17 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: žaloba na určení pravosti pohledávky

I. Určuje se, že pohledávka žalobce [právnická osoba], IČO [číslo], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], přihlášená žalobcem do likvidace pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], v řízení o pozůstalosti vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], z titulu smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku z prodlení ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], ve výši 25 828 Kč je přihlášena po právu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalobkyně z titulu smluvní pokuty a kapitalizovaného neuhrazeného zákonného úroku z prodlení ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve celkové výši 25 828 Kč je do likvidace pozůstalosti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitelka“), v řízení o pozůstalosti vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ dědické řízení“), přihlášena po právu. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že smluvní pokuta byla sjednána platně, a to jako součást Rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku (dále jen„ rámcová smlouva“), kterou zůstavitelka řádně podepsala a ze které ujednání o smluvní pokutě, jakož i o její výši jasně vyplývalo, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Cdo 5688/2015. K samotné výši smluvní pokuty pak žalobkyně rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn 29 Cdo 1583/2000, 33 Odo 447/2005, 33 Odo 438/2005 a další) a uzavřela, že smluvní pokuta byla sjednána jako přiměřená, a to jak s ohledem na její procentní výši, tak s ohledem na její výši reálnou. Pokud jde o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, k tomuto žalobkyně uvedla, že má za to, že k popření pohledávky žalobkyně z tohoto titulu došlo z důvodu administrativní nepřesnosti, když kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 461,04 Kč je součástí popřené částky ve výši 25 828 Kč a z vymezení důvodů, pro který žalovaná popřela část přihlášené pohledávky, vyplývá, že žalovaná chtěla popřít jen smluvní pokutu ve výši 24 366,96 Kč.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou zcela neuznává a na svém popěrném úkonu trvá v celém rozsahu. Žalovaná má za to, že ujednání o smluvní pokutě netvoří samotný obsah smlouvy, byť je podepsán zůstavitelkou, nýbrž se jedná o nepřehlednou koncepci samotné smlouvy i samotných všeobecných obchodních podmínek včetně sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, která je vůči zůstavitelce disproporční. Žalovaná takové jednání označila za neplatné, příčící se dobrým mravům. Žalovaná dále odkázala na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3512/11 a zdůraznila, že ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, ale musí být součástí jen samotné spotřebitelské smlouvy. Žalovaná navrhla žalobu žalobkyně zamítnout.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z připojeného spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně z přihlášky pohledávky žalobkyně (č. l. 301) soud zjistil, že žalobkyně do dědického řízení po zůstavitelce přihlásila pohledávku v celkové výši 59 420 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], kterou zůstavitelka uzavřela s žalobkyní a na základě které se žalobkyně zavázala zůstavitelce poskytnout částku 20 000 Kč a zůstavitelka se zavázala žalobkyni tuto poskytnutou peněžní částku vrátit ve 29 pravidelných měsíčních splátkách po 1 680 Kč a 30. splátce ve výši 1 672 Kč, a dále zaplatit náklady půjčky ve výši 30 392 Kč. Zůstavitelka na splátkový kalendář však uhradila pouze devět předepsaných splátek a z tohoto důvodu došlo ke dni [datum] k zesplatnění této pohledávky. Přihlášená pohledávka ve výši 59 420 Kč představovala nesplacenou jistinu zápůjčky ve výši 15 926 Kč, nesplacenou částku úrokové části zápůjčky ve výši 17 666 Kč, zákonné úroky ve výši 1 461,04 Kč a smluvní pokutu ve výši 24 366,96 Kč.

5. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne [datum] (č. l. 302) soud zjistil, že dopisem datovaným dne [datum] byla zůstavitelka žalobkyní vyrozuměna o skutečnosti, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek rámcové smlouvy, došlo k zesplatnění zbývající neuhrazené části z celkové výše půjčky poskytnuté na základě dílčí smlouvy a celkových nákladů půjčky a nároků za upomínané, a to ke dni [datum]. Zůstavitelka byla současně vyzvána, aby nejpozději do [datum] uhradila dluh v celkové výši 56 410 Kč.

6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (č. l. 303) a z rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku ze dne [datum] (č. l. 304-305) bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a zůstavitelkou, a to na základě rámcové smlouvy o půjčce uzavřené mezi stejnými účastníky dne [datum]. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout zůstavitelce částku ve výši 20 000 Kč a zůstavitelka se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni, a to ve 30 měsíčních splátkách, z toho ve 29 měsíčních splátkách po 1 680 Kč a 1 měsíční závěrečné splátce ve výši 1 672 Kč, počínaje dnem [datum]. Dále se zůstavitelka zavázala zaplatit žalobkyni náklady půjčky ve výši 30 392 Kč. Žalobkyně a zůstavitelka si sjednaly roční pevnou úrokovou sazbu ve výši 89 % Smlouva o půjčce i rámcová smlouva jsou ke dni [datum] podepsány zůstavitelkou i žalobkyní. Rámcová smlouva dle své části A čl. 1 upravuje práva a povinnosti mezi žalobkyní a zůstavitelkou při uzavírání jednotlivých smluv o půjčce, proces uzavírání těchto dílčích smluv, jakož i práva a povinnosti vyplývající pro účastníky z každé takto uzavřené dílčí smlouvy. Dle čl. 2 části A rámcové smlouvy smluvní strany prohlašují, že část A i část C rámcové smlouvy se vztahuje na všechny dílčí smlouvy uzavřené mezi zůstavitelkou a žalobkyní v době platnosti této rámcové smlouvy. V části C rámcové smlouvy jsou upraveny všeobecné smluvní podmínky. Čl. 6 všeobecných smluvních podmínek stanoví, že v případě zesplatnění půjčky dle tohoto článku má žalobkyně právo účtovat zůstavitelce smluvní pokutu 0,5 % z aktuální výše celkové dlužné částky vyplývající z dílčí smlouvy, za každý den prodlení s úhradou zesplatněné částky. Ode dne účtování smluvní pokuty podle tohoto článku zaniká žalobkyni právo účtovat zůstavitelce smluvní pokutu dle čl. 10 části C úvěrové smlouvy. Dle čl. 10 všeobecných smluvních podmínek se zůstavitelka a žalobkyně dohodly, že v případě, že se zůstavitelka ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat zůstavitelce smluvní pokutu ve výši 0,5 % z aktuální výše nesplacené jistiny za každý den, který následuje po dni, kdy se tento den ocitla v prodlení se splacením splátky nebo její části. V souladu s čl. 17 všeobecných smluvních podmínek zůstavitelka potvrdila, že si před podepsáním rámcové smlouvy přečetla všechny její podmínky, že porozuměla všem ustanovením rámcové smlouvy a že tato rámcová smlouva představuje její svobodnou vůli a že nebyla uzavřena pod hrozbou nebo nátlakem nebo v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

7. Z vyčíslení pohledávek ze smlouvy ke dni [datum] (č. l. 306) bylo zjištěno, že neuhrazená jistina činí 15 926 Kč (poskytnutá jistina půjčky ve výši 20 000 Kč, před zesplatněním uhrazeno 2 394 Kč, po zesplatnění 1 680 Kč), neuhrazené obchodní úroky činí 17 666 Kč (obchodní úroky ke dni zesplatnění činily 30 392 Kč, před zesplatněním uhrazeno 12 726 Kč, po zesplatnění ničeho), neuhrazený zákonný úrok z prodlení činí 1 461,04 Kč (z toho 207,12 Kč za dobu do zesplatnění a 1 253,92 Kč za dobu od zesplatnění od data vyčíslení pohledávky) uhrazeno nebylo ničeho), neuhrazené smluvní pokuty činí 24 366,96 Kč (uhrazeno nebylo ničeho).

8. Z výpisu ze splátkového kalendáře (č. l. 307) soud zjistil, že z předepsaných 30 splátek zůstavitelka uhradila celkem 9 splátek.

9. Z protokolu o přezkoumání pohledávek ze dne [datum] (č. l. 661) soud zjistil, že v rámci jednání o přezkoumání pohledávek došlo k popření pohledávky žalobkyně přihlášené do dědického řízení po zůstavitelce ve výši 25 828 Kč, a to v celé výši, s odůvodněním, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky tak, jak definuje občanský zákoník, nicméně neplatnost předmětné smluvní pokuty nutno spatřovat právě v souvislosti s obsahem sporné smlouvy, kdy smluvní pokuty jsou pouze odkazovány na všeobecné obchodní podmínky, z čehož je nutno dovozovat neplatnost, neboť platí, že ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.

10. Z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. l. 21 [spisová značka], (č. l. 698) bylo zjištěno, že žalobkyně byla notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyzvána, aby se žalobou podle občanského soudního řádu domáhala určení, že jí pohledávka z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 33 592 Kč a pohledávka z titulu smluvní pokuty z též smlouvy ve výši 25 828 Kč, náleží a v jaké výši, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení, přičemž jestliže nebude žaloba podána včas nebo vůbec, nebude soud v dalším řízení o likvidaci pozůstalosti k pohledávce, která nebyla prokázána, přihlížet.

11. Z provedených důkazu učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: [anonymizována dvě slova] v [obec] – [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky se sídlem v [obec] čj. [číslo jednací] byla v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce, žalobkyně vyzvána, aby se žalobou domáhala určení, že jí náleží pohledávka za zůstavitelkou z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 33 592 Kč a smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 25 828 Kč, když dle protokolu o přezkoumání pohledávek ze dne [datum] pohledávka žalobkyně ve výši 25 828 Kč ze smlouvy o půjčce [číslo] byla popřena z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě nejsou v předmětné smlouvě platně sjednány.

12. Dle § 255 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.), soud ohledně každé přezkoumávané pohledávky výslovně uvede, zda ji lze pokládat na základě posouzení všech známých rozhodných skutečností vyplývajících z předložených listin a dalších důkazních prostředků za prokázanou a v jaké výši; nepřihlíží přitom ke skutečnostem, k jejichž prokázání věřitel přes výzvu soudu včas nepředložil listiny (§ 247 odst. 4).

13. Dle § 260 odst. 1 písm. a) z. ř. s., soud usnesením věřitele vyzve, aby se žalobou podle občanského soudního řádu domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši, popřípadě že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jestliže při přezkoumání pohledávek při jednání nebo bez nařízení jednání uzavřel, že jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění nelze mít zcela nebo zčásti za prokázané.

14. Dle § 262 odst. 1 z. ř. s., žaloba o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, se podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.)

15. Dle § 262 odst. 2 z. ř. s., žaloba se podává proti likvidačnímu správci; popřel-li pohledávku věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli.

16. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Dle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že její pohledávka byla do dědického řízení po zůstavitelce přihlášena po právu, S ohledem na to se soud zabýval nejprve otázkou, zda má žalobkyně ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na takovém určení a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně je dán, neboť žalobkyně byla k podání předmětné žaloby odkázána notářkou, přičemž žalobkyně byla v podání žaloby omezena lhůtou dle § 262 odst. 1 z. ř. s . Pokud by žalobkyně v uvedené lhůtě žalobu nepodala, její právo domáhat se určení pohledávky by s uplynutím této lhůty zaniklo a k její pohledávce by se v rámci dalšího řízení o likvidaci pozůstalosti nepřihlíželo.

19. Žalobkyně a zůstavitelka uzavřely smlouvu o zápůjčce [číslo] ve smyslu § 2390 o. z. Žalobkyně se žalobou domáhá určení pravosti pohledávky ve výši 25 828 Kč přihlášené do dědického řízení po zůstavitelce. Tato částka sestává z částky 1 461,04 Kč představující neuhrazený zákonný úrok z prodlení a z částky 24 366, 96 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo]. Smluvní pokuta byla výslovně ujednána v rámcové smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a zůstavitelkou, respektive zde v rámci všeobecných smluvních podmínek, nikoliv jako výslovná součást samotné smlouvy o zápůjčce, tato skutečnost byla ostatně důvodem popření pohledávky žalobkyně v dědickém řízení ze strany žalované, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I ÚS 3512/11. Dle § 2048 odst. 1 o. z. záleží na vůli smluvních stran závazkového právního vtahu, zda si ujednají smluvní pokutu, jakožto prostředku sloužícího k utvrzení dluhu. Zákonodárce blíže nespecifikuje podmínky ve smyslu způsobu ujednání smluvní pokuty. Těmito podmínkami se však blíže zabývá judikatura. Dle výše citovaného nálezu Ústavního soudu:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Z uvedeného tedy obecně platí, že ujednání týkající se smluvní pokuty nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, ale spotřebitelské smlouvy samotné, dále však Ústavní soud dodává„ listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis“. V projednávané věci je ujednání o smluvní pokutě skutečně součástí rámcové smlouvy a všeobecných smluvních podmínek v ní specifikovaných, každá z těchto listin je však podepsaná zůstavitelkou na důkaz toho, že se s jejich zněním zůstavitelka řádně seznámila (tedy i s ustanoveními zakládající smluvní pokutu). Čl. 17 všeobecných smluvních podmínek pak tuto skutečnost ještě více zdůrazňuje, když jeho znění výslovně poukazuje na to, že si zůstavitelka přečetla všechny podmínky rámcové smlouvy a že porozuměla všem ustanovením rámcové smlouvy. Nad to žalobkyně správně odkazuje i na skutečnost, že jak uzavřená smlouva o zápůjčce, tak i rámcová smlouva, jsou sepsány srozumitelně a přehledně, písmem běžné velikosti. Z ustanovení zakládajících smluvní pokutu pak jasně vyplývala výše smluvní pokuty i způsob jejího výpočtu. Na tomto místě dále soud zdůrazňuje, že ustanovení zakládající smluvní pokutu sice není součástí uzavřené smlouvy o zápůjčce v tom smyslu, že by se nacházely na jedné listině, avšak jsou součástí rámcové smlouvy, na jejímž základě předmětná smlouva o zápůjčce stojí, a zde tvoří součást všeobecných smluvních podmínek, tedy nikoliv všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Rámcová smlouva byla také uzavřena mezi žalobkyní a zůstavitelkou a tvoří základ pro jednotlivé uzavírané dílčí smlouvy, o čemž měla zůstavitelka prokazatelně vědomost. Ustanovení o smluvní pokutě tak nemohly být pro zůstavitelku překvapivé. Dle názoru soudu tak není na místě poskytovat spotřebiteli nadstandardní ochranu, neboť zůstavitelce muselo být při uzavírání smlouvy jasné, že dochází k ujednání smluvní pokuty a jaká bude její výše, což zůstavitelka stvrdila také svým podpisem. Soud tedy v tomto směru uzavírá, že si žalobkyně a zůstavitelka platně sjednaly smluvní pokutu v případě porušení povinností vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Pokud jde pak o samotnou výši ujednané smluvní pokuty, tuto soud považuje za přiměřenou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005„ Smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.“, dále též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 33 Cdo 131/2012, či ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4956/2007). Nepřiměřenou výši smluvní pokuty ostatně žalovaná ani nenamítala.

20. Pokud jde o pohledávku žalobkyně ve výši 1 461,04 Kč, tato byla v rámci dědického řízení rovněž popřena společně se smluvní pokutou ve výši 24 366,96 Kč, tedy jako celková popřená pohledávka 25 828 Kč, a to i přes to, že se jedná o pohledávku vzniklou na základě jiného právního základu – z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení ze smlouvy o zápůjčce [číslo] takto byla předmětná pohledávka rovněž přihlášena žalobkyní do dědického řízení. K popření této pohledávky tak došlo v rozporu s § 255 odst. 1 z. ř. s., kdy soud ohledně každé přezkoumávané pohledávky výslovně uvede, zda ji lze pokládat na základě posouzení všech známých rozhodných skutečností vyplývajících z předložených listin a dalších důkazních prostředků za prokázanou a v jaké výši. Žalobkyně v rámci řízení vyjádřila, že má za to, že se jedná o administrativní chybu a úmyslem žalované bylo popřít pouze pohledávku žalobkyně představující smluvní pokutu, tedy částku 24 366,96 Kč. Žalovaná však v rámci celého řízení netvrdila, z jakých důvodů dochází k popření pohledávky ve výši 1 461,04 Kč, pouze v rámci závěrečné řeči uvedla, že žalobkyně v žalobě ani v přihlášce do dědického řízení konkrétně netvrdila, z jakých částek a za jaké konkrétní období má být úrok z prodlení vyčíslen. K tomuto tvrzení již soud nepřihlížel, neboť bylo učiněno po zákonné koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř.

21. Na základě těchto skutečností soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., k rukám právního zástupce žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek, když žalobkyně na náhradě nákladů řízení více nežádala.