Z faktury číslo [anonymizováno] bylo zjištěno, že [právnická osoba], fakturovala žalované částku 64.697,87 Kč, představující rozdíl mezi neuhrazenými splátkami ve výši 10.929,32 Kč, nesplacenou jistinou ve výši 98.964,05 Kč, náklady na zabavení vozu ve výši 18.952,39 Kč, doúčtovanými úroky ve výši 187,06 Kč, ve výši 623,45 Kč a prodejní cenou vozidla ve výši 64.958,40 Kč. Faktura byla splatná dne [datum] a vystavena dne [datum]. Z dalších čtyř faktur splatných dne [datum], dne [datum] a dne [datum] bylo zjištěno, že v nich je požadováno zaplacení částky 500 Kč za smluvní pokutu, dále penalizační úroky ke dni ukončení smlouvy ve výši 1.983,03 Kč, smluvní pokutu za nezaplacené faktury ve výši 1.940,94 Kč a ve výši 1.940,94 Kč.

14. Z vyúčtování bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem částku 147.253,35 Kč, a to včetně prodejní ceny zabaveného vozidla ve výši 66.000 Kč a dle vyúčtování měla zaplatit částku 221.316,13 Kč.

15. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila z důvodu hrubého porušení smlouvy od smlouvy ke dni [datum]. Dle doručenky tento dopis měla žalovaná obdržet dne [datum].

16. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovanou dne [datum] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo financování koupě vozidla [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizována tři slova], [registrační značka], se stavem tachometru [anonymizována dvě slova] km. Kupní cena představovala částku 157.000 Kč, z toho bylo uhrazeno klientem 30.000 Kč a prostřednictvím úvěru částka 127.000 Kč. Pod bodem 3.3. žalovaná jako klientka v plném rozsahu převedla na věřitele vlastnické právo k vozidlu a pod bodem 3.6. výslovně souhlasila s tím, že věřitel je oprávněn provést zpeněžení vozidla dle své výhradní volby přímým prodejem, prodejem v obchodní veřejné soutěži nebo veřejnou dražbou dle zvláštního zákona. Bylo sjednáno, že úvěr ve výši 127.000 Kč bude uhrazen v pravidelných měsíčních splátkách po 4.074 Kč po dobu 48 měsíců při sjednané úrokové sazbě 22,99 % ročně, RPSN 25,6 % ročně a celkově měla být uhrazena částka 195.552 Kč. První splátka měla být splatná [datum], další splátky splatné vždy k 28. dni v měsíci, s tím, že poslední splátka je splatná dne [datum]. Podle článku 4.4. vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo vozidla dočasně odebrat, pokud klient podstatným způsobem porušuje úvěrovou smlouvu. Pod článkem [číslo] pak má právo věřitel od smlouvy odstoupit, pokud klient podstatným způsobem poruší smlouvu, a to je v prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru. Odstoupením od úvěrové smlouvy pro její porušení se závazky ruší a zanikají od okamžiku účinnosti odstoupení a v důsledku odstoupení vzniknou věřiteli pohledávky zejména na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody, kterou je povinen klient zaplatit. Dále byly sjednány pod bodem 11 smluvní pokuty, a to vystavení upomínky za každou upomínku ve výši 500 Kč, dále za přípravu a prodej vozidla externím dodavatelem, převzetí vozidla ve výši 7.000 Kč, převzetí technického průkazu ve výši 1.000 Kč, ověření podpisu v plné moci ve výši 500 Kč, evidenční kontrola ve výši 459 Kč, znalecký posudek ve výši 1.000 Kč, registrace věřitele jako vlastníka ve výši 2.200 Kč, vyhotovení duplikátu technického průkazu ve výši 500 Kč, náklady na komisionáře, tedy prodej vozidla ve výši 5.800 Kč a dále 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení jako smluvní pokuta.

17. Z odborného vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru doprava, ekonomika, strojírenství, podniky, vypracovaného na základě žádosti žalované bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětného vozidla zaokrouhlená s daní byla stanovena na částku 116.100 Kč, s tím, že je možné konstatovat, že při použití správné technické hodnoty vozidla a správné výchozí ceny vozidla podle [příjmení] i podle výpočtu obvyklé ceny vozidla podle [jméno] [příjmení], vychází obvyklá hodnota v částce 116.100 Kč a podle výpočtu systému [anonymizováno] i po korekci dokonce v částce 124.220 Kč s DPH. [příjmení] obvyklé ceny, kterou vypočetl znalec [jméno] [příjmení] ve výši 60.000 Kč za předmětné vozidlo, je značně podhodnocená.

18. Z protokolu o zajištění a odebrání převzetí vozidla bylo zjištěno, že byl odevzdán otcem žalované a pokud jde o nedostatky a závady, tak se konstatuje, že se jedná o běžné oděrky, interiér jeví známky užívání odpovídající počtu kilometrů. Žádné jiné závady a nedostatky na vozidle shledány nejsou.

19. Z korespondence zástupce žalovaného vyplývají skutečnosti tvrzené žalovanou v odporu, tedy opakované pokusy o mimosoudní vyřešení věci.

20. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

22. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

23. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

24. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

25. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

26. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

27. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

28. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.

30. Podle ust. § 8 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

31. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

32. Podle ust. § 1973 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela. Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.

33. Podle ust. § 576 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tatočást, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

34. Podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

35. Podle ust. § 547 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

36. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

37. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

38. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

39. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

40. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Podle ust. § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

43. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

44. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, v rámci které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr na úhradu části kupní ceny vozidla ve výši 127.000 Kč a žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 4.074 Kč. Soud má za to, že se jedná o neplatný právní úkon, a to z důvodu, že žalobkyně, která nese důkazní břemeno ohledně prokazování potvrzování úvěruschopnosti, toto důkazní břemeno neunesla, ačkoliv o tom byla poučena soudem u jednání dne [datum]. Žalobkyně při posuzování příjmu žalované vyšla z hospodářských výsledků společnosti, ve které je žalovaná jedinou společnicí. Žalobkyně však netvrdila, za jaké období zkoumala hospodářský výsledek společnosti, a zisk společnosti nesprávně zaměnila za příjem žalované. Přesto, že je žalovaná jedinou společnicí, neznamená to, že zisk společnosti je v její volné dispozici, a to už vůbec ne v plné výši. Není uvedeno, z jakého titulu žalované příjem ze společnosti má plynout, zda se jedná o podíl na zisku, odměny ze smlouvy o výkonu funkce jednatele apod. Výplata podílu na zisku je navíc omezena zákonem a ve všech těchto případech by žalovaná musela také odvádět daň z příjmu finančnímu úřadu, popřípadě zdravotní a sociální pojištění. Ohledně výdajů pak bylo uvedeno, že žalovaná má výdaje v době uzavření smlouvy o úvěru ve výši 9.828 Kč. Žalobkyně jako jediný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti označila žádost o úvěr, když se fakticky jedná o formulář, který není opatřen podpisem. Není uveden ani zdroj informací ohledně příjmové a výdajové situace žalované, tedy jaké listiny si žalobkyně od žalované vyžádala apod. Soud má za to, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jednalo se o konkrétní údaje ohledně hospodářského výsledku [právnická osoba] s. r. o., která měla dosahovat příjmu ve výši 265.000 Kč a dle žalobkyně byl pro posouzení úvěruschopnosti použitelný příjem ve výši 22.083,33 Kč, což je [číslo] shora uvedeného příjmu. Žalobkyně věděla, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru jako vlastník [právnická osoba] s. r. o., již hradila právní předchůdkyni žalobkyně na základě další úvěrové smlouvy částku 3.499 Kč se zůstatkem 68.000 Kč. Navíc v době žádosti o úvěr měla další závazky evidované v NRKI a BRKI ve výši 9.828 Kč měsíčně. Po součtu těchto částek, tedy částky 9.828 Kč měsíčně, částky 3.499 Kč a také uvažované splátky z předmětné smlouvy o úvěru ve výši 4.074 Kč, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nebude schopna dostát svým závazkům a hradit řádně a včas sjednané splátky, neboť dluhy celkem činily částku 17.401 Kč měsíčně a příjem ze společnosti pak částku 22.083 Kč měsíčně. Pokud byly v evidované částce ve výši 9.828 Kč zahrnuty i splátky ve výši 3.499 Kč, které měla vůči právní předchůdkyni žalobkyně, pak dluhy představovaly částku 13.902 Kč měsíčně a rozdíl mezi příjmy a výdaji pak částku 8.181 Kč měsíčně, který absolutně nemohl postačit na úhradu základních životních potřeb, tedy bydlení, stravování a dalších výdajů, a to včetně povinnosti ve vztahu k finančnímu úřadu, placení zdravotního a sociálního pojištění, když minimální pojištění v roce 2012 bylo 1.242 Kč, daň vůči finančnímu úřadu minimálně 1.240 Kč. Rozdíl mezi částkou 8.181 Kč a těmito povinnými platbami pak představuje částku 5.699 Kč. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala příjmy a výdaje žalované a navíc takto nedostatečné údaje ještě nesprávně posoudila. Pokud žalovaná v době uzavření smlouvy měla vlastní dům, tak nelze z této informace dovodit, že byla úvěruschopná. Soud tedy má za to, že se jedná o neplatný právní úkon a žalobkyni vzniklo pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení, které však bylo uhrazeno žalovanou, jednak platbami, které žalobkyni zaslala do doby odevzdání vozidla, a dále také prodejní cenou vozidla v rámci jeho zpeněžení. Žalovaná si zapůjčila od žalobkyně jistinu ve výši 127.000 Kč, na splátkách uhradila částku 65.341 Kč a získaná prodejní cena vozidla pak byla ve výši 66.000 Kč, a to ještě po odpočtu nákladů, které byly žalobkyni vyúčtovány právě na základě neplatné smlouvy uzavřené mezi účastníky. Celkem tak byla uhrazena částka ve výši 131.341 Kč. Soud má za to, že návrh žalobkyně není důvodný a soud ho proto v plném rozsahu zamítnul.

45. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a vzniklo jí právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s bráněním práva, a to za právní zastoupení zástupcem JUDr. [jméno] [příjmení] Tyto náklady sestávají z pěti úkonů právní pomoci po 4.460 Kč, a to převzetí a příprava, sepis vyjádření z [datum], účast u soudního jednání dne [datum], dále sepis vyjádření z [datum] a dále vyjádření z [datum] Celkem pak spolu s 21 % DPH soud přiznal žalované na nákladech řízení při započtení pěti režijních paušálů po 300 Kč částku 28.798 Kč.