17 C 66/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 2. 10. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 1. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od 19. 1. 2019 do 1. 10. 2021, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 718 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, se sídlem adresa žalobkyně. 1. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne datum domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 939 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 1. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 18. 1. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 613,52 Kč a s úrokem ve výši 325,48 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své datové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů a zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, byl žalované zaslán v rámci webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, žalovaná znění smlouvy odsouhlasila verifikačním kódem ve formě SMS, který nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Protože žalovaná návrh smlouvy akceptovala, vyplatila jí právní předchůdkyně žalobkyně datum úvěr, a to převodem na účet žalované č. bankovní účet. K výzvě žalobkyně doplnila tvrzení tak, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splatit výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, když klientům byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, s tím, že se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu, které činilo anonymizováno, částka. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova a v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla a žalobci doložila, že je zaměstnána a na účet jí byla vyplácena mzda za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka a za anonymizováno rok částka anonymizováno, s výdaji částka měsíčně za stravné a splácení půjčky zaměstnavateli ve výši částka. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho nevrátila, a to ani přes upomínky.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila při jednání dne datum tak, že ví, že udělala chybu, když dluh nesplácela, ale byla anonymizováno v roce rok anonymizováno měsíců a roce rok anonymizováno měsíců. Je domluvená, že se jí to bude strhávat ze mzdy. částka, o které se jedná, dostala a nic nezaplatila. V době, kdy smlouvu uzavírala, nebyla v pracovní neschopnosti a smlouvu sama podepsala.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 11 000 Kč, který se zavázala žalovaná splatit právní předchůdkyni žalobkyně jednorázovou splátkou, spolu s úrokem ve výši 36% ročně stanoveného částkou 325,48 Kč a spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 768,11 Kč, tj. celkem splátkou ve výši 14 093,59 Kč, do 18. 1. 2019, a při překročení doby splatnosti celkem splátkou 15 939 Kč (jistina 11 000 Kč, úrok 325,48 Kč a poplatek za sjednání úvěru 4 613,52 Kč).

4. Z kopií výplatních lístků žalované bylo zjištěno, že žalované byla na účet vyplácena mzda za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka, anonymizováno rok ve výši částka a za anonymizováno rok částka anonymizováno, po provedení srážky do částka měsíčně za stravné a splátky půjčky zaměstnavateli ve výši částka měsíčně.

5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne datum ze svého účtu na účet žalované částku 11 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s přílohou bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvou postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalované bylo doporučeně odeslanými dopisy oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a že ji žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala k zaplacení dluhu, před podáním žaloby.

8. Z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba poukázala žalované na její účet částku 11 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum rozhodnutí, č. spisová značka, která byla uzavřena ve webovém prostředí předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná potvrdila převzetí této částky, a i to, že na dluh ničeho nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti, že jakkoliv ověřovala výdaje žalované a že žalované byla doručena předžalobní výzva.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, 16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení sice bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně měla při ověřování úvěruschopnosti žalované k dispozici výplatní lístky žalované za 4 měsíce a že osobu žalované prověřovala lustrací ve veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova, ale i přes výzvu soudu zůstala žalobkyně ve vztahu k výdajům pouze u obecných tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla náležitě prověřena, a to na základě lustrace z veřejně dostupných databází, a její předchůdkyně poměřovala příjmy a výdaje žalované, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji a tato rezerva se musí rovnat minimálně částce životního minima ve výši částka. Žalobkyně pak konkrétně neuvedla, jaké měly být výdaje žalované, když za výdaje nelze považovat pouze platbu stravného a půjčky z anonymizováno u zaměstnavatele, v jaké výši byla rezerva, o které ve svých tvrzeních hovoří a tyto skutečnosti ani nijak nedoložila, včetně dokladů o provedených lustracích. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré nezbytné skutečnosti. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem částky 11 000 Kč plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne datum vyplatila částku 11 000 Kč na účet žalované, přičemž žalovaná žádnou částku neuhradila. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena. Soud proto zavázal žalovanou, aby s odkazem na výše citovaná ust. § 2991 a 2993 o. z. zaplatila žalobkyni částku 11 000 Kč. Protože je žalovaná se zaplacením dluhu v prodlení, zavázal soud s odkazem na ust. § 1970 o. z. žalovanou, aby žalobkyni zaplatila úrok z prodlení z částky 11 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, kterou je možno považovat za předžalobní výzvu, neboť až doručením žaloby byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení, neboť doručení předžalobní výzvy nebylo žalobkyní prokázáno a domněnku dojití dle ustanovení § 573 o. z. je možno aplikovat pouze na zásilky prokazatelně doručené. Lhůtu k plnění soud určil u podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to s ohledem na výši plnění.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud zavázal neúspěšnou žalovanou, aby úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku ve výši 932 Kč, jako 38 % (při odpočtu neúspěchu žalobkyně ve výši 31 % od úspěchu žalobkyně ve výši 69 %) celkových nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, sestávajících se z částky 1 000 Kč za soudní poplatek, odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., a tři x 100 Kč jako režijní paušál za tři úkony, když žalobkyně uplatnila nárok vůči žalovanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na ustáleném vzoru a v obdobných věcech tak činí opakovaně (např. anonymizováno spisová značka, spisová značka), vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 a § 160 o. s. ř. soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení zaplatila do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.