16 C 228/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10.560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 4.000 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6.560 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 6.560 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 10.560 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 4.000 Kč a poplatku za zpracování žádosti ve výši 6.560 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena dne 27. 11. 2019 smlouva o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč. Tato částka byla převedena na účet žalovaného číslo [bankovní účet], když smlouva byla uzavřena elektronicky přes webové stránky [webová adresa]. Žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho a nadále tak žalobkyni dluží částku 10.560 Kč. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nevyplývá ze smlouvy o zápůjčce, žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 4.000 Kč, neboť tato částka byla žalovanému převedena na účet. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 4. 2020 s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po žalovaném požadovat dle ust. § 1970 o. z. účinného od 1. 1. 2014, úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., když o zaplacení byl upomenu předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2018.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručitelnost a za souhlasu účastníků soud postupoval dle ust. § 115a o. s. ř., když věc rozhodl bez nařízení jednání.

3. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

5. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 – 3 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle ust. § 2999 odst. 1 – 3 o. z. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku.

10. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

11. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

12. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

13. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

16. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena dne 27. 11. 2019 smlouva o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč. Tato částka byla převedena na účet žalovaného číslo [bankovní účet], když smlouva byla uzavřena elektronicky přes webové stránky [webová adresa]. Žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho a nadále tak žalobkyni dluží částku 10.560 Kč. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nevyplývá ze smlouvy o zápůjčce, žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 4.000 Kč, neboť tato částka byla žalovanému převedena na účet. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 4. 2020 s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem.

17. Soud má za to, že smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky, je neplatným právním úkonem, neboť nebyla řádně zjišťována úvěruschopnost v souladu s ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb., a žalobkyně má právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, a to v rozsahu svého plnění, které žalovaný obdržel převodem na účet, tedy v rozsahu částky 4.000 Kč ve smyslu ust. § 2993 o. z. Rovněž k úhradě i této částky byl žalovaný vyzván a do dne podání žaloby nezaplatil ničeho. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po žalovaném požadovat dle ust. § 1970 o. z. účinného od 1. 1. 2014, úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., když o zaplacení byl upomenu předžalobní upomínkou.

18. Nárok žalobkyně také koresponduje s předloženými listinami, a to smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek, upomínkami, předžalobní upomínkou, poštovním podacím archem, oznámením o postoupení pohledávek, potvrzením o úplatě za postoupené pohledávky přílohou smlouvy o postoupení pohledávek.

19. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně a převážně byla neúspěšná, když žalovanému náklady řízení nevznikly, soud tak dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.