18 C 133/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20.944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.027 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně z částky od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17.917 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.669,11 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 6.696,11 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného roku z prodlení ve výši 403,26 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 29. 4. 2025, doplněnou podáním došlým soudu dne 13. 1. 2026, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20.944 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.696,11 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 6.696,11 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného roku z prodlení ve výši 403,26 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 16. 6. 2018 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem , Anonymizováno, půjčka v hotovosti týdenní 02/2018, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 8.917 Kč. Celkem se zavázal zaplatit 18.917 Kč, a to v hotovosti v 60týdenních splátkách ve výši 316 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku ve výši 6.973 Kč prostřednictvím plateb: 24. 6. 2018 – 1.000 Kč, 18. 7. 2018 - 700 Kč, 8. 8. 2018 - 330 Kč, 20. 9. 2018 – 1.000 Kč, 15. 10. 2018 -757 Kč, 5. 11. 2018 - 490 Kč, 18. 2. 2019 - 400 Kč, 15. 4. 2019 - 340 Kč, 20. 6. 2019 - 316 Kč, 16. 7. 2019 - 320 Kč, 16. 8. 2019 - 320 Kč, 28. 11. 2019 – 1.000 Kč. Platby byly započteny ve výši 3.303.89 Kč na jistinu, která tak byla ponížena na částku 6.696.11 Kč, platby ve výši 3.669,11 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru, které tak byly poníženy na částku 5.247,89 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, přičemž žalobkyně využívá svého dispozičního oprávnění a požaduje toliko částku 5.000 Kč. Dále vzniklo právo na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kdy žalobkyně využívá svého dispozičního oprávnění a požaduje toliko částku 403,26 Kč. Dále vzniklo právo na sankční poplatky ve výši 4.000 Kč za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek postupitele a za poplatky za upomínky. Dne 28. 1. 2022 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou žalobkyni postoupil pohledávku z předmětné smlouvy, s účinností ke dni 1. 2. 2022. K tomuto dni byla pohledávka postupitelem kapitalizována na částku 21.347,26 Kč, která je složena z jistiny ve výši 6.696,11 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 5.247,89 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 403.26 Kč, sankčních poplatků ve výši 4.000 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Společně s tímto oznámením byla dne 10. 2. 2022 odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu. Ve výzvě byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 21.347,26 Kč uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Jako příslušenství pohledávky pak dále žalobkyně za uplatňuje smluvní úrok ve výši 11,75 % p.a. z jistiny 6.696,11 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny 6.696,11 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o zápůjčce – , Anonymizováno, “ č. , hodnota, že dne 16. 6. 2018 žalovaný a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dohodu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 8.917 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1.789 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně), částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč, celkem tedy částku 18.917 Kč (roční procentní sazba nákladů tak činila 241,97 %), uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 316 K, poslední splátku ve výši 273 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou částku úvěru.

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, že žalovanému byly poskytnuty zákonné informace vztahující se k předmětnému úvěru.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit spotřebitelský úvěr vycházela z údajů sdělených jí dne 15. 6. 2018 žalovaným, a to že je svobodný, vzdělání že má učňovské, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovanou osobu, je majitelem auta, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zedník u , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , že má pravidelný čistý měsíční příjem 15.125 Kč, že další čisté příjmy domácnosti jsou 7.800 Kč, celkem příjmy 22.925 Kč, počet příjmů žadatele 1, externí splátky zápůjček neuvedl žalovaný žádnou, interní splátky žádnou, odhadované výdaje že má 11.500 Kč, že nemá bankovní účet. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou 05/2018-12/2018, výplatními páskami 04,03/2018, výpisy z bank. účtu za 05,04/2018.

7. Z tabulky umoření, že žalobkyně eviduje úhrady na předmětný úvěr 24. 6. 2018 – 1.000 Kč, 18. 7. 2018 - 700 Kč, 8. 8. 2018 - 330 Kč, 20. 9. 2018 – 1.000 Kč, 15. 10. 2018 -757 Kč, 5. 11. 2018 - 490 Kč, 18. 2. 2019 - 400 Kč, 15. 4. 2019 - 340 Kč, 20. 6. 2019 - 316 Kč, 16. 7. 2019 - 320 Kč, 16. 8. 2019 - 320 Kč, 28. 11. 2019 – 1.000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy k této smlouvě, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky, že žalobkyně jako postupník a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako postupitel uzavřely dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, specifikovaných v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, včetně pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 a poštovního podacího lístku, že žalobkyně dne 10. 2. 2022 odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala jej k úhradě částky 21.347,26 Kč do 10 dnů od doručení dopisu.

10. Z výzvy k plnění ze dne 21. 3. 2025 a poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně dne 24. 3. 2025 odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby, ve které jej vyzval k úhradě částky 29.570,64 Kč nejpozději do 7 dnů od 21. 3. 2025.

11. Z výzev k úhradě, že právní předchůdkyně vyhotovila výzvy datované dnem 26. 10. 2020, 26. 1. 2021, 12. 11. 2018, 3. 2. 2019, 17. 11. 2019, 20. 10. 2019, 22. 12. 2019, 26. 1. 2020, 5. 4. 2020, 10. 5.2020, 10. 8. 2020.

12. Pokud žalobkyně navrhovala výslech svědka , jméno FO, , vázaného zástupce právního předchůdce žalobkyně, který měl vyplňovat zákaznickou kartu se žalovaným a ověřovat jeho příjmy a výdaje, tento výslech je nadbytečný, jelikož z dále uvedeného právního závěru vyplývá, že smlouva není neplatná pro neposouzení úvěruschopnosti, ale pro nemravnou výši úroku.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaný dne 16. 6. 2018 uzavřeli dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 8.917 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1.789 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně), částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč, celkem tedy částku 18.917 Kč (roční procentní sazba nákladů tak činila 241,97 %), uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 316 Kč, poslední splátku ve výši 273 Kč. Částka 10.000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti dne 16. 6. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených dne 15. 6. 2018 žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě, a to, že je svobodný, vzdělání že má učňovské, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovanou osobu, je majitelem auta, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zedník u , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , že má pravidelný čistý měsíční příjem 15.125 Kč, že další čisté příjmy domácnosti jsou 7.800 Kč, celkem příjmy 22.925 Kč, počet příjmů žadatele 1, externí splátky zápůjček neuvedl žalovaný žádnou, interní splátky žádnou, odhadované výdaje že má 11.500 Kč, že nemá bankovní účet. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou 05/2018-12/2018, výplatními páskami 04,03/2018, výpisy z bank. účtu za 05,04/2018. Žalovaný uhradil celkem částku 6.973 Kč, platbami dne 24. 6. 2018 – 1.000 Kč, 18. 7. 2018 - 700 Kč, 8. 8. 2018 - 330 Kč, 20. 9. 2018 – 1.000 Kč, 15. 10. 2018 -757 Kč, 5. 11. 2018 - 490 Kč, 18. 2. 2019 - 400 Kč, 15. 4. 2019 - 340 Kč, 20. 6. 2019 - 316 Kč, 16. 7. 2019 - 320 Kč, 16. 8. 2019 - 320 Kč, 28. 11. 2019 – 1.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze ne 28. 1. 2022 byla pohledávka z předmětné smlouvy s účinností ke dni 1. 2. 2022 postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala dne 10. 2. 2022 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém jej vyzvala k úhradě částky 21.347,26 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dne 24. 3. 2025 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu před podáním žaloby.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v souhrnné výši 8.917 Kč v týdenních splátkách po 316 Kč, tzn. 1.264 Kč měsíčně. Soud má s ohledem na výše uvedené a rovněž s ohledem na nízkou výši úvěrované částky za to, že právní předchůdkyně své povinnosti dostála. Smlouvu o úvěru však považuje soud za neplatnou podle § 588 o. z. pro výši roční procentní sazby nákladů, která činila 241,97 %. Je notorietou, že takto vysoký úrok judikatorně nemůže obstát a profesionálnímu poskytovateli úvěru je taková skutečnost jistě známa. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 10.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný zaplatil celkem částku 6.973 Kč. Žalovaný v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3.027 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

25. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně požadovala sankční poplatky ve výši 4.000 Kč, které měly činit i poplatky za 10 upomínek po 300 Kč, žalobkyně, a to ani přes výzvu soudu, doklad o jejich odeslání, příp. o doručení, nepředložila, když předložila pouze samotné upomínky, jak jsou uvedeny v bodu 11. odůvodnění.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.