17 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 575 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 575 Kč a úroku z prodlení z částky 30 575 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 558 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokátky, , se sídlem , adresa, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 575 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná následně využila práva na navýšení úvěru a úvěr čerpala v celkové výši 25 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději , datum, . žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě celého úvěru ke dni , datum, . žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 575 Kč, která se sestává z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 4 750 Kč a smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 825 Kč. Úvěruschopnost žalované byla dle žalobkyně ověřena tak, že předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet žalované č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

2. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyzval soud žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení tak, že bude tvrdit, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonnou povinnost ověřit schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr a jaké konkrétní dokumenty si právní předchůdkyně žalobkyně od žalované vyžádala a jakými konkrétními údaji se rámci svého hodnocení schopnosti splácet zabývala, a k těmto tvrzením označila a předložila důkazy. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.

4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, podepsala se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr ve výši 23 680 Kč splatit v jedné splátce splatné dne , datum, . Zápůjční úroková sazba činila 223,87 % ročně, RPSN za celý úvěr 680,60 %. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne24. 6. 2024 bylo zjištěno, že původní smlouva se mění tak, že celková částka jistiny činí 25 000 Kč, celková částka ke splacení činí 29 750 Kč, zápůjční úroková sazba činí 231,17 % ročně, odpovídající úrok 4 750 Kč a RPSN 779,20 %. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní smlouva se mění tak, že délka splatnosti půjčky se stanoví 60 dnů a datum splatnosti na19. 8. 2024. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní smlouva se mění tak, že délka splatnosti půjčky se stanoví na 90 dnů a datum splatnosti na , datum, . Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní smlouva se mění tak, že délka splatnosti půjčky se stanoví na 120 dnů a datum splatnosti na , datum, .

6. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne , datum, bylo na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, poukázána platba 20 000 Kč a dne , datum, byla na totožný účet s totožným VS poukázána platba 5 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou, která se nachází v seznamu postoupených pohledávek byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne , datum, s potvrzením o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení předmětné pohledávky a dále byla vyzvána k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů.

9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.

10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná dne , datum, podepsaly smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, následně dodatkem č. , hodnota, k smlouvě navýšenou na 25 000 Kč a žalovaná se v souladu s dodatky č. 2–4 zavázala uvedenou částku vrátit spolu s částkou odpovídající úroku do , datum, v jedné splátce. Částka úvěru v celkové výši 25 000 Kč byla poukázána dvěma platbami, identifikovanými V odpovídajícímu číslu úvěrové smlouvy, na bankovní účet žalované, a to dne , datum, částka 20 000 Kč a dne , datum, částka 5 000 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informanta doporučeně odeslaným oznámením.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost byla jakýmkoliv způsobem ověřována. Soud tedy nemohl posoudit, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalované. Dle názoru soudu tedy nesplnila ani minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalované. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, a , datum, platbami po 20 000 kč a 5 000 Kč, zaslala na bankovní účet částku ve výši 25 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná v řízení nenamítal, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně svých možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatila částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 25 000 Kč. Lhůtu k plnění soud v souladu s § 160 o. s. ř s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

18. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až patnáct dnů po právní moci tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 558 Kč, přičemž tato částka představuje 37,7 % z jejich celkové výše, při odpočtu neúspěchu žalobkyně v řízení od jejího úspěchu. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 224 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 2 100Kč za tři úkony po 700 Kč a 300 Kč jako paušální náhrada výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 a § 160 o. s. ř. soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení uhradila do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.