17 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zákonnou zástupkyní jméno příjmení bytem adresa žalovaného zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 637 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali, aby soud nezletilému žalovanému [celé jméno žalovaného] uložil povinnost zaplatit žalobci a) [celé jméno žalobce] částku ve výši 106 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2022 do zaplacení a žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 531 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit nezletilému žalovanému [celé jméno žalovaného] na náhradu nákladů řízení částku ve výši 54 014,40 Kč, a to žalobce a) [celé jméno žalobce] částku ve výši 8 966,40 Kč a žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 45 048 Kč, do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce nezletilého žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2022 se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 106 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 5. 2022 do zaplacení a částky 531 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 5. 2022 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnili tím, že na základě usnesení [název soudu] ze dne 2. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], nabyl žalovaný společně s nezletilou [jméno] [příjmení], [datum narození], dědictví po zemřelém otci [jméno] [příjmení]. Tímto usnesením byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost uhradit s nezl. [jméno] [příjmení] rovným dílem pohledávku pana [jméno a příjmení], [datum narození], v celkové částce 1 700 000 Kč, tedy žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 850 000 Kč. Pohledávka vznikla půjčkou z roku 2007, která byla následně dne 11. 1. 2014 písemně uznána účastníky smluvního vztahu. Pan [jméno a příjmení], [datum narození], zemřel dne 14. 4. 2016 a dědické řízení o jeho pozůstalosti bylo ukončeno usnesením [název soudu] ze dne 6. 12. 2016, č. j. [číslo jednací]. Pohledávka náležela do zaniklého společného jmění manželů zemřelého [jméno a příjmení] a žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] má podle posledně uvedeného usnesení soudu nárok na polovinu hodnoty pohledávky z titulu zaniklého SJM zemřelým. Zbylá polovina pohledávky je pasivem v dědickém řízení, kdy dědici byli manželka a tři děti, a to každý s podílem o velikosti ¼ poloviny pohledávky. Žalobkyni b) tedy z dědictví připadla 1/8 celé pohledávky za žalovaným ve výši 106 250 Kč plus polovina z titulu zaniklého SJM v částce 425 000 Kč, celkem 531 250 Kč. Žalobci a) [celé jméno žalobce] připadá nárok na úhradu 1/8 celé pohledávky za žalovaným ve výši 106 250 Kč. Dne 26. 4. 2022 zaslali žalobci žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobní nároky v celém rozsahu neuznává. Žaloba podaná více jak 4 roky po skončeném dědictví jej překvapila, zejména z důvodu, že mezi ním a žalobcem a) [celé jméno žalobce] již došlo k uzavření dohody o narovnání všech vzájemných závazků. Při jednání soudu konaném dne 4. 5. 2023 uplatnil námitku promlčení obou žalovaných nároků, s tím, že do dědictví po [jméno a příjmení], zemřelém 14. 4. 2016 byla pohledávka přihlášena, nebyla však pro nesouhlas nezletilého žalovaného zařazena do aktiv dědictví, možnost domáhat se této pohledávky je dána ust. § 189 z. ř. s. a protože tak nebylo učiněno, namítá nezl. žalovaný promlčení této pohledávky.

2. Z usnesení soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací], ze dne 6. 12. 2016, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2016, soud zjistil, že pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno a příjmení], narozeném [datum] a zemřelém dne [datum], se účastnili zůst. manželka [celé jméno žalobkyně], zůst. syn [celé jméno žalobce], zůst. vnuci [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] [jméno] [příjmení]. Tímto usnesením došlo ve smyslu § 185 odst. 1 písm. g) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ ZŘS“), k nabytí dědictví výše uvedeným dědicům dle jejich zákonných podílů, když nedošlo k dohodě dědiců o rozdělení pozůstalosti a zůstavitelova manželka [celé jméno žalobkyně] se vzdala svého podílu ve prospěch zůstavitelova syna [celé jméno žalobce]. Dle § 172 odst. 2 ZŘS pak soud nezařadil do seznamu aktiv pohledávku zůstavitele vůči jeho předemřelému synovi [jméno] [příjmení] ve výši 1 700 000 Kč splatnou do 31. 12. 2015, když zůstavitelův vnuk [celé jméno žalovaného] (žalovaný) nesouhlasil se zařazením této pohledávky do aktiv pozůstalosti a když předmětná částka byla uplatněna jako pasivum do neskončeného dědického řízení po [jméno] [příjmení].

3. Z usnesení soudní komisařky Mgr. [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací], ze dne 8. 10. 2018, které nabylo právní moci dne 8. 10. 2018, soud zjistil, že pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], narozeném dne [datum] a zemřelém dne [datum], se účastnili syn [celé jméno žalovaného] dcera [jméno] [příjmení]. Tímto usnesením došlo ve smyslu § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS k nabytí dědictví výše uvedeným dědicům dle jejich zákonných podílů a současně jim byla stanovena povinnost uhradit rovným dílem, mimo jiné, pohledávku otce zůstavitele [jméno a příjmení], narozeného [datum], ve výši 1 700 000 Kč z důvodu nesplacené půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 3. 20017, a uznání závazku ze dne 30. 12. 2012.

4. Z výpovědi [jméno] [příjmení] – matky nezl. žalovaného [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že nevěděla o tom, že by partner – [jméno] [příjmení] dlužil svému otci peníze nevěděla, o tvrzené půjčce se dozvěděla až u notáře v souvislosti s dědictvím po [jméno] [příjmení]. Nevěděla, jak se k tomu má postavit, předpokládala, že se s [anonymizováno] nějak dohodnou, když chtěla zabezpečit nějaké dědictví pro syna. Situace se zkomplikovala tím, že zemřel i [jméno a příjmení] st., v řízení o dědictví po něm její zástupce JUDr. [příjmení] nesouhlasil se zařazením této pohledávky, proto se tam také dělal soupis dědictví a znalecké posudky, ale zase ostatní dědicové nesouhlasili s tím, že by pohledávka neměla být zařazena. Notářka [příjmení], která převzala dědictví po [jméno] [příjmení], si ji pozvala, vysvětlovala jí, že ta pohledávka tam musí být zařazena, jinak by se nepohnuly žádné dohody, a ona už jsem potřebovala celou záležitost s dědictvím po [jméno] [příjmení] dořešit, už se chystalo uzavření rámcové dohody, a když mi i notářka tvrdila, že se to tam zařadit musí, jinak se to nedořeší, tak jí důvěřovala a podepsala to. V rámcové smlouvě je uvedeno, že touto smlouvou jsou vypořádány všechny vzájemné pohledávky, a to nikoliv ve vztahu ke mně, jak tvrdí žalobci, když já jsem s nimi žádné vztahy neměla, ale zastupovala jsem nezl. syna [jméno] a v rámcové smlouvě se hovoří i o tom, že vypořádání pohledávek se týká i [celé jméno žalovaného], měla tedy za to, že tímto jsou veškeré vztahy mezi [jméno žalovaného] a [anonymizováno] vypořádány, potvrdila jí to i notářka, když i ona udělala za syna ústupky, když jednak stáhla žalobu ohledně pozemku po [jméno] [příjmení] a do doby vyřešení dědictví nechtěli po [celé jméno žalobce] ml. žádné nájemné za to, že výlučně užíval dům v [obec] a ještě mu byla vyplacena částka 100 000 Kč a při uzavírání rámcové dohody ani neřešili, že se to projednává v původních cenách nemovitostí, které za tu dobu stouply. Rámcovou smlouvu uzavírali v notářské kanceláři Mgr. [příjmení] a bylo to v rámci dědictví po [jméno] [příjmení].

5. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

6. Z provedených důkazu dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum] a zemřelém dne [datum], se účastnili syn [celé jméno žalovaného] ([datum narození]) a dcera [jméno] [příjmení] ([datum narození]). Tímto usnesením došlo ve smyslu § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS k nabytí dědictví výše uvedeným dědicům dle jejich zákonných podílů a současně jim byla stanovena povinnost uhradit rovným dílem, mimo jiné, pohledávku otce zůstavitele [jméno a příjmení], narozeného [datum], ve výši 1 700 000 Kč z důvodu nesplacené půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 3. 2017 a uznání závazku ze dne 30. 12. 2012. Pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno a příjmení], narozeném [datum] a zemřelém dne [datum], vedeném pod sp. zn. [spisová značka], se účastnili zůst. manželka [celé jméno žalobkyně], zůst. syn [celé jméno žalobce] zůst. vnuci [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. Usnesením [název soudu] ze dne 6. 12. 2016, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 29. 12. 2016, došlo k určení obvyklé cena majetku náležejícího do zaniklého společného jmění manželů zůstavitele a jeho pozůstalé manželky a k jeho vypořádání, k určení obvyklé ceny aktiv, pasiv a čisté hodnoty pozůstalosti a k potvrzení nabytí dědictví výše uvedeným dědicům dle jejich zákonných podílů, když nedošlo k dohodě dědiců o rozdělení pozůstalosti a zůstavitelova manželka [celé jméno žalobkyně] se vzdala svého podílu ve prospěch zůstavitelova syna [celé jméno žalobce]. Do seznamu aktiv pozůstalosti nebyla zařazena pohledávku zůstavitele vůči jeho předemřelému synovi [jméno] [příjmení] ve výši 1 700 000 Kč splatná do 31. 12. 2015, když zůstavitelův vnuk [celé jméno žalovaného] nesouhlasil se zařazením této pohledávky do aktiv pozůstalosti. Předmětná částka byla uplatněna jako pasivum do neskončeného dědického řízení po [jméno] [příjmení], kde byla zařazena do pasiv pozůstalosti.

7. Podle § 172 odst. 1 a odst. 2 ZŘS, aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

8. Podle § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS, v rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického práva potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů ze zákona, nedošlo-li k rozdělení pozůstalosti a ani k dohodě dědiců o výši dědických podílů.

9. Podle § 188 písm. c) ZŘS právní mocí rozhodnutí o dědictví je skončeno řízení o pozůstalosti.

10. Podle § 189 odst. 1 ZŘS, nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

11. Podle § 1479 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

12. Podle § 1670 o. z., nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobci své nároky dovozují z rozhodnutí soudní komisařky Mgr. [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací], ze dne 8. 10. 2018, kde se mimo jiné uvádí, že žalovaný je povinen spolu s [jméno] [příjmení] uhradit rovným dílem pohledávku otce zůstavitele a jejich dědečka [jméno a příjmení], [datum narození], z důvodu nesplacené půjčky ve výši 1 700 000 Kč, pro žalovaného tedy ideální polovinu ve výši 850 000 Kč. Následný výpočet žalovaných částek pro žalobce a) a b) je žalobci dovozen ze zákonných dědických nároků (podílů) po zemřelém [jméno a příjmení], [datum narození], tak, jak je uvedeno výše. Předně třeba poukázat na skutečnost, že rozhodnutí o nabytí dědictví má deklaratorní charakter, a tedy obecně platí, že smrtí zůstavitele vzniká dědicům dědické právo, tedy právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z pozůstalosti. V obou pozůstalostních řízení vedených ohledně úmrtí [jméno] [příjmení] a [jméno a příjmení] se jednalo o dědění ze zákona, čímž je výše uvedený deklaratorní charakter podpořen. Ve smyslu § 1479 o. z. pak platí, že dědické právo vzniká smrtí zůstavitele a ve spojení s § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS lze uzavřít, že se rozhodnutím soudu o dědictví potvrzuje nabytí dědických podílů, a to s účinností ke dni vzniku dědického práva, tedy ke dni úmrtí zůstavitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009). Usnesením o nabytí dědictví pak pouze dochází k pravomocnému potvrzení nabytí dědictví, a to s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva, tj. zásadně ke dni smrti zůstavitele (FIALA, Roman. § 1479 In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 24, marg. č. 2). Pokud tak žalobci dovozují své nároky z rozhodnutí o nabytí dědictví po [jméno] [příjmení], přehlíží, že ačkoliv bylo vydáno časově později než rozhodnutí o nabytí dědictví po [jméno a příjmení], nejedná se samo o sobě o rozhodující skutečnost, ale je zapotřebí se zabývat tím, jaká byla časová souslednost jednotlivých úmrtí. Ta byla přitom taková, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], tedy před zůstavitelem [jméno a příjmení], který zemřel dne [datum]. Usnesení o potvrzení dědictví ze dne 8. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], pak zpětně stanoví povinnosti žalovaného a [jméno] [celé jméno žalobkyně] uhradit rovným dílem pohledávku [jméno a příjmení] ve výši 1 700 000 Kč, a tedy předchází rozhodnutí o potvrzení dědictví ze dne 6. 12. 2016, č. j. [číslo jednací], ačkoliv bylo vydáno později, a to právě z výše uvedených důvodů. V tomto ohledu tak žalobci nesprávně dovozují své nároky z titulu usnesení o nabytí dědictví po zesnulém [jméno] [příjmení], když v době jeho úmrtí nebyli jeho zákonnými dědici, ale je třeba jejich nároky posuzovat z hlediska pozůstalostního řízení vedeném po [jméno a příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Jak vyplývá z odůvodnění usnesení o nabytí dědictví, č. j. [číslo jednací], ze dne 6. 12. 2016, po zemřelém [jméno a příjmení], pohledávka ve výši 1 700 000 Kč, coby aktivum pozůstalosti, nebyla dle § 172 odst. 2 ZŘS zařazena do seznamu aktiv pro nesouhlas žalovaného, v důsledku čehož se jednalo o sporný majetek, ke kterému se v řízení a při pojednání pozůstalosti nepřihlíží. Soud proto posuzoval podanou žalobu ve smyslu § 189 odst. 1 ZŘS, které dává právo účastníkům pozůstalostního řízení domáhat se svých práv žalobou. Žalobu lze přitom podat ve lhůtě tří let od právní moci usnesení soudu, kterým bylo skončeno dědické řízení, v němž bylo uplatňováno zařazení majetku do aktiv dědictví a v němž nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu dle § 172 odst. 2 ZŘS (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24 Cdo 311/2020). V poměrech projednávané věci pak bylo pozůstalostní řízení skončeno právní mocí rozhodnutí o nabytí dědictví po zemřelém [jméno a příjmení] ve smyslu § 188 písm. c) ZŘS, která nastala dne 29. 12. 2016. Řízení v předmětné věci bylo zahájeno dne 26. 5. 2022 a žalovaný uplatnil námitku promlčení při jednání soudu konaném dne 4. 5. 2023. Z výše uvedených důvodů je proto zřejmé, že nároky žalobců byly u soudu uplatněny po více jak třech letech po skončení pozůstalostního řízení po [jméno a příjmení], pročež se jedná o nároky, které mohly být uplatněny žalobou, a jsou již promlčené, jak správně namítal žalovaný. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že řízení trpělo nedostatkem věcné legitimace, když se řízení o žalobě dle § 189 odst. 1 ZŘS musí účastnit všichni dědicové (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24 Cdo 311/2020), a to buď na straně žalobců či na straně žalovaných. V poměrech projednávané věci se tak řízení o sporné pohledávce neúčastnili všichni dědicové po zemřelém [jméno a příjmení], [datum narození], konkrétně vnuk [jméno] [příjmení] vnučka [jméno] [příjmení], kteří byli taktéž účastníky zmiňovaného pozůstalostního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Z důvodu opodstatněné námitky promlčení uplatněné žalovaným však soud nepoučoval žalobce o nedostatku věcné legitimace a ve věci meritorně rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 014,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 637 500 Kč sestávající z částky 10 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 x 10 860 Kč (celkem 32 580 Kč) za účast na jednání soudu dne 4. 5. 2023, 20. 6. 2023 a dne 13. 7. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 640 Kč ve výši 9 374,40 Kč. Jelikož se jednalo o dva samostatné nároky, kde se žalobce a) domáhal zaplacení částky 106 250 Kč a žalobkyně b) zaplacení částky 531 250 Kč, zavázal soud oba žalobce k náhradě nákladů řízení v jejich poměrné části, tedy žalobce a) k náhradě nákladů ve výši 8 966,40 Kč, představující 16,6 % v poměru k celkové žalované částce, a žalobkyni b) k náhradě nákladů ve výši 45 048 Kč, představující 83,4 % v poměru k celkové žalované částce. Náklady řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného.