18 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím, představující úhradu nákladů za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, který se uskutečnil dne 7. 5. 2021 a 19. 5. 2021.

2. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu je dána bydlištěm žalovaného v ČR podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 7. 5. 2021 byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Při přijetí mu byla naměřena hladina alkoholu v krvi 1,67 promile. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2.500 Kč. Dne 7. 5. 2021 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněném dne 7. 5. 2021, a to do 8 dnů, tj. do 15. 5. 2021. Dále byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně dne 19. 5. 2021, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Při přijetí mu byla naměřena hladina alkoholu v krvi 1 promile. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2.500 Kč. Dne 19. 5. 2021 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněném dne 19. 5. 2021, a to do 8 dnů, tj. do 27. 5. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 17. 9. 2021 (za pobyty ze 7. 5. 2021 a 19. 5. 2021). Žalovaný dosud ničeho neuhradil.

6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni výslovně uznal, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí osmidenní lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na Vojenskou nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Částku 1.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.