17 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 20 107 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 107 Kč, částky 114,02 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 20 107 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 267 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , se sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky 20 107 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, . Identita žalovaného byla ověřena občanským průkazem žalovaného a výpisem z účtu žalovaného. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu úvěru společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 495 Kč splatit do 30 dní od jeho poskytnutí. Dále byly sjednány další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za tzv. bezpečnou splátku: poplatek ve výši 99 Kč měsíčně umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Poplatek ve výši 49 Kč za SMS servis. Poplatek za korunový odklad ve výši 1 485 Kč, účtován žalovanému dvakrát v celkové výši 2 969 Kč. Žalovaný na jistinu úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 450 Kč za prodlení s úhradou aktuální dlužné částky dne , datum, a , datum, . Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho a ke dni podání žaloby činí dlužná částka 20 107 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny ve výši 14 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 147 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, poplatku za korunový odklad ve výši 2 969 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru a předsmluvních informací k úvěru ID žádosti č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně s žalovaným podepsali prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu označenou jako úvěrová smlouva, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za doplňkovou službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně a poplatek za korunový odklad ve výši 1 485 Kč. Úvěr byl splatný do 30 dní od jeho poskytnutí. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud nebude úvěr vrácen v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady s pojené s upomínáním minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání a dále smluvní pokuty ve výši 450 Kč měsíčně za prodlení se splátkou.

5. Z občanského průkazu soud zjistil, že tento je veden na jméno žalovaného.

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalovaného.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 15 000 Kč.

8. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti a potvrzení bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, žalovaný ve formuláři uvedl, že pracuje jako zaměstnanec s příjmem 50 000 Kč, dále uvedl příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč. Splátky jiným společnostem bylo uvedeny ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně také lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných registrech a na základě odborného skóringu dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet.

9. Z interního výpisu žalobkyně o čerpání úvěru, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl čerpán dne , datum, . Ve výpisu jsou podrobně vypsány všechny poplatky a prodlení se splátkami.

10. Z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne , datum, právní zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu k uhrazení celé dlužné částky a tato předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

11. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro zjištění skutkového stavu ve věci.

12. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný podepsali prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Totožnost žalovaného byla ověřena jeho občanským průkazem a výpisem z účtu. Částka ve výši 15 000 Kč, byla dne , datum, zaslána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky do 30 dní. Žalovaný ovšem ani přes upomínky žalobkyně neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu ve výši společně s poplatky a úroky v celkové výši 20 107 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, pro ověření bonity žalovaného využila informace sdělené žalovaným v kartě klienta, kde žalovaný uvedl, že má příjem jako zaměstnanec ve výši 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je uveden ve výši 25 000 Kč a splátky jiným společnostem jsou vyčísleny částkou 3 500 Kč. Žalobkyně také lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných registrech a na základě odborného skóringu dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně vycházela zejména z údajů uvedených v kartě klienta. Jako příjem žalovaného je uveden příjem ve výši 50 000 Kč a příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, tento příjem není žádným způsobem doložen. Kromě částky ve výši 3 500 Kč jako splátky úvěru jiné společnosti nejsou doloženy ani tvrzeny výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla dostatek ověřených informací ohledně příjmů a zejména výdajů žalovaného, nemohla jeho schopnost splatit úvěr řádně ověřit. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, zaplatil částku 15 000 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až za 15 dnů po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 267 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 845 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 107 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.