17 C 73/2016

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o: žaloba na vydání věci

I. Žalovaný je povinen do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku vydat žalobkyni [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [označení] [označení], [registrační značka].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 89 801 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku domáhá se žalobkyně po žalovaném vydání [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [označení] [označení], [registrační značka] s tím, že je ve vztahu k žalovanému bývalou manželkou, jejich manželství, uzavřené 8. 9. 2007, bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu], který nabyl právní moci 14. 12. 2009. Před uzavřením manželství uzavřela žalobkyně 2. 7. 2007 v postavení kupující s [jméno] [příjmení] v postavení prodávajícího kupní smlouvu [číslo] když předmětem této kupní smlouvy byla koupě [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] a tento automobil zakoupila jako osoba podnikající pod [IČO], a protože žalobkyně tento automobil zakoupila před uzavřením manželství se žalovaným a navíc jej zakoupila jako OSVČ a vozidlo mělo a má v majetku, jedná se o její výlučné vlastnictví. V průběhu manželství účastníci užívali toto vozidlo podle potřeby, vlastnický vztah k vozidlu však byl neměnný a jedná se o výlučné vlastnictví žalobkyně. Po rozvodu manželství nějakou dobu užíval předmětný automobil se svolením žalobkyně žalovaný, ale žalobkyně se opakovaně snažila o vrácení vozidla, a to buď přímo, nebo prostřednictvím právního zástupce. Žalovaný však vozidlo odmítl vydat, ačkoliv k němu nemá velký technický průkaz, vozidlo parkuje na uzavřeném prostoru, nikoliv na veřejném prostranství, a to zřejmě z důvodu znemožnění převzetí vozidla žalobkyní. Žalobkyně po rozvodu manželství dlouhodobě pobývala mimo území ČR a to ji znemožňovalo osobně, případně za pomoci třetí osoby převzít si automobil, případně činit úkony směřující k jeho navrácení. Dne 13. 8. 2013 byl žalobkyni doručen přípis zástupkyně žalovaného ohledně vydání originálu technického průkazu, právní zástupce žalobkyně adresoval právní zástupkyni žalovaného dopis 19. 8. 2013, ve kterém jí sdělil, že automobil nenáleží do SJM a žádal o jeho vrácení. Mezi právními zástupci proběhla i další korespondence. Žalovaný i nadále bez právního důvodu předmětný automobil, který je ve výlučném majetku žalobkyně, užívá a žalobkyně už vyčerpala veškeré mimosoudní kroky, a proto se domáhá vydání automobilu soudní cestou s tím, že alternativně navrhuje zaplacení částky 87 000 Kč, což představuje hodnotu automobilu k 23. 4. 2016.

2. Okresním soudem v Šumperku byl ve věci dne 14. 11. 2019 vydán rozsudek č. j. 17 C 7/2016-146, kterým soud žalobu zamítl. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, č. j. 69 Co 102/2020-161, byl citovaný rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. V řízení bylo z provedených důkazů zjištěno z kupní smlouvy [číslo] ze dne 2. 7. 2007, vyhotovené [právnická osoba] [obec] zjištěno, že touto smlouvou prodávající [jméno] [příjmení] prodává kupující [celé jméno žalobkyně], [IČO], DIČ [anonymizována dvě slova] [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za kupní cenu 349 000 Kč, která byla uhrazena tak, že při podpisu smlouvy byla uhrazena záloha 240 000 Kč a zbývá uhradit 109 000 Kč.

4. Z osvědčení o registraci vozidla (velký technický průkaz) bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka] je zapsána žalobkyně pod rodným číslem.

5. Ze živnostenského listu vydaného [stát. instituce] a vyrozumění o zápisu ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že se vznikem živnostenského oprávnění k 1. 2. 2007 je zapsána žalobkyně pod identifikačním [číslo].

6. Z korespondence mezi zástupci účastníků bylo zjištěno jednak, že zástupkyně žalovaného dopisem ze dne 13. 8. 2013 vyzvala žalobkyni k vydání originálu technického průkazu s tím, že žalovaný si v červnu 2007 zakoupil předmětný automobil [anonymizováno], [registrační značka], který byl registrován na žalovanou z důvodu jejího tehdejšího podnikání, ale vozidlo od počátku užíval žalovaný, a to jak během manželství, tak i po rozvodu manželství. Protože přes opakované výzvy žalobkyně žalovanému nevydala technický průkaz, způsobuje žalovanému obtíže, a proto jménem žalovaného zástupkyně žalovaného žádá o vydání technického průkazu. V reakci z 19. 8. 2013 sděluje žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, že předmětné vozidlo nepatří do zaniklého společného jmění manželů, předmětnou kupní smlouvu uzavřela žalobkyně v postavení OSVČ a vozidlo bylo a je v majetku firmy žalobkyně a tedy nemůže vyhovět požadavku na vydání originálu technického průkazu. Dle názoru žalobkyně vozidlo nebylo ve společném jmění manželů, není možno aplikovat § 150 obč. zák., automobil je součástí firmy jednoho z bývalých manželů a po právní moci rozsudku o rozvodu manželství měli možnost každý samostatně z bývalých manželů podat žalobu na vypořádání zaniklého SJM a žalovaný mohl požadovat u firmy žalobkyně pouze polovinu této firmy, nikoliv jednotlivé věci. Protože však žádné vypořádání, ani soudní neproběhlo, je i předmětné vozidlo součástí majetku firmy. Navíc po rozvodu manželství žalobkyně opakovaně požadovala po žalovaném vydání vozidla, které užíval na základě jejího souhlasu na dobu přechodnou a na základě dohody jí ho průběžně vracel a opět si ho půjčoval. Od posledního půjčení však odmítá vozidlo vydat, a to přes opakované výzvy, a proto žádá o vydání předmětného vozidla nejpozději do 6. 9. 2013. Dne 25. 4. 2016 vyzývá zástupce žalobkyně zástupkyni žalovaného vydání automobilu s tím, že žalovaný i nadále užívá vozidlo bez právního důvodu, nehradí ani zákonné pojištění a žalobkyně byla nucena 13. 6. 2013 uhradit České kanceláři pojistitelů částku 12 010 Kč za nepojištěné období od 29. 7. 2012 do 13. 1. 2013. Žalobkyně žádá o sdělení data, kdy dojde k předání automobilu s tím, že ke dni 23. 4. 2016 cena automobilu dosahuje částky 87 000 Kč. Pro případ, že by automobil nebyl předán do 30. 4. 2016, bude uplatňovat žalobkyně svůj nárok soudní cestou a požadovat vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá v užívání automobilu bez právního důvodu minimálně za období od 1. 1. 2014, nebo zaplacení hodnoty automobilu.

7. Z dokladu o stanovení prodejní ceny auta ke dni 23. 4. 2016, zpracovaného [anonymizováno] [webová adresa] bylo zjištěno, že cena automobilu by se mohla pohybovat asi okolo 87 000 Kč.

8. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a poskytovatelem úvěru [právnická osoba], za účasti prodávajícího [právnická osoba] bylo zjištěno, že celková kupní cena ve výši 349 000 Kč byla uhrazena zálohou 240 000 Kč, výše poskytnutého úvěru je 109 000 Kč a měsíční splátka je 5 186 Kč a zahrnuje i výdaje na správu úvěru a havarijní pojištění. Dle potvrzení o ukončení úvěrové smlouvy byl úvěr doplacen ke dni 28. 7. 2010.

9. Z výzvy České kanceláře pojistitelů ze dne 24. 5. 2013 adresované žalobkyni bylo zjištěno, že touto [ulice] kancelář pojistitelů vyzývá žalobkyni, která je vlastníkem [značka automobilu], [registrační značka] k úhradě příspěvku nepojištěných za období od 29. 7. 2012 do 13. 1. 2013, tj. celkem za 169 dní po 70 Kč 12 010 Kč a dle připojeného ústřižku poštovní poukázky tuto částku žalobkyně České kanceláři pojistitelů 13. 6. 2013 uhradila.

10. Z detailu obchodu realizovaného žalovaným u [právnická osoba] 26. 6. 2007 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o prodej podílových listů podílového fondu v počtu [číslo], [číslo] za cenu 121,26 Kč, v celkovém objemu 180 029,87 Kč.

11. Ze zprávy [právnická osoba] a příkazu k výplatě hotovosti bylo zjištěno, že částka 180 029,87 Kč byla 2. 7. 2008 vyplacena v hotovosti žalovanému.

12. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení bylo zjištěno, že automobil se kupoval asi dva měsíce před tím, než se žalobkyní uzavřeli manželství. V té době vedli společnou domácnost a oba pracovali v zahraničí. Auto byl vybírat spolu s kamarádem, který mu také půjčoval peníze na složení zálohy. Jejich původním úmyslem bylo, že by si žalobkyně z ekonomických důvodů auto vložila do své firmy, ale nakonec k tomu po poradě s účetní nedošlo, proto je také auto napsáno na žalobkyni jako fyzickou osobu na rodné číslo s tím, že by si auto pro podnikání pronajímala. V té době oba pracovali v [země] a řekli si, že by bylo dobré koupit si auto na dojíždění do práce a auto měl mít žalovaný. Na žalobkyni je registrováno z důvodu původního úmyslu, že ho bude mít registrováno na IČO a ona byla v kupní smlouvě, i když k registraci na IČO nedošlo, přišlo žalovanému zbytečné, aby těsně před svatbou mezi sebou uzavírali kupní smlouvu. Na kupní cenu za auto nejprve skládal žalovaný rezervační poplatek 5 000 Kč, který mu půjčil kamarád, kterému to hned ten den vrátil. Celková záloha 240 000 Kč byla uhrazena z výnosu jeho podílových listů u ČSOB, které vybíral po převodu na účet bezprostředně před tím, než jel pro auto. Zbývající částka 109 000 Kč byla zaplacena z úvěru, který si brala žalobkyně a splácela se tam částka 5 000 Kč měsíčně, která se začala platit někdy okolo data uzavření manželství a splácela se během manželství. Žádnou předmanželskou smlouvu neměli. Od rozvodu manželství auto více méně užívá žalovaný, protože když se rozváděli, první dohoda byla, že si auto nechá, ale když potřeboval technický průkaz kvůli technické kontrole, žalobkyně už mu ho nechtěla vydat. Po rozvodu si majetek nevypořádávali písemnou dohodou, každý si vzali, co chtěli mít v držení, žalobkyni zůstalo druhé auto. Žalovaný má auto v držení, ale stojí, protože od roku 2009 nemá technickou kontrolu. Ještě před tím, než propadla technická kontrola, mělo závadu na motoru, předpokládalo se, že nejméně dva měsíce bude stát v servisu. Toto také e-mailem žalobkyni sdělil, aby z titulu vlastníka toto oznámila pojišťovně s tím, že nebude platit zákonné pojištění. Po opravě auta začal žalovaný zákonné pojištění platit a platí ho stále. Když uzavírali kupní smlouvu, na které je podpis žalobkyně, nečinil žalovaný právní kroky, aby byl automobil napsán na něj, ale po rozvodu se dohodli, že mu zůstane, a to ústní formou. V té době nebylo možné změnit registraci auta, protože tam byly ještě nesplacené částky úvěru. Když už to možné bylo a nabyl právní moci rozsudek o rozvodu, žalobkyně už s tím nesouhlasila. Za opravu auta, a to zejména za opravu motoru, vynaložil 50 000 Kč a po celou dobu od rozvodu manželství auto udržuje, když je potřeba udržovat alespoň baterii, a platí zákonné pojištění, které je asi 3 700 Kč ročně. Podle něj má auto maximálně hodnotu té opravy, tj. 50 000 Kč.

13. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že předmětný automobil kupovali se žalovaným několik měsíců před svatbou. Za dobu soužití účastníků před svatbou žalobkyně vydělávala víc než její bývalý manžel, měla příjem v eurech, tyto peníze vyměnili a uložili na podílové fondy v ČSOB, které byly vedeny na jméno žalovaného. Žalobkyně pracovala v [země] a ze zaměstnání měla tyto příjmy, jejich výši může prokázat účetnictvím, když pracovala na živnost. Chtěla auto pořídit proto, aby se mohla dopravit do zaměstnání, a také aby byli pojízdní v ČR. Auto vybíral žalovaný, nechtěli kupovat nové auto, ona autům nerozumí a věřila, že žalovaný vybere dobré auto. Protože bylo potřeba složit na auto zálohu 240 000 Kč, vybraly se peníze z podílových fondů, které byly na jméno žalovaného, on žalobkyni peníze předal a jeli do bazaru pro auto. Auto bylo napsáno na žalobkyni, protože ho kupovali do podnikání a také proto, že pro prodávajícího bylo jednodušší, když měl kupující IČO. Auto stálo 349 000 nebo 350 000 Kč a zálohu v hotovosti platila žalobkyně, fyzicky peníze předávala. Na zbytek kupní ceny žalobkyně uzavřela s prodávajícím smlouvu o úvěru, který splácela ze svého účtu u ČSOB, splácel se za trvání manželství a splácela ho i po rozvodu manželství. Zpočátku auto užívali oba, od doby, kdy od manžela odešla, někdy v průběhu roku 2009, užíval auto už jen on, žalobkyně od listopadu 2009 trvale bydlí v [země]. Žalovaný tam také pracoval a asi koncem roku 2009 ji požádal, zda by mu auto půjčila, že se nemá jak dopravit a do práce, ona mu na to kývla a od té doby auto neviděla. Když skončilo splácení úvěru, tak uzavřela na auto novou pojistku o zákonném pojištění a žalovaný snad pojistku uzavřel taky. V současné době auto drží žalovaný. Žalobkyně si myslí, že finanční prostředky uložené do podílových fondů byly pouze její, žalovanému dávala své vydělané peníze a on je ukládal a zřejmě se na nákupu podílových fondů nijak nepodílel, protože neměl takové vysoké příjmy jako žalobkyně a navíc platil nájem a ostatní poplatky. Kolem roku 2007 žalobkyně vydělávala 4 – 5 000 EUR měsíčně. V té době žili se žalovaným v jedné domácnosti a nepřišlo jí důležité, aby měli podílové fondy každý zvlášť. Zřejmě až poté, co koupili auto, jí žalovaný říkal, že na podílových fondech je kolem 400 000 Kč. Pokud žalovaný vybral 2. 7. 2017 z podílových fondů něco kolem 180 000 Kč, tak celá částka 240 000 Kč na zálohu se nevybírala, protože zbytek měla žalobkyně v hotovosti. Když se podepisovala kupní smlouva a skládala záloha, byla žalobkyně u toho jako kupující, žalovaný čekal venku. Mezi ní a žalovaným po dobu soužití nebyl spor o tom, komu auto patří, v technickém průkazu je auto evidováno pouze na žalobkyni, která má také v držení velký technický průkaz a není jí známo, že by žalovaný kdykoliv zpochybnil vlastnictví automobilu. Před uzavřením manželství se žalovaným nijak neuspořádali svoje majetkové vztahy, zaniklé společné jmění manželů neřešili ani po rozvodu. Žalobkyně od žalovaného odešla, neřešila ani peníze. Pokud se týká auta, toto je její, ona ho manželovi jen půjčila. Po dobu soužití před manželstvím pracovali oba v [země] a žili společně v [obec], kam se vraceli zhruba na 7 – 10 dní. Žalobkyně vydělané prostředky směnila na koruny, dala je žalovanému, aby je uložil a on ze svých příjmů hradil náklady na bydlení. Většina z výplaty žalobkyně šla na podílové fondy a z toho, co zbylo, a příjmu žalovaného hradili náklady na živobytí. Auto byl vybírat žalovaný se svým kamarádem, hned se platila záloha 5 000 Kč, auto bylo v dobrém stavu, bezprostředně po zakoupení nevyžadovalo opravu. Jednu opravu za auto platila, šlo o čerpadlo nebo něco takového, žalovaný auto postavil do servisu, to přišlo žalobkyni zbytečné a nechala ho odtáhnout ke svému známému, který opravu provedl, a opravu mu platila v hotovosti. Pokud je ve velkém technickém průkazu automobil veden na rodné číslo žalobkyně a ne na IČO, tak je to proto, že po domluvě s účetní to bylo výhodnější.

14. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že žalovaný je jeho bývalým kolegou, znají se z práce, jsou kamarádi, občas se stýkají. Žalobkyni zná jako bývalou manželkou, s touto se nestýká. Pokud se týká [značka automobilu], tento byl se žalovaným vybírat, protože se o auta zajímá a tak ho vzal žalovaný sebou, byli v [obec]. Žalovaný jej oslovil, jestli by se s ním nejel na auto podívat. Auto prohlédl a řekl svůj názor, žalovaný měl nějaký čas na rozmyšlenou, zaplatila se tam nějaká záloha a peníze na tuto zálohu měl žalovaný od svědka, bylo to 5 000 Kč. Kdo auto kupoval, jestli žalobkyně nebo žalovaný a jestli už v té době byli manželé, to svědek neví. Jaká byla cena auta, neví, mohlo to být 160 – 200 000 Kč. Pro auto už potom nebyl, jen byl informován, že pro auto jede a pak auto viděl. Ale kdo a z jakých prostředků auto platil, to svědek neví. O tom, že by měl být kolem auta nějaký problém, se dozvěděl až z předvolání k soudu, proto se na to žalovaného ptal. Ví, že auto mělo technický problém s čerpadlem. Také ví, že tímto autem jezdil žalovaný.

15. Z pracovních kontraktů žalobkyně se [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně měla s touto společností uzavřeny smlouvy na dobu určitou od 20. 2. 2007 do 20. 7. 2007, od 12. 1. 2008 do 12. 6. 2008, od 23. 8. 2008 do 31. 12. 2008, od 23. 1. 2009 do 23. 6. 2009 a od 14. 7. 2009 do 31. 12. 2009 s tím, že hodinová mzda činila 72,60 EUR s daní a nad rámec sjednané mzdy jí byla dne 25. 8. 2006 vyplacena částka ve výši 6 440 EUR za období od 25. 5. 2006 do 25. 8. 2006, dne 12. 10. 2006 částka ve výši 2 600 EUR za období od 12. 10. 2006 do 30. 11. 2006, dne 20. 7. 2007 částka ve výši 9 510 EUR za období od 20. 2. 2007 do 20. 7. 2007, dne 16. 6. 2008 částka ve výši 10 864 EUR od 12. 1. 2008 do 12. 6. 2008, dne 22. 12. 2008 částka ve výši 9 600 EUR za období od 23. 8. 2008 do 22. 12. 2008, dne 23. 6. 2009 částka ve výši 11 220 EUR za období od 23. 1. 2009 do 23. 6. 2009 a dne 31. 12. 2009 částka ve výši 12 100 EUR za období od 14. 7. 2009 do 31. 12. 2009 za tzv. trips – spropitné. Za rok 2007 vykázala žalobkyně správci daně příjmy 158 693 Kč, z období roku 2008 vykázala příjmy 115 979 Kč, za rok 2009 příjmy 385 023 Kč při zohlednění výdajů 231 014 Kč.

16. Z potvrzení [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný měl u této banky založen běžný devizový účet v eurech a k 30. 6. 2007 měl účetní zůstatek 1 439,36 EUR, k 28. 2. 2008 činil zůstatek 3 450 EUR, k 31. 5. 2008 činil zůstatek 1 900 EUR a k 30. 4. 2009 činil zůstatek 2 990 EUR. Také měl zřízeno aktivní konto v českých korunách, na kterém měl k 31. 1. 2007 zůstatek 38 872 Kč, k 28. 2. 2007 zůstatek ve výši 52 469,70 Kč, k 31. 5. 2007 zůstatek ve výši 63 837,65 Kč, k 31. 7. 2007 zůstatek ve výši 39 211,90 Kč, k 30. 11. 2007 zůstatek ve výši 53 085,56 Kč, k 31. 12. 2007 zůstatek činil 71 730,53 Kč, k 30. 9. 2008 činil zůstatek 32 188,98 Kč, k 31. 12. 2008 činil zůstatek 37 807,54 Kč, k 28. 2. 2009 činil zůstatek 61 934 Kč, k 30. 4. 2009 zůstatek činil 66 847,47 Kč a k 31. 5. 2009 činil zůstatek 60 452,44 Kč.

17. Z provedených důkazů soud dospěl ke zjištění o skutkovém zjištění stavu, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi, manželství uzavřeli 8. 9. 2007 a skončilo rozvodem 14. 12. 2009, před uzavřením manželství dne 2. 7. 2007 uzavřela žalobkyně jako OSVČ podnikající pod [IČO] prostřednictvím společnosti [právnická osoba] s prodávajícím [jméno] [příjmení] kupní smlouvu o prodeji [značka automobilu] [anonymizováno], za kupní cenu 349 000 Kč, která byla uhrazena složenou zálohou ve výši 240 000 Kč a zbývající část kupní ceny 109 000 Kč byla uhrazena z úvěru, který byl poskytnut ještě před uzavřením manželství žalobkyni, která byla rovněž kupující automobilu, a který byl splácen v pravidelných splátkách až do roku 2010. Žalobkyně je zapsána u tohoto automobilu, kterému byla přidělena [registrační značka], v technickém průkazu jako jeho vlastník a provozovatel, a to jako fyzická osoba pod svým rodným číslem.

18. Podle ustanovení § 3028 občanského zákoníku z. č. 89/20123 Sb. (dále jen o. z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle ustanovení § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

20. Podle ustanovení § 133 odst. 1 obč. zák. převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

21. Podle ustanovení § 34 občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

22. Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

23. Po provedeném dokazování má soud v řízení za prokázáno, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný byli manželé, manželství, které uzavřeli 8. 9. 2007, bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu], který nabyl právní moci 14. 12. 2009, a také bylo prokázáno, že před uzavřením manželství 2. 7. 2007 uzavřela prostřednictvím společnosti [právnická osoba] žalobkyně jako OSVČ, podnikající pod [IČO], kupní smlouvu o prodeji [značka automobilu] [anonymizováno], a žalobkyně je také zapsána u tohoto automobilu, kterému byla přidělena [registrační značka], v technickém průkazu jako jeho vlastník a provozovatel, ale nikoliv jako OSVČ pod IČO, ale jako fyzická osoba pod svým rodným číslem. Mezi účastníky je sporným, zda tento automobil náležel do společného jmění manželů, kdo je jeho vlastníkem. V řízení bylo provedeným dokazováním prokázáno, že automobil byl zakoupen před uzavřením manželství, účastníci se ohledně majetkového režimu před uzavřením manželství nijak nedohodli, nevypořádali si ani žádnou písemnou formou, ani jiným způsobem zaniklé společné jmění manželů s tím, že společné jmění manželů si vypořádali mezi sebou tak, že si každý ponechal věci, které si rozdělili. V řízení bylo prokázáno, že dne 2. 7. 2007, uzavřeli žalobkyně, jako kupující, a prodávající [jméno] [příjmení], za kterého smlouvu uzavřel zprostředkovatel [právnická osoba], kupní smlouvu ohledně [značka automobilu] [anonymizováno], za kupní cenu 349.000 Kč, na kterou byla dne 2. 7. 2007 složena záloha 240.000 Kč a zbývalo uhradit 109.000 Kč. Žalobkyně kupní smlouvu uzavřela jako OSVČ, podnikající, pod [IČO] a dle obsahu smlouvy jako kupující předmětný automobil převzala. Žalobkyně, jako fyzická osoba pod rodným číslem, je také zapsaná v technickém průkazu jako vlastník vozidla. I když bylo prokázáno, že kupní cenu za automobil z větší části uhradil žalovaný, a to složenou zálohou ve výši 240 000 Kč, která byla uhrazena z výnosu prodeje jeho podílových listů u [právnická osoba], který žalovaný realizoval právě 2. 7. 2007, kdy mu částka 180 000 Kč byla bankou uhrazena, a zbývající část kupní ceny ve výši 109 000 Kč byla uhrazena z úvěru, který byl žalobkyni poskytnut ještě před uzavřením manželství se žalovaným, a který byl splácen v pravidelných splátkách až do roku 2010, tedy i v době po rozvodu manželství účastníků, má soud za prokázáno, s odkazem na shora citovaná ustanovení o.z., že vlastníkem předmětného osobního automobilu je žalobkyně, která vlastnictví k automobilu do svého výlučného vlastnictví nabyla na základě uzavřené kupní smlouvy, takto to odpovídalo i vůli účastníků v době realizace nabytí vlastnictví k automobilu, a to že automobil převážně užíval žalovaný nemohlo vést ke změně v postavení vlastníka automobilu, stejně tak ani skutečnost, že žalovaný na pořízení automobilu vynaložil své finanční prostředky, příp. že na úhradu zbytku kupní ceny za automobil byly vynaloženy prostředky ze zaniklého společného jmění manželů účastníků, nevedly ke změně vlastníka automobilu. Protože má soud za prokázáno, že vlastníkem předmětného automobilu je žalobkyně, a to na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 2. 7. 2007, kterou automobil do svého vlastnictví nabyla, a její vlastnictví k předmětnému automobilu stále trvá, a bylo také prokázáno, že předmětný automobil aktuálně drží žalovaný, a to bez právního důvodu, soud podané žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [označení] [označení], [registrační značka] Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. s přihlédnutím k charakteru plnění stanovil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud zavázal neúspěšného žalovaného, aby úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 89 801 Kč, a to za 14,5 úkonu po 4 580 Kč, 15x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., vše zvýšeno o 21%, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ustanovení § 149 a 160 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].