16 C 302/2023

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22.110,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.001,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12.001,60 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 379,78 Kč, částku ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22.110,38 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný ovšem nehradil řádně a včas, když do splatnosti celého úvěru uhradil pouze částku ve výši 6.000 Kč a dostal se tak do prodlení s úhradou částky 21.888 Kč, kterou představuje zůstatek jistiny ve výši 12.001,60 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 9.886,40 Kč. Dále právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den a právní předchůdkyně žalobkyně tuto smluvní pokutu vyčíslila za období od , datum, do , datum, částkou 924,12 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, přípisem zaslaným doporučeně dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Žalobkyně podáním ze dne , datum, sdělila soudu, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, proto vzala žalobu v rozsahu smluvní pokuty ve výši 924,12 Kč a souhrnného poplatku včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10.266,18 Kč zpět, soud následně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, v tomto rozsahu řízení částečně zastavil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, žalovaný a právní předchůdkyní žalobkyně, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 12.888 Kč, zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, příloh k těmto smlouvám a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že , právnická osoba, jako postupník a žalobkyně, jako postupitel uzavřeli dne , datum, písemnou smlouvou o postoupení pohledávek, součástí byla i pohledávka za žalovaným vzniklá z předmětné smlouvy. S účinností ke dni , datum, došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém žalovanému oznámila postoupení předmětné pohledávky. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které ho vyzval k zaplacení všech dlužných částek. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

8. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaný dne , datum, podepsaly smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15.000 Kč a žalovaný měl uvedenou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku ve výši 15.000 Kč převzal v hotovosti dne , datum, . Žalovaný uhradil na poskytnutou částku celkem 6.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila s účinností ke dni , datum, pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem předaným k poštovní přepravě dne , datum, Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného splatit úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně v řízení sama uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a v souvislosti s tím vzala žalobu částečně zpět tak, že předmětem řízení zůstala nadále částka odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr její právní předchůdkyně dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 15.000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj dluh částku ve výši 6.000 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení představující nesplacenou poskytnutou částku ve výši 9.000 Kč a částku 217 Kč, za náklady vymáhání pohledávky spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, .

16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.