17 C 171/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 46 536,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 536,07 Kč s úrokem z prodlení z částky 16 397 Kč ve výši 8,25 % ročně od 29. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 343,15 Kč, a to do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 46 536,07 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 136 637 Kč (jistina + obchodní úrok ve výši 65 537 Kč + administrativní poplatek 21 100 Kč), a to ve 41 měsíčních splátkách po 3 254 Kč a 42. měsíční splátce ve výši 3 223 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena dne [datum]. Žalovaná však uhradila pouze 28 splátek dle sjednaného splátkového kalendáře a dále již neuhradila ničeho. Dlužná částka 46 536,07 Kč se pak skládá z dlužné jistiny 4 477 Kč, z dlužného obchodního úroku ve výši 7 320 Kč, z dlužného poplatku za správu zápůjčky ve výši 3 850 Kč, ze zákonného úroku ve výši 5 139,07 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, z upomínečného a poštovného ve výši 750 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, ani přes to však dluh nezaplatila. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované splácet měsíčně částku ve výši 3 254 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, nahlédnutím do centrální evidence exekucí a databáze neplatných dokladů [stát. instituce] [země]. Žalobkyně dále prověřila úvěruschopnost žalované především z informací získaných od žalované, a to předložením z výpisů z účtu žalované aktuálních před uzavřením smlouvy a výplatní pásky žalované, prokazující pravidelný měsíční příjem žalované až ve výši [částka] čistého. Pro úplnost přehledu o pravidelných příjmech a výdajích žalované, předložila žalobkyně žalované k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně následně uvedla, že příjmy žalované vyhodnotila na částku [částka], pravidelné měsíční výdaje žalované žalobkyně měla vyhodnotit prostřednictvím skóringového systému na částku [částka] a při započtení nové splátky z předmětného úvěru dospěla žalobkyně k závěru, že zbývající částka ve výši [částka] žalované postačí na úhradu zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, doprava apod.).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji v celém rozsahu neuznává, pohledávka věřitele„ dle [číslo jednací]“ byla uhrazena v exekučním řízení – [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [číslo], v rámci nařízeného jednání pak žalovaná odkázala na rozpor výše úroků s dobrými mravy. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžité prostředky žalobkyni vrátit, a to v celkové výši 136 637 Kč formou 42 pravidelných měsíčních splátek (41 splátek po 3254 Kč měsíčně, 42. splátka po 3 223 Kč měsíčně). Úrok byl sjednán jako pevný ve výši 55 % ročně, RPSN 99, 6 % Smlouva je podepsána žalobkyní i žalovanou.

4. Z formuláře příjmů a výdajů bylo zjištěno, že formulář je datován ke dni [datum], je na něm uvedeno jméno žalované, v kolonce příjmy je vyplněn údaj týkající se průměrného měsíčního příjmu z živnosti [částka], živnost provozována od [rok], v kolonce bydlení je zaškrtnuto políčko [anonymizováno], počet výdělečně činných členů domácnosti: [anonymizováno], délka pobytu na současné adrese: [rok], kolonka výdaje za bydlení (nájemné, energie, SIPO) je prázdná, v kolonce pravidelné výdaje je vyplněno pouze políčko trvalé platby: [částka], další políčka jako hypotéka, alimenty, inkasa, spotřebitelské úvěry, počet vyživovaných osob a jiné jsou prázdná. Podpis žalované na formuláři absentuje.

5. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu.

6. Z lustrace v neplatných dokladech bylo zjištěno, že občanský průkaz žalované neprocházel ke dni [datum] databázi neplatných dokladů.

7. Z lustrace přehledu exekucí soud zjistil, že žalovaná neprocházela lustrací přehledu exekucí, není však zřejmé, k jakému datu byla lustrována.

8. Z výstupu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná ke dni [datum] neprocházela insolvenčním rejstříkem.

9. Z výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že v období [datum] do [datum] činily celkové příjmy na účtu žalované částku [částka] a celkové výdaje [částka], počáteční zůstatek činil [částka] a konečný zůstatek [částka]. V období [datum] do [datum] činily celkové příjmy na účtu žalované částku [částka] a celkové výdaje [částka], počáteční zůstatek činil [částka] a konečný zůstatek [částka].

10. Z opisu z údajů z přiznání k dani z příjmů FO za rok [rok] bylo zjištěno, že základ daně žalované po odečtení ztráty činil [částka].

11. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky včetně podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyrozuměna o zesplatnění smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], a to ke dni [datum], dluh byl vyčíslen na celkovou částku [částka]. Dopis byl žalované odeslán dne [datum].

12. Z vyčíslení pohledávky bylo zjištěno, že vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] se skládá z nehrazené jistiny ve výši 27 477 Kč, z neuhrazeného obchodního úroku ve výši 7 320 Kč, z neuhrazených administrativních poplatků ve výši 3 850 Kč, z neuhrazeného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 672,94 Kč, z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 10 898,70 Kč, z neuhrazeného nákladu za upomínku ve výši 750 Kč. [Anonymizovaný odstavec.]

14. Z žádosti o pověření a nařízení exekuce a z pověření soudního exekutora soud zjistil, že soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl pověřen vedením exekuce podle vykonatelného [anonymizována dvě slova] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

15. Z exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], čj. [číslo jednací], soud zjistil, že soudní exekutor ve věci exekuce na základě vykonatelného [anonymizována dvě slova] [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], vymáhaná povinnost [částka], rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky žalované z účtu.

16. Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], čj. [číslo jednací], soud zjistil, že ve věci exekuce na základě vykonatelného [anonymizována dvě slova] [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], o vymožení pohledávky žalobkyně vůči žalované, pro [částka] a pro náklady exekuce, byl zrušen příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], neboť žalovaná splnila vymáhanou povinnost ve lhůtě 30 dní ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti.

17. Z potvrzení o provedené platbě u [jméno] [příjmení] [anonymizováno] soud zjistil, že z účtu žalované byla dne [datum] provedena platba ve výši [částka] ve prospěch účtu [bankovní účet].

18. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně eviduje na poskytnutý spotřebitelský úvěr platbu ze strany žalované ve výši [částka].

19. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu [číslo] ze dne [datum], na základě, níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžité prostředky žalobkyni vrátit, a to v celkové výši 136 637 Kč formou 42 pravidelných měsíčních splátek, úrok byl sjednán jako pevný ve výši 55 % ročně, RPSN 99, 6 %. Před uzavřením smlouvy byl vyplněn formulář příjmů a výdajů žalované, žalobkyně lustrovala osobu žalované v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a evidenci neplatných občanských průkazů, dále si opatřila výpisy z účtu žalované z předcházejících dvou měsíců před podpisem smlouvy. Žalobkyně dále měla k dispozici opisu z údajů z přiznání k dani z příjmů žalované za rok [rok]. Žalovaná řádně a včas peněžité prostředky nevrátila a žalobkyně smlouvu zesplatnila. Žalobkyně eviduje na poskytnutý spotřebitelský úvěr platbu ze strany žalované ve výši [částka].

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení], [anonymizováno]: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých [ustanovení pr. předpisu] [nakladatelství], [rok], s. [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

27. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně, jakožto věřitel žalované, dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalobkyně tvrdila, že je při hodnocení úvěruschopnosti z velké části odkázána na pravdivost a úplnost informací získaných od klientů. Žalobkyně dále v řízení předložila pouze údaje získané od žalované z formuláře o příjmech a výdajích, na které také v rámci svého vyjádření odkazovala, dále odkázala na lustrace v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí, v evidenci nepatných dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřila i prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalované. Žalobkyně uvedla, že příjmy žalované vyhodnotila na částku [částka], pravidelné měsíční výdaje žalované měla žalobkyně vyhodnotit prostřednictvím skóringového systému na částku [částka] a při započtení nové splátky z předmětného úvěru dospěla žalobkyně k závěru, že zbývající částku žalované postačí na úhradu zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, doprava apod.). Soud uvádí, že s tvrzeními žalobkyně se nemůže ztotožnit. Je nutno upozornit na to, že žalobkyně nepostupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované řádně, když vycházela především z téměř prázdného prohlášení o výdajích a příjmech žalované a dále ze dvou výpisů z účtu, ze kterých bylo však patrné, že žalovaná se svými příjmy nevycházela, když byly téměř shodné s jejími výdaji, a to i bez splátky poskytnutého úvěru. Žalobkyně si rovněž jakkoliv neověřovala výdaje žalované, vycházela pouze z toho, že žalovaná neprocházela lustrací exekucí a insolvenčního řízení. Žalobkyně byla v tomto směru řádně poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti týkající se prokázání řádného uzavření smlouvy o úvěru a posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně však této povinnosti nedostála. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Vzhledem k tomu, že soud posoudil předmětnou smlouvu z uvedených důvodů jako neplatnou, nezabýval se již dále námitkami žalované týkajících se výše úroku, kterou považuje za v rozporu s dobrými mravy.

28. V úvahu by dále přicházelo posouzení nároku žalobkyně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila částku ve výši nejméně [částka], což převyšuje původně žalobkyní poskytnutou částku 50 000 Kč, není nárok žalobkyně na vydání bezdůvodném obohacení dán. Pouze okrajově soud uvádí, že žalobkyně rovněž nebyla schopna jednoznačně konkretizovat platby na předmětnou úvěrovou smlouvu, a to s ohledem na nejednoznačnost platby ve výši [částka], kterou sama žalobkyně spojuje s povinností žalované vyplývající z výše uvedeného [anonymizována dvě slova]. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu žalobkyně zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 343,15 Kč. Tyto náklady sestávají z cestovného žalované za jízdu [značka automobilu], [registrační značka], z bydliště v [obec] k Okresnímu soudu v Šumperku k jednání dne [datum] a zpět v celkové ujeté vzdálenosti 95 km, při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km, ceně benzinu 41,20 Kč (270,07 Kč) a paušálu za opotřebení 5,2 Kč/km (494 Kč) dle § 1 písm. b) a dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. účinné od 1. 1. 2023, ve výši 764,07 Kč, a dále za jízdu ve stejné trase dne [datum], v celkové ujeté vzdálenosti 72 km, při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km, ceně benzinu 41,20 Kč (204,68 Kč) a paušálu za opotřebení 5,2 Kč/km (374,4 Kč) dle § 1 písm. b) a dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. účinné od 1. 1. 2023, ve výši 579,08 Kč, celkově tedy 1 343,15 Kč. Ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. soud zavázal žalobkyni, aby náhradu nákladů řízení ve výši 1 343,16 Kč zaplatila žalované do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.