16 C 291/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3.765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.725 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2.500 Kč od datum do zaplacení a částku 1.040 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.089 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu v Šumperku, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne datum domáhala zaplacení částky 3.765 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně webová adresa. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 2.500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu úvěru vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně. Celou dlužnou částku ve výši 2.725 Kč se žalovaný zavázal vrátit v jedné splátce, do datum. Žalovaný ovšem ani přes upomínky žalobkyně neuhradil ničeho. Dále žalobkyně požaduje na základě čl. 9 smluvních podmínek shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky 2.500 Kč ode dne datum do datum. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty je vyčíslena částkou 1.040 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne datum k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně webová adresa. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 2.500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu úvěru vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně. Celou dlužnou částku ve výši 2.725 Kč se žalovaný zavázal vrátit v jedné splátce, do datum. Žalovaný ovšem ani přes upomínky žalobkyně neuhradil ničeho. Dále žalobkyně požaduje na základě čl. 9 smluvních podmínek shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky 2.500 Kč ode dne datum do datum. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty je vyčíslena částkou 1.040 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne datum k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem neuhradil ničeho.

5. Návrh koresponduje s předloženými listinnými důkazy, a to předsmluvními informacemi, smlouvu, všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o poskytnutí zápůjčky, fakturou, dokladem o ověření totožnosti žalovaného, výplatním lístkem, mzdovými lístky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

16. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

17. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

18. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s uplatňováním práva, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč, tří úkonů právní pomoci po 200 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a třikrát 100 Kč. Spolu s 21 % DPH pak soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 2.089 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.