17 C 165/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 36 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 6. 2020 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 5. 4. 2020 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalované se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaném původně u [název soudu] dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 36 600 Kč s příslušenstvím, sestávající se z částky 13 000 Kč s příslušenstvím a částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Tento nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“) a dále [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“), obě o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když se žalované dotázala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. O poskytnutých informací byl následně učiněn záznam do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě dalších poskytnutých informací, které žalovaná poskytla na místě, se žalobkyně neměla dále důvod domnívat, že shromážděné informace nejsou správné a pravdivé.

2. Částka poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] v rámci Smlouvy [číslo] byla ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Při uzavření si nad rámec tohoto ujednání žalovaná dobrovolně zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za které se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala zaplatit částku ve výši 360 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že součet jistiny a všech dalších pohledávek se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 396 Kč počínaje [datum], avšak tyto žalovaná nehradila řádně a včas.

3. Částka poskytnutá právní předchůdkyni žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] v rámci Smlouvy [číslo] byla ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření si nad rámec tohoto ujednání žalovaná dobrovolně zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za které se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala zaplatit částku ve výši 240 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že součet jistiny a všech dalších pohledávek se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč počínaje [datum], avšak tyto žalovaná nehradila řádně a včas.

4. Výše uvedené pohledávky byly dle tvrzení žalobkyně následně dne [datum] postoupeny žalobkyni, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa].

5. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila.

6. Za předchozího souhlasu žalobkyně a žalované soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání.

7. Z karty zákazníka při žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností v 60 týdenních splátkách, splatných ve čtvrtek, s tím, že její totožnost byla zjištěna z [anonymizována čtyři slova], uvedla, že je [anonymizováno], v místě, kde bude úvěr vybírán, bydlí od [anonymizováno] [rok], žije s [role v řízení], [anonymizována tři slova], nesplácí žádné úvěry a nejsou na její osobu vedeny exekuce.

8. Z karty zákazníka při žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o hotovostní úvěr ve výši 13 000 Kč se splatností v 60 týdenních splátkách, splatných ve čtvrtek, s tím, že její totožnost byla zjištěna z [anonymizována čtyři slova], uvedla, že je [anonymizováno], v místě, kde bude úvěr vybírán bydlí od [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] a žije s [role v řízení], údaj o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) [anonymizována dvě slova], u předchůdkyně žalobkyně splácí úvěr ve výši splátkou 1 200 Kč měsíčně a nejsou na její osobu vedeny exekuce.

9. Ze smlouvy označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná a společnost [právnická osoba] podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 10 760 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. První splátku se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, poslední splátka byla splatná 19. 6. 2020. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku.

10. Ze smlouvy označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná a společnost [právnická osoba] podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 8 240 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. První splátku se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, poslední splátka byla splatná 4. 4.2020. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba], jako postupitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo] se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] [číslo] vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum].

13. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo] [číslo]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum].

14. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 8 240 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy a dne [datum] žalovaná a společnost [právnická osoba] podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 10 760 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 396 Kč, první splátku se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smluv převzala v hotovosti poskytnuté částky. Pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo] byly postoupeny z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předaná k poštovní přepravě dne [datum].

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení], [anonymizováno]: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých [ustanovení pr. předpisu] [nakladatelství], [rok], s. [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu je soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřila, ale v řízení bylo prokázán, kartami zákazníka při žádosti o spotřebitelský úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou při žádosti o spotřebitelský úvěr, a to i co se týče dluhů žalované, navíc má soud za prokázáno, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou až dne [datum], tj. v době, kdy žalovaná již měla splácet předchozí spotřebitelský úvěr splátkou ve výši 396 Kč týdně, tj. 1 584 Kč měsíčně, ale při hodnocení úvěruschopnosti ani u této půjčky nepracovala právní předchůdkyně žalobkyně s přesnými údaji, když dle karty zákazníky měla žalovaná u předchůdkyně žalobkyně splácet úvěr částkou 1 200 Kč měsíčně. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] je tak nutno považovat za neplatné, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ.

22. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 4 200 Kč, a dne [datum] částku 13 000 Kč, na kterou dle žalobkyně žalovaná zaplatila 1 200 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně její možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, na kterou byly pohledávky ze smluv (a všechna práva s nimi spojená) postoupeny, zaplatila částku 11 800 Kč (tj. poskytnutá částka 13 000 Kč po odpočtu platby žalované ve výši 1 200 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazena poslední ujednaná splátka, tj. od 20. 6. 2020, do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a částku ve výši 5 800 Kč (tj. poskytnutá částka 10 000 Kč po odpočtu platby žalované ve výši 4 200 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 5. 4. 2020, tj. ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazena poslední ujednaná splátka, do zaplacení. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

23. Protože soud dospěl k závěru, že je na místě žalobou uplatněný nárok žalobkyně posoudit jako bezdůvodné obohacení a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. a II., ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalované, která byla ve sporu v převážné míře úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že se žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.