17 C 108/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 33 643,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 309 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 334,07 Kč, zaplacení částky 1 181,67 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení, zákonného úroku z prodlení z částky 33 643,07 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 30 322,77 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 1 115,30 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovanému se vůči žalobkyni na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 33 643,07 Kč, částky 1 181,67 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 30 322,77 Kč za dobu od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky 33 643,07 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 30 322,77 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 1 115,30 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena o úvěru č. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a spolu se splátkami úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 16,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 94měsíčních splátkách po 778 Kč, splatných vždy k 20 dni. každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka byla splatná , datum, . V žádosti o poskytnutí úvěru, žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve spol. , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 22 550,67 Kč, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá žádné další finanční závazky v jiné společnosti, a s ohledem na to dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnosti žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil a uhradil dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně v důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalovaného, využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila. Předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru, včetně vyúčtované neuhrazené smluvně pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za předchozího souhlasu žalobkyně a žalovaného soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta zpracované předchůdkyní žalobkyně ke dni , datum, bylo zjištěnou, že žalovaný uvedl v žádosti výdaje 0 Kč a nájemné ve výši 6 000 Kč a předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat, které jí žalovaný sdělil, v kombinaci s interními informacemi předchůdkyně žalobkyně, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na částku 10 553 Kč. Žalovaný v žádosti u vedl splátky 0 Kč, předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s limitem 20 000 Kč a orientační splátkou 600 Kč a kreditní kartu splátkovou v , Anonymizováno, s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 300 Kč. S novou splátkou ve výši 778 Kč nově splátkové zatížení žalovaného činí 1 678 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení byl příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, když mu zbylo 20 873 Kč.

5. Z dokumentu Příjmové transakce zaúčtované na účet žalovaného, předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně kalkulovala pouze s příjmovými transakcemi na účtu žalovaného.

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 40 000 Kč a v žádosti uvedl, že je zaměstnán u spol. , právnická osoba, s měsíčním příjmem 22 550,67 Kč, je rozvedený, žije sám v nájmu za nájemné 6 000 Kč, mimo , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., nemá žádné splátky a nemá žádné jiné pravidelné výdaje.

7. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, . č. účtu , č. účtu, bylo zjištěno, že za období od , datum, do , datum, byl počáteční zůstatek na účtu -20 309,77 Kč, konečný zůstatek -20 214,96 Kč, za období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek na účtu -20 214,96 Kč, konečný zůstatek -19 571,54 Kč, za období od , datum, – 31. 3 2021 byl počáteční zůstatek na účtu -19 571,64, konečný zůstatek 7 198,82 Kč, , datum, byla na účet připsána částka 40 000 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru“ č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, žalovaný a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do , datum, v měsíčních splátkách po 778 Kč, spolu s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 16,99 % ročně. Úvěr bude veden na úvěrové účtu č. , č. účtu, .

9. Z dokumentu označeného Podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaný na úvěrový účet č. , hodnota, uhradil za období od , datum, do , datum, částku 17 691 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupitel uzavřely dne , datum, písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum, .

12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které ho vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. , hodnota, . Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

13. Z dalších žalobkyní předložených listin soud neučinil žádná relevantní skutková tvrzení.

14. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný dne , datum, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do , datum, v měsíčních splátkách po 778 Kč, spolu s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 16,99 % ročně, s tím, že úvěr bude veden na úvěrové účtu č. , č. účtu, . , adresa, 000 Kč byla převedena na účet žalovaného , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky dle výpisu z úvěrového účtu uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 17 691 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně při hodnocení schopností žalovaného kalkulovala pouze s příjmovými transakcemi na účtu žalovaného. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky a před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně nedůvodná. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl proto soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, tvrdila a prokazovala jakými údaji se předchůdkyně žalobkyně řídila při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, ale po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně zřejmě zela účelově,. Při hodnocení schopností žalovaného kalkulovala pouze s jeho příjmy na běžném účtu žalovaného a již nepřihlížela k výdajům a na účtu a že za předcházející tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru byl zůstatek na účtu žalovaného záporný. Navíc má soud za prokázáno, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru ani řádně neuvedl své poměry, když výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně při hodnocení schopností žalovaného stanovila dle statistického průměru. Soud má proto za to, že předchůdkyně žalobkyně neověřila schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr dostatečně a nedostála tak své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému na vyplatila částku 40 000 Kč a že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši částku 17 691 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně svých možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným a všechna práva s ní spojená postoupena, zaplatil částku 22 309 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř s přihlédnutím k výši plnění do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 15 dnů po právní moci tohoto rozsudku.

22. Ve zbývajícím rozsahu, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalobkyně oproti výše uvedenému nemá právo na zaplacení žádných dalších nároků a ani požadovaného úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinna vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené svým možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaná tak dosud nebyla v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že se žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.