18 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17.348 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 2.440 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.500 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 408 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.908 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 806 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne 30. 6. 2025, ve znění doplnění došlého soudu dne 6. 1. 2026, se žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 17.348 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.908 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že pohledávku za žalovanou nabyla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 20. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované téhož dne úvěr v celkové výši 16.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná uhradila dne 21. 5. 2024 částku 1.500 Kč, která byla částkou 1.092 Kč započtena na jistinu a částkou 408 Kč na smluvní úrok a smluvní pokutu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, které přes výzvu neuhradila, v upomínce ze dne 7. 12. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k okamžité úhradě. Do prodlení s úhradou celého úvěru se tak dostala dne 8. 12. 2024. Předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 14.908 Kč a smluvní úrok ve výši 2.440 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení.

2. Podáním došlým soudu dne 6. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2.440 Kč představující smluvní úrok. Soud proto řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v této části řízení zastavil, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , a obchodních podmínek, že , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, a žalovaná dne 20. 4. 2024 uzavřely prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 16.000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, a žalovaná se zavázala tuto částku s úrokem ve výši 30 % ročně zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.195 Kč. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut na účet č. , č. účtu, .

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a dodatku č. 1 k uvedené smlouvě, že pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025, výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 a podacího lístku, že žalobkyně žalované oznámila postoupení předmětné pohledávky, vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 16.992 jistiny Kč do tří dnů, a že listiny odeslala dne 15. 1. 2025.

8. Ze zprávy , právnická osoba, ., že účet č. , č. účtu, je účtem žalované a dne 20. 4. 2024 na něj byla od právní předchůdce žalobkyně připsána částka 16.000 Kč. Platba byla označena jako půjčka, variabilní symbol byl , Anonymizováno, .

9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , dne 20. 4. 2024 uzavřely prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 16.000 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, a žalovaná se zavázala tuto částku s úrokem ve výši 30 % ročně zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.195 Kč. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut na účet č. , č. účtu, , který byl účtem žalované. Částka 16.000 Kč byla na tento účet převedena dne 20. 4. 2024. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 16.992 Kč jistiny výzvou odeslanou dne 15. 1. 2025. Žalovaná uhradila částku 1.500 Kč.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

18. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 16.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila částku 1.500 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 14.500 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku III. rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 67,17 % dle úspěchu ve věci (v částce 2.440 Kč žalobkyně zavinila řízení, neúspěšná pak byla v částce 408 Kč). Náklady ve výši 806 Kč (před snížením v částce 1.000 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 200 Kč za dva úkony podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. za výzvu k plnění a za sepis žaloby). Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, ve shodě se kterým podepsaný soud konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.