16 C 242/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o: výživné manželky

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen platit na výživu žalobkyně s účinností od [datum] částku 8.000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala, aby platil na její výživu s účinností od [datum] částku 8.000 Kč měsíčně s odůvodněním, že je manželkou žalovaného a není schopna sama se živit. Návrh odůvodnila tím, že manžel pracuje v [země] a vydělává si okolo 80.000 Kč, účastníci jsou v rozvodovém řízení a navrhovatelce, když zaplatí nájem a náklady spojené s výchovou a výživou dvou nezletilých dětí ve věku deset a třináct let, nezůstává skoro nic, když její příjem je asi 23.000 Kč, neboť pracuje v [země].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že společnou domácnost zrušili v [anonymizováno] loňského roku, kdy žalovaný odešel z kompletně zařízeného nájemního bytu, bylo to proto, že žalobkyně po dobu manželství, tedy asi po dobu [anonymizováno] let, byla zaměstnána v [anonymizováno] zaměstnáních a do toho se ještě snažila provozovat živnost. Manželka nikde nevydržela, a to s odůvodněním, že je zadlužená a že její mzda je krácená o exekuce. Spoléhala na to, že peníze vydělá žalovaný, když byl zaměstnaný v [země]. Tato situace přestala žalovanému posléze vyhovovat, a to byl důvod, proč jejich soužití ukončil. Žalobkyně ho sice žádala, aby s ní vydržel do doby, než si něco najde, ale s jejím přístupem by to trvalo tak [anonymizováno] let, než by začala pravidelně vydělávat. Žalobkyně více méně více času strávila doma, než v zaměstnání, a slyšel, že když se chodila ptát na práci, tak v podstatě potencionálnímu zaměstnavateli sdělila, že práci nepotřebuje, protože má manžela, který vydělává. Společně děti neměli a žalobkyně měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem ve věku [anonymizováno] a [anonymizováno] let. Ví, že jí bylo přiznáno výživné ve výši [částka] na obě děti, ale zda jí bylo skutečně vypláceno, neví. Žalovaný manželskou věrnost neporušil, zda ji porušila žalobkyně, neví, příčinou jeho odchodu bylo její shora popsané jednání, kdy ponechávala veškerou obživu rodiny na něm, což mu nevyhovovalo. Žalobkyně platila polovinu nájmu, a to ze svých příjmů, které mívala ze zaměstnání a žalovaný platil druhou polovinu a veškeré ostatní náklady. Jejich manželství bylo již pravomocně rozvedeno, neví, zda dostávala dávky SSP nebo hmotnou nouzi a neví ani, zda byla evidována na úřadu práce. Žalovaný má dluhy, které ještě musí dva roky splácet. Tyto dluhy mu vznikly před jejich soužitím. Ví o tom, že žalobkyně byla v podobné situaci, kdy ještě před uzavřením manželství měla dluhy, zda je splácela, neví, ona se mu s ničím nesvěřovala, ačkoliv ona o něm věděla vše. Manželství uzavřeli po roční známosti. Žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost.

4. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne [datum], bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Příčinou rozvratu manželství pak bylo odcizení účastníků, ztráta citových vazeb manžela k manželce a ztráta důvěry, když manžel uvedl, že veškeré finanční zabezpečení rodiny zabezpečoval on, manželka chvíli pracovala, chvíli ne, což manželovi vadilo, až nakonec ztratil k manželce citový vztah a důvěru.

5. Navrhovatelka k návrhu nedoložila ani oddací list, ani rodné listy nezletilých dětí, když pouze předložila dodatek k nájemní smlouvě, z níž vyplývá povinnost platit částku 12.000 Kč, představující nájemné spolu se zálohami na úhradu služeb spojených s užíváním bytu a doklady o svém příjmu.

6. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že v lednu 2021 mu byla zaslána na účet částka 36.259 Kč, v únoru 2021 částka 27.092 Kč, v březnu 2021 částka 31.165 Kč, v dubnu 2021 částka 36.426 Kč, v květnu 2021 částka 36.542 Kč, v červnu 2021 částka 36.580 Kč, v červenci 2021 částka 27.743 Kč, v srpnu 2021 částka 36.683 Kč, v září 2021 částka 30.125 Kč, v říjnu 2021 částka 27.550 Kč, v listopadu 2021 částka 37.478 Kč.

7. Podle ust. § 697 odst. 1, 2 občanského zákoníku Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

8. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Podle ust. § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

10. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka neosvědčila skutečnosti tvrzené v žalobě, tedy, že jako manželka žalovaného se v průběhu existence manželství nebyla schopna sama živit, má soud za to, že nebyly splněny základní předpoklady pro přiznání výživného uvedené v § 911 o. z. ve spojení s ust. § 697 odst. 1, 2 o. z., když navíc bylo prokázáno zejména výpovědí žalovaného, že manželství účastníků bylo rozvedeno z důvodu přístupu žalobkyně k pracovní činnosti, která za velmi krátkou dobu trvání manželství, cca v délce [anonymizováno] let, pracovala v [anonymizováno] zaměstnáních, nikde nevydržela delší dobu a ještě navíc prováděla i podnikatelskou činnost. Vzhledem k tomu, že veškeré náklady měl zajišťovat žalovaný, a to kromě poloviny nájmu, na který mu žalobkyně přispívala, ztratil žalovaný citový vztah a důvěru k žalobkyni, a toto její jednání bylo také příčinou rozvratu manželství, tak, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství. Soud dospěl k závěru, že není dána naléhavá potřeba pro přiznání výživného žalobkyni, tedy, když žalobkyně neprokázala, že není schopna sama se živit a proto návrh v plném rozsahu zamítnul.

11. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, avšak soud mu náklady řízení nepřiznal, a to s ohledem na charakter předmětného řízení, kdy zastoupení právním zástupcem nebylo nutné, neboť se jednalo o věc, která není právně složitá. Soud navíc přihlédl k tomu, že žalobkyně má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem.