18 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17.262 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.670 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodleni ve výši 1.211,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 622,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7.064,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 6.796,62 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobu došlou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17.262 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodleni ve výši 1.211,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 622,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7.064,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 6.796,62 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 17. 3. 2023 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. 1 tvořil přepis splátek, na základě, které žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10.000 Kč, kterou převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala uhradit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1.800 Kč. Celkovou dlužnou částku 18.592 Kč se zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1.328 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 17. 5. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 3. 11. 2023. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 6.796,62 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 268,01 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3.150 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 890,23 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1.157,14 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyla uhrazen ve sjednané lhůtě, tj. k 17. 5. 2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 6.796,62 Kč od 18. 5. 2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně (tato úroková sazba byla sjednána ve smlouvě). Pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025. Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalované zaslána dne 17. 7. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná ani žalobkyně nevyjádřily, přičemž byly poučeny o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jejich souhlas dán. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze žádosti o úvěr, že žalovaná dne 17. 3. 2023 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 20.000 Kč, v žádosti uvedla jako příjmy „ostatní státní příspěvky“ 15.000 Kč, měsíční výdaje na bydlení a energie 5.000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 4.000 Kč, že je svobodná, že nemá vyživovací povinnost.

5. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v , adresa, , kontaktního pracoviště , adresa, ze dne 30. 9. 2022, že bylo rozhodnuto podle § 50b, § 50e a § 50g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, že žalované byl ode dne 5. 9. 2022 přiznán zaopatřovací příspěvek ve výši 15.000 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplynulo, že k žádosti bylo mj. doloženo potvrzení o studiu a potvrzení o vypracování individuálního plánu mladého dospělého.

6. Ze smlouvy o poskytování sociální služby , Anonymizováno, ze dne 10. 3. 2023, že žalovaná uzavřela s , adresa, jako poskytovatelem smlouvu podle zákona o sociálních službách, a to o poskytování sociální služby , Anonymizováno, , přičemž posláním služby je umožnit mladým lidem bez vlastního zázemí bydlet v prostředí, kde mohou s podporou získat a rozvíjet dovednosti potřebné pro samostatný život. Sociální služba měla být poskytnuta od 10. 3. 2023 do 9. 3. 2024.

7. Ze smlouvy označené jako „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, “ č. , hodnota, , a z přílohy č. 1 předpisu splátek, že dne 17. 3. 2023 žalovaná a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , uzavřely písemnou dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, který byl žalované vyplacen téhož dne v hotovosti. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč a úhradu za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1.800 Kč. Celkovou částku 18.592 Kč se zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1.328 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy.

8. Z transakční historie, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala úhrady na předmětnou smlouvu platbou v hotovosti dne 18. 3. 2023 ve výši 1.330 Kč, dne 11. 5.2023 ve výši 1.000 Kč, dne 16. 6. 2023 ve výši 1.000 Kč, dne 8. 8. 2023 ve výši 2.000 Kč, dne 3. 11. 2023 ve výši 1.000 Kč, tj. celkem 6.330 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy k této smlouvě, z potvrzení o zaplacení kupní ceny, že žalobkyně jako postupník a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , jako postupitel, uzavřely dne 12. 3. 2025 dohodu, na základě které přešla pohledávka z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobkyni, a to ke dni 25. 3. 2025, kdy byla zaplacena kupní cena na účet postupitele.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky.

11. Z výzvy k plnění a podacího lístku, že dne 17. 7. 2025, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky z uvedené smlouvy, a upozornil ji možnost podání žaloby. Součástí výzvy bylo i oznámení o postupní pohledávky. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, a žalovaná dne 17. 3. 2023 uzavřely dohodu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč a úhradu za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1.800 Kč, tj. celkem částku 18.592 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 1.328 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, tj. dne 17. 4. 2023. Roční procentní sazba nákladů činila 272,44 %. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr ze žádosti žalované, ve které uvedla, její příjmy tvoří „ostatní státní příspěvky“ 15.000 Kč, že má měsíční výdaje na bydlení a energie 5.000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 4.000 Kč, že je svobodná, že nemá vyživovací povinnost. Dále vycházela z dokladů předložených žalovanou, a to z rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v , adresa, , kontaktního pracoviště , adresa, ze dne 30. 9. 2022, kterým bylo rozhodnuto podle § 50b, § 50e a § 50g zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, že žalované byl ode dne 5. 9. 2022 přiznán zaopatřovací příspěvek ve výši 15.000 Kč, když k žádosti o přiznání příspěvku bylo mj. doloženo potvrzení o studiu a potvrzení o vypracování individuálního plánu mladého dospělého. Dále vycházela ze smlouvy o poskytování sociální služby , Anonymizováno, ze dne 10. 3. 2023, kterou žalovaná uzavřela s , adresa, jako poskytovatelem, na základě které byla žalované poskytována sociální služba , Anonymizováno, , jejímž posláním služby bylo umožnit mladým lidem bez vlastního zázemí bydlet v prostředí, kde mohou s podporou získat a rozvíjet dovednosti potřebné pro samostatný život. Sociální služba měla být poskytnuta od 10. 3. 2023 do 9. 3. 2024. Žalovaná uhradila částku 6.330 Kč, a to platbami ze dne 18. 3. 2023 ve výši 1.330 Kč, dne 11. 5. 2023 ve výši 1.000 Kč, dne 16. 6. 2023 ve výši 1.000 Kč, dne 8. 8. 2023 ve výši 2.000 Kč, dne 3. 11. 2023 ve výši 1.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 25. 3. 2025 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení výzvou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 17. 7. 2025.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 18.592 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalované o výši příjmů a výdajů a z předloženého rozhodnutí o přiznání zaopatřovacího příspěvku a smlouvy o poskytnutí sociální služby. Žalovaná v době uzavírání smlouvy byla krátce po dosažení zletilosti. Její příjem sice činil částku 15.000 Kč měsíčně, ale zdroj tohoto příjmu byl zaopatřovací příspěvek podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, žalovaná v té době tedy byla studentkou, které navíc byla poskytována sociální služba , Anonymizováno, . Posláním služby bylo umožnit mladým lidem bez vlastního zázemí bydlet v prostředí, kde mohou s podporou získat a rozvíjet dovednosti potřebné pro samostatný život. Pokud právní předchůdkyně vycházela z volných zdrojů žalované ve výši 6.000 Kč měsíčně, v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná takovou částku skutečně měla k dispozici, když výše výdajů (9.000 Kč) byla pouze tvrzena, nebyly však k tomu označeny ani předloženy žádné důkazy. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 13.300 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3.670 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

25. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by i nebyla smlouva shledána neplatná pro nesplnění povinnosti prověřit schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, je dán další důvod její neplatnosti, a to podle § 588 o. z., pro výši roční procentní sazby nákladů, která činila 272,44 %.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované z důvodu její procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.

27. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1.000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 800 Kč, doplatit proto zbývá 200 Kč.