18 C 117/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 41.210,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.400 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.891,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19.873,76 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a částky 918,78 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 24. 9. 2025, doplněným podáním došlým soudu dne 4. 12. 2025, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40.291,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19.873,76 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a částky 918,78 Kč. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 20. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem až do výše 19.400 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných denní splátkách, kdy první splátka byla splatná 19. 1.2 025 a konec úvěrového rámce měl nastat dne 13. 6. 2026, ale žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaný si zároveň zvolil službu Klidné spaní za poplatek ve výši 69,54 Kč a službu Informační SMS servis za poplatek ve výši 18,24 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit načerpanou jistinu dne 20. 12. 2024 ve výši 6.000 Kč a dne 20. 12. 2024 ve výši 13.400 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 386,07 Kč, smluvní úrok ve výši 20.417,96 Kč, poplatek za službu Klidní spaní ve výši 69,54 a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 18,24 Kč. Strany sjednaly úrok ve výši 0,88 % denně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním informací od žalovaného, přičemž zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 25.000 Kč z jeho účtu. Před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti, že se jedná o dokument vytvořený žalobkyní, který obsahuje údaje, kterými se zabývala v rámci procesu ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 12.612 Kč, žalovaný ale sdělil čistý měsíční příjem 30.000 Kč. Žalobkyně vypočítala minimální výdaje 7.360 Kč a rezervu na výdaje 500 Kč. Počet členů v domácnosti byl jeden. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 2.000 Kč, další nezbytné výdaje činily 3.000 Kč a ostatní zbytné výdaje činily 0 Kč. Disponibilní příjem činil 5.200 Kč.

5. Z listiny označené jako Identifikované příjmy, že tato obsahuje příchozí platby na účet žalovaného č. , Anonymizováno, od 9. 1. 2024 do 19. 12. 2024 a informaci žalobkyně, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla 12.612 Kč, bez bližšího vysvětlení. Platby nejsou nijak blíže specifikovány. Pravidelnými platbami, které byly na účet připsány, byly platby ve výši 12.612 Kč ve dnech 14. 3. 2024, 15.4. 2024, 15. 5. 2024, 17. 6.2024, 15. 7. 2024. 15. 8. 2024, 16. 9. 2024.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že jejím stranami jsou žalobkyně a žalovaný. Smlouvu se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 19.400 Kč a žalovaný se zavazuje tento úvěr řádně splácet. Žalovaný byl oprávněna úvěr čerpat opakovaně po dobu úvěrového rámce, který trval do 13. 6.2026. Úroková sazba činila 0,883 % denně, první splátka byla splatná dne 19. 1. 2025. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce tak činila 1 237,64 %. Výše poplatku za vyplacení činila 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být splácen v denních splátkách dle čl. 5 VOP, kdy splatnost první denní splátky nastává 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Smlouva obsahuje údaj, že byla podepsána dne 20. 12. 2024, za žalobkyni je vložen obrázek podpisu, za žalovanou smlouva podpis neobsahuje.

7. Z listiny označené jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému), že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, listina není nikým podepsána a obsahuje údaje o tom, že dne 20. 12. 2024 pod VS , var. symbol, byla převedena částka 6.000 Kč a částka 13.400 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Z výpisu z běžného účtu č. , Anonymizováno, , že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného, vytvořený za pomoci služby Kontomatik, a obsahuje pohyby na účtu žalovaného od 17. 6. 2024 do 19. 12. 2024, kdy konečný zůstatek tohoto účtu byl 0,49 Kč. Z výpisu není možné zjistit pravidelný měsíční příjem žalovaného, neboť příchozí platby nejsou pravidelné, neodpovídají např. pravidelné mzdě, když příchozí platby činila pouze částka 200.000 Kč dne 17. 6. 2024, která nebyla nijak specifikována, a poté již jen platby kreditních úroků ve výši 449,95 Kč dne 31. 7. 2024, ve výši 336,24 Kč dne 31. 8. 2024, ve výši 204 Kč dne 30. 9. 2024, ve výši 97,70 Kč dne 31. 10. 2024, ve výši 20,09 Kč dne 30. 11. 2024. Z účtu byly odepsány platby v 7/2024 ve výši 32.000 Kč, v 8/2024 ve výši 46.000 Kč, v 9/2024 ve výši 40.000 Kč, v 10/2024 ve výši 40.000 Kč, v 11/2024 ve výši 23.330 Kč.

9. Z předpisu denních splátek, že žalovaný měl hradit každý den splátku 53,66 Kč od 21. 12. 2024 až do 14. 6. 2026.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 8. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 2. 9. 2025, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

11. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 19. 12. 2025, že žalovaný byl majitelem účtu č. , Anonymizováno, a na účet byla připsána platba dne 20. 12. 2024 z účtu žalobkyně částka 6.000 Kč pod VS , var. symbol, a částka 13.400 Kč pod stejným VS.

12. Z listiny označené jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti soud jako z důkazu nevycházel, neboť se jedná o vyjádření žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti a popsání procesu, nikoliv o důkaz. Z listiny označené jako BankID výpis soud nevycházel, neboť není zřejmé, co měla listina prokazovat, co je jejím obsahem. Z listiny Autorizace ověření totožnosti soud nevycházel, neboť listina obsahuje pouze text o tom, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno prostřednictvím náhledu na bankovní účet, ale není zřejmé, kdo tuto listinu vyhotovil, kdo je jejím původcem, neobsahuje ani žádný podpis. Ze všeobecných obchodních podmínek, výzvy ze dne 21. 4. 2025, soud nevycházel, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení podstatný. Z listiny označené jako Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele a souhlas se zpracováním osobních údajů soud nevycházel, neboť obsah listiny nebyl pro rozhodnutí podstatný.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na účet žalovaného byla dne 20. 12. 2024 připsána částka 6.000 Kč a částka 13.400 Kč pod VS , var. symbol, . Žalobkyně měla přístup k obratům na účtu žalovaného č. , Anonymizováno, za období od 17. 6. 2024 do 19. 12. 2024. Příchozími platbami na účet byla pouze částka 200.000 Kč dne 17. 6. 2024, která nebyla nijak specifikována, a poté již jen platby kreditních úroků ve výši 449,95 Kč dne 31. 7. 2024, ve výši 336,24 Kč dne 31. 8. 2024, ve výši 204 Kč dne 30. 9. 2024, ve výši 97,70 Kč dne 31. 10. 2024, ve výši 20,09 Kč dne 30. 11. 2024. Z účtu byly odepsány platby v 7/2024 ve výši 32.000 Kč, v 8/2024 ve výši 46.000 Kč, v 9/2024 ve výši 40.000 Kč, v 10/2024 ve výši 40.000 Kč, v 11/2024 ve výši 23.330 Kč. Konečný zůstatek tohoto účtu byl ke dni 19. 12. 2024 ve výši 0,49 Kč. Dále žalobkyně měla k dispozici údaje o příjmech (připsaných platbách) na účtu žalovaného č. , Anonymizováno, za období od 9. 1. 2024 do 19. 12. 2024, přičemž připsané platby nebyly nijak blíže specifikovány. Pravidelnými platbami, které byly na účet připsány, byly platby ve výši 12.612 Kč ve dnech 14. 3. 2024, 15.4. 2024, 15. 5. 2024, 17. 6.2024, 15. 7. 2024. 15. 8. 2024, 16. 9. 2024. Žalovaný žalobkyni uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30.000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 12.612 Kč, vypočítala minimální výdaje 7.360 Kč a rezervu na výdaje 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 2.000 Kč, další nezbytné výdaje 3.000 Kč a počítala tak s disponibilním příjmem 5.200 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak učinila. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně dostála této povinnosti pouze formálně. Žalobkyně měla k dispozici výpisy ze dvou účtů, u jednoho z účtu měla k dispozici pouze informace o přijatých platbách, jejichž zdroj však nebyl uveden, údaje o výdajích k dispozici neměla. Pravidelnými platbami na tento účet byly částky po 12.612 Kč, ale pouze do 16. 9. 2024, tedy poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru. U druhého účtu měla k dispozici údaje o příjmech a výdajích, avšak pravidelný příjem, kromě minimálních částek kreditních úvěrů každý měsíc, z nich rovněž nevyplýval, naopak zůstatek účtu ke dni 19. 12. 2024, tedy den před poskytnutím úvěru, činil pouze 0,49 Kč. Pokud žalobkyně pracovala s příjmem ve výši 12.612 Kč a výdaje vypočetla jako minimální ve výši 7.360 Kč plus rezervu 500 Kč, tyto částky, zejména částky výdajů, jsou v rozporu s předloženým důkazem o odepisování plateb z jednoho účtu ve výši měsíčně od 23.330 Kč až 46.000 Kč. Zvláště za situace, kdy žalovaný uváděl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30.000 Kč, a žalobkyně vycházela z příjmu jen ve výši 12.612 Kč (aniž současně uvedla jeho zdroj), měla o to pečlivěji zkoumat skutečné příjmové a výdajové poměry žalovaného. S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou zákonnou úpravou, judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet částku 19.400 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 19.400 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

26. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by i nebyla smlouva shledána neplatná pro nesplnění povinnosti prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, je dán další důvod její neplatnosti, a to podle § 588 o. z., pro výši úroku z úvěru, která činila 0,883 % denně, a tedy pro roční procentní sazbu nákladů, která činila 1 237,64 %.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

28. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 2.061 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 1.649 Kč, doplatit proto zbývá 412 Kč.