16 C 61/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.500 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.500 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.500 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.200 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je úhrada nákladů za pobyty žalované v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně ve dnech datum, datum a datum, kde jí bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt ve smyslu ust. § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalované náklady ve výši 3 x 2.500 Kč a žalovaná svůj dluh v této výši uznala co do důvodu a výše, s povinností uhradit jej do 8 dnů, tedy do datum, do datum a datum. Žalovaná svoji povinnost nesplnila, i přes písemnou výzvu žalobkyně, a žalobkyně proto musela podat návrh na zahájení soudního řízení a vzniklo jí právo požadovat dle § 1970 obč. zák. úroky z prodlení z žalovaných částek od datum, od datum a od datum do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uznala vůči žalobkyni své závazky zaplatit žalobkyni částku 3 x 2.500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici ve dnech datum, datum, a datum, do 8 dnů.

5. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

7. Protože žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala (§ 2053 o. z.) a svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnila dobrovolně, bylo rozhodnuto o její povinnosti soudním rozhodnutím.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na anonymizováno nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou stát. instituce a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.