17 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 962 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 174 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 788 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 174 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 209 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , se sídlem , adresa, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 962 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . 2024 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě celého úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 16 962 Kč, která se sestává z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 174 Kč a ze smluvního úroku ve výši 6 788 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena tak, že předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

2. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyzval soud žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení tak, že bude tvrdit, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonnou povinnost ověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr a jaké konkrétní dokumenty si právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného vyžádala a jakými konkrétními údaji se rámci svého hodnocení schopnosti splácet zabývala, a k těmto tvrzením označila a předložila důkazy. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listiny označené Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, podepsala se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet minimální měsíční splátkou, která se každý měsíc liší a bude uvedena v zákaznickém účtu žalovaného a SMS zprávě nejméně 5 dnů před splatností. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako 200 % ročně, s tím, že úrok se počítá denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný může úvěr čerpat i opakovaně, vždy maximálně do výše úvěrového rámce. Peníze budou odeslány na účet č. , č. účtu, .

6. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, poukázána platba 14 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným, která se nachází v seznamu postoupených pohledávek byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne , datum, s potvrzením o odeslání soud zjistil, že žalovaný byla informován o postoupení předmětné pohledávky a dále byl vyzvána k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů.

9. Z listiny označené Poslední možnost dohody na úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně upomíná žalovaného o úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 17 111 Kč, z toho dluh na jistině činí 10 174 Kč.

10. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.

11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný dne , datum, podepsali smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 14 000 Kč, s tím, že peníze budou odeslány na účet č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet minimální měsíční splátkou, která se každý měsíc liší a bude uvedena v zákaznickém účtu žalovaného a SMS zprávě nejméně 5 dnů před splatností. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako 200 % ročně, s tím, že úrok se počítá denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Částka úvěru v celkové výši 14 000 Kč byla poukázána platbou identifikovanou variabilním symbolem odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy, na bankovní účet žalovaného, dne , datum, . Žalovaný dluží na jistině částku 10 174 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný byla o postoupení pohledávky informován doporučeně odeslaným oznámením.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost byla jakýmkoliv způsobem ověřována. Soud tedy nemohl posoudit, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného. Dle názoru soudu tedy předchůdkyně žalobkyně nesplnila ani minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, poukázala na bankovní účet částku ve výši 14 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný dluží na jistině částku 10 174 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně svých možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 10 174 Kč. Lhůtu k plnění soud v souladu s § 160 o. s. ř s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

19. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až patnáct dnů po právní moci tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 209 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše, při odpočtu neúspěchu žalobkyně v řízení od jejího úspěchu (úspěch 10 174 Kč – 54 %, neúspěch při kapitalizaci úroků z prodlení ke dni , datum, -8 657,36 Kč, tj, 46 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 1 200 Kč za tři úkony po 400 Kč a 300 Kč jako paušální náhrada výdajů za tři úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 a § 160 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení uhradil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.