17 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 619 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10. 12. 2022 do zaplacení, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do zaplacení, se ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné splatné splátky.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 3 619 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 30. 8. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 8. 2021 do 9. 12. 2022, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 794 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč splatných vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do zaplacení, se ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné splatné splátky, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], se sídlem [adresa žalobkyně].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 22. 12. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 11 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 619 Kč od 30. 8. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná a předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřely smlouvu o úvěru dne 30. 7. 2021, na základě které žalovaná čerpala částku 8 000 Kč, kterou měla uhradit do 29. 8. 2021, což ale i přes výzvu neučinila. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022. Předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Peníze byly žalované vyplaceny na její účet č. [bankovní účet]. Žalovaná nezaplatila ničeho. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou dne 5. 12. 2022.

2. Ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce.

3. Žalovaná při jednání konaném dne 20. 3. 2023 uvedla, že předchůdkyně žalobkyně jí na základě její žádosti poskytla částku 8 000 Kč převodem na účet. Na uvedenou částku ničeho neuhradila. V souvislosti s uzavřením smlouvy po ní předchůdkyně žalobkyně chtěla výplatní lístek. V té době vydělávala asi 25 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje, případně existenci dalších dluhů po ní nechtěl nikdo, ačkoliv již tehdy měla hodně dluhů a byla odsouzena trestním příkazem k úhradě značné částky na dluzích. V současné době má měsíčně splácet 30 000 Kč a její příjem je stále stejný, není proto schopna splácet vše, co by měla.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu, dle které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžité prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaná měla poskytnuté prostředky vrátit při sjednaném úroku ve výši 36 % ročně, RPSN ve výši 486,04 %, a zaplatit poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 1 014,69 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 382,29 Kč. Vyčerpané prostředky měla žalovaná uhradit do 30 dní od odeslání finančních prostředků předchůdkyní žalobkyně. Čerpání úvěru mělo proběhnout tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované sjednanou částku úvěru formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované č. [bankovní účet].

5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že došlo k zaslání částky 8 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] dne 30. 7. 2021.

6. Z upozornění o zesplatnění úvěru (č. l. 25) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně upozorňovala žalovanou na zesplatnění poskytnutého úvěru ke dni 29. 8. 2021.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 7. 2022 a jejich příloh soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a že žalovaná byla vyzývána žalobkyní k úhradě dlužné částky ze smlouvy ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení. Z podacího lístku a sledování zásilky pak bylo zjištěno, že žalované bylo dne 5. 12. 2022 odesláno uvedené oznámení a výzva k úhradě před podáním žaloby, zásilka byla doručena dne 6. 12. 2022.

9. Z trestního příkazu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalovaná byla uznána vinnou ze spáchání více jak [anonymizována tři slova] a předmětným rozhodnutím jí byla uložena povinnost zaplatit poškozeným celkovou částku cca 331 000 Kč.

10. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve webovém prostředí předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč dne 30. 7. 2021. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, a současně byla vyzvána k jejímu uhrazení. Žalovaná nezaplatila ničeho.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení žalobkyně neprokazovala, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně se v řízení pouze omezila na tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena lustrací ve veřejných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Ke svým tvrzením, která jsou sama o sobě naprosto nedostatečná, když žalobkyně ani neuvedla, s jakými údaji od žalované pracovala, žádné důkazy žalobkyně nepředložila, ani je neoznačila. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti. Soud řádně nařídil jednání a bylo na žalobkyni, aby se ho zúčastnila, přičemž poučovat žalobkyni o povinnosti tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti s předvídatelnými procesními následky, lze jen a pouze u jednání soudu. Bylo svobodným rozhodnutím žalobkyně se jednání nezúčastnit a není povinnosti soudu jednání ve věci odročovat za účelem poučení nepřítomné žalobkyně.

20. Poměry žalované v době uzavření smlouvy soudu proto z výše uvedených důvodů prokázány nebyly, není ani zřejmé, jaké poměry u žalované panovaly, a právní předchůdkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 30. 7. 2021 vyplatila částku 8 000 Kč, což žalovaná učinila nesporným. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení částky 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 10. 12. 2022, tedy den následující po dni, kdy měl být úvěr dle předžalobní výzvy vrácen. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud zavázal neúspěšnou žalovanou, aby úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku ve výši 794 Kč, jako 38 % (při odpočtu neúspěchu žalobkyně ve výši 31 % od úspěchu žalobkyně ve výši 69 %) celkových nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 619 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když žalobkyně uplatnila nárok vůči žalované formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na ustáleném vzoru a v obdobných věcech tak činí opakovaně (např. [spisová značka], [spisová značka]).

23. O uložení povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl soud v souladu s § 4 odst. 1, § 7 odst. 1, § 12 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona o soudních poplatcích - Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění. Žalobkyně na soudním poplatku dosud zaplatila 800 Kč a výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

24. Soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určil, že žalovaná je povinna hradit rozsudkem uložené povinnosti ve splátkách, neboť jak vyplývá z trestního příkazu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], žalovaná je stále povinna zaplatit částku cca 331 000 Kč rozvrženou mezi cca 11 věřitelů, což žalovaná splácí měsíčně souhrnnou splátkou cca 30 000 Kč. Za současného příjmu žalované, který činí cca 25 000 Kč měsíčně je tedy zřejmé, že nebude schopna jednorázově zaplatit přiznaný nárok žalobkyni. Soud tedy s ohledem na přiznanou částku a náhradu nákladů řízení stanovil výši splátek dle výroků I. a III. tohoto rozhodnutí, kdy takto snížené splátkové zatížení žalované považuje s ohledem na eventuální poškození žalobkyně za přiměřený cíl k dosažení toho, aby se žalovaná znovu nedostávala do prodlení se splácením.