17 C 73/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno / Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč a úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 351,20 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení. V žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději , datum, . Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaný se dále zavázal poskytnout žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jež je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalovanému na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 0431 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázána. Žalovaný uvedenými kroky uzavřel se žalobkyní smlouvu. Žalovaný se smlouvou dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 2 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 12 500 Kč, skládající se z nesplacené jistiny a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , by doplnila tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobkyně splnila zákonnou povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr a jaké dokumenty si žalobkyně od žalovaného vyžádala.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne , datum, žalobu částečně zpět, a to o částku 2 500 Kč.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. soud za předchozího souhlasu žalobkyně a žalované věc rozhodl bez nařízení jednání.

6. Soud učinil na základě předložených listin následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 25 dní, s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem z úvěru ve výši 1,00 % denně, zaplatit žalobkyni dne , datum, , a to celkem částkou ve výši 12 500 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 2523 %. Žalobkyně částku 10 000 Kč převedla žalovanému dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, . Před podáním žaloby žalobkyně výzvou svého právního zástupce odeslanou dne , datum, vyzvala žalovaného o zaplacení dluhu.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

15. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak žalobkyně učinila, když k tomu žalobkyně, i přes výzvu soudu, neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 10 000 Kč, na kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal žádné další vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky ve výši 10 000 Kč a soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč zaplatil. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to s přihlédnutím k výši plnění. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

18. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na to, že žalovaný jakkoliv netvrdil, jaké jsou jeho možnosti částku 10 000 Kč splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 o. s. ř. s přihlédnutí k výši plnění do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.

19. Ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. soud v rozsahu částky ve výši 2 500 Kč, o kterou vzala žalobkyně žalobu zpět, řízení zastavil.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 o. s. ř. a zavázal převážně neúspěšného žalovaného, aby převážně úspěšné žalobkyni zaplatil na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 351,20 Kč jako 60 % celkových nákladů řízení při odpočtu neúspěchu žalobkyně – 20 % od jejího úspěchu – 80 %. Náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč se sestávají z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení odměnu ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3x 100 Kč jako režijní paušál za tři úkony, vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. (viz např. další věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, .). Ve smyslu ust. § 149 a § 160 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni náhradu nákladů řízení uhradil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.