16 C 310/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, představující úhradu nákladů za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, který se uskutečnil dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně postup soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. navrhla. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč. Dne datum žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněné dne datum, a to do 8 dnů. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne datum.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu byla poskytnuta související péče a pobyt, což stvrdil svým podpisem na potvrzení o poskytnutí záchytu. Je tak povinen uhradit dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., náklady na poskytnutou záchytnou službu. Žalovaný navíc svůj závazek vůči žalobkyni výslovně uznal, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí osmidenní lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu, tj. od datum.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na anonymizováno nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou stát. instituce a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Částku 1 200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.