18 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o: vyklizení bytu <b>I. Žalovaná je povinna vyklidit a předat žalobkyni byt [číslo] o velikosti 2+1 na adrese [adresa žalované a žalobkyně], v budově [adresa] [obec], na parcele p. [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] na [anonymizováno], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5.600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit a předat žalobkyni byt [číslo] o velikosti 2+1 na adrese [adresa žalované a žalobkyně]. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu dne 30. 6. 2019, kde žalobkyně je pronajímatel a vlastník bytu a žalovaná nájemce. Nájemné za leden 2021 až do podání žaloby nebylo hrazeno, dluh na nájemném je i za předchozí období. Žalobkyně proto vypověděla nájemní smlouvu bez výpovědní lhůty pro porušení smlouvy zvlášť závažným způsobem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, zůstala v řízení zcela nečinná, žádné námitky proti žalobě tedy nevznesla. Mezinárodní příslušnost soudu je dána polohou nemovitosti v ČR dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2019 soud zjistil, že účastníci podepsali smlouvu o nájmu dne 30. 6. 2019, kde žalobkyně je pronajímatel a vlastník bytu a žalovaná nájemce. Smlouva je na dobu určitou do 1. 8. 2020 s možností prodloužení na základě písemné dohody účastníků. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k odevzdání bytu po uplynutí nájemního vztahu. Z rozpisu plateb soud zjistil, že v roce 2021 žalovaná nájem neplatila, dluh na nájemném má počátek již v lednu 2020. Podle § 2292 věta první občanského zákoníku nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svoji povinnost ve smyslu § 2292 občanského zákoníku odevzdat byt po skončení nájmu dobrovolně, zavázal ji k tomu soud tímto rozhodnutím. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.