17 C 164/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 003 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 003 Kč, částku ve výši 503,47 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 5 120 Kč od 30. 12. 2019 do 18. 12. 2020, částku ve výši 109,88 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 883 Kč od 28. 9. 2019 do 18. 12. 2020, s úrokem z prodlení z částky 5 120 Kč ve výši 10 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 883 Kč ve výši 10 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa žalobkyně].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 5 120 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 5 120 Kč od 30. 12. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným ve výši 503,47 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 120 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 4 880 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 5 120 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 10 000 Kč a částkou zaplacenou žalované ve výši 4 880, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 503,47 Kč (tj. ve výši 10 % ročně z částky 5 120 Kč od 30. 12. 2019 do 18. 12. 2020, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 27. 9. 2019, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 120 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 883 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 883 Kč od 28. 9. 2019 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným ve výši 109,88 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 883 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, poslední splátka byla splatná 27. 9. 2019. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 9 117 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 883 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 10 000 Kč a částkou zaplacenou žalované ve výši 9 117 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 109,88 Kč (tj. ve výši 10 % ročně z částky 883 Kč od 28. 9. 2019 do 18. 12. 2020, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 27. 9. 2019, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 883 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Pohledávky vyplývající z uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud za předchozího souhlasu žalobkyně a žalovaného věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy označené jako„ smlouva o zápůjčce - [anonymizována tři slova]“ [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 8 917 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. První splátku se zavázal zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, poslední splátka byla splatná 30. 12. 2019. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.

5. Ze smlouvy označené jako„ smlouva o zápůjčce - [anonymizována tři slova]“ [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 8 917 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. První splátku se zavázal zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, poslední splátka byla splatná 27. 9. 2019. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávky za žalované ze smluv [číslo] [číslo] se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] [číslo] vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum].

8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo] [číslo]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum]

9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, a to v 60 po 316 Kč týdenních splátkách, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 30. 12. 2019, a dne [datum] podepsali smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, a to v 60 po 316 Kč týdenních splátkách, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 27. 9. 2019. Žalovaný podpisem smluv potvrdil, že při uzavření smluv převzal v hotovosti poskytnuté částky. Pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo] byly postoupeny z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum].

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení], [anonymizováno]: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [nakladatelství], [rok], s. [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, což není skutkové tvrzení, ale jedná se o právní hodnocení. S odkazem na výše citovanou judikaturu je soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, ale jakkoliv netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost ověřena. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., jak v návrhu požadovala žalobkyně, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný zaplatil 4 880 Kč a dne [datum] vyplatila žalobkyně žalovanému v hotovosti rovněž částku ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 9 117 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byly pohledávky z předmětných smlouvy (a všechna práva s nimi spojená) postoupeny, zaplatil celkem částku 6 003 Kč (5 120 Kč a 883 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy měla být na kterou poskytnout částku uhrazena poslední splátka, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, když částečně byl úrok z prodlení kapitalizován, a to ke dni 18. 12. 2020 Lhůtu k plnění soud v souladu s ust. § 160 o. s. ř. a s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud zavázal neúspěšného žalovaného, aby úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku ve výši 1 489 Kč, a to 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení odměnu ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 x 100 Kč jak režijní paušál za tři úkony, vše zvýšeno o 21% DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 a § 60 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení zaplatil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.