18 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 38.740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38.740 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 387,40 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38.740 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.750 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne 22. 9. 2025, doplněnou podáním došlým soudu dne 2. 2. 2026, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38.740 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38.740 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 387,40 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38.740 Kč od 30. 3. 2024 do 28. 7. 2025). Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 29. 6. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 49.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 58.943 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47.241 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.202 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 5.141 Kč, poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2025. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 10.260 Kč. Pohledávka ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žna pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení, a to dlužnou jistinu ve výši 38.740 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 49.000 Kč a zaplacenou částkou 10.260 Kč, a úroky z prodlení uvedené shora. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalovaná dne 29. 6. 2023 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, se splatností v 12měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit spotřebitelský úvěr vycházela z údajů sdělených jí žalovanou, a to že je svobodná, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, má 1 vyživovanou osobu, zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru „běžné výdaje domácnosti“, že je zaměstnaná na plný pracovní úvazek jako pomocník na lisovně u , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , že má 1 zdroj příjmu, že její čistý příjem činí 18.781 Kč, že měla předložit výplatní pásky 4,5/2023, že další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč, že má externí splátky ve výši 500 Kč, že nemá interní splátky, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, že má odhadované měsíční výdaje ve výši 4.000 Kč.

5. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, , že dne 29. 6. 2023 žalovaná a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřely dohodu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 49.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit spolu s poplatkem ve výši 58.943 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47.241 Kč (tj. úrok ve výši 86 % ročně), poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.202 Kč (roční procentní sazba nákladů tak činila 134,55 %), celkem tedy částku 97.741 Kč, uhradit v 21měsíčních splátkách po 5.141 Kč. Žalovaná zvolením služby komfortního a flexibilního splácení a podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou částku úvěru.

6. Z tabulky umoření, že žalobkyně eviduje úhradu na předmětný úvěr dne 14. 8. 2023 ve výši 5.200 Kč a dne 29. 9. 2023 ve výši 5.060 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy k této smlouvě, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky, že žalobkyně jako postupník a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako postupitel uzavřely dne 28. 4. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, specifikovaných v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, včetně pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 a poštovního podacího lístku, že žalobkyně dne 22. 5. 2025 odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala ji úhradě částky 126.137,73 Kč do 10 dnů od doručení dopisu.

9. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2025 a poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně dne 30. 7. 2025 odeslal žalované výzvu před podáním žaloby, ve které ji vyzval k úhradě částky 125.223,03 Kč nejpozději do 13. 8. 2025.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaná dne 29. 6. 2023 uzavřely dohodu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 49.000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 58.943 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47.241 Kč (tj. úrok ve výši 86 % ročně), poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.202 Kč (roční procentní sazba nákladů tak činila 134,55 %), celkem se tedy zavázala uhradit částku 107.943 Kč, a to v 21měsíčních splátkách po 5.141 Kč. Částka 49.000 Kč byla žalované dne 29. 6. 2023 právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených žalovanou dne 29. 6. 2023, kdy žádala o úvěr ve výši 10.000 Kč, zaznamenaných v zákaznické kartě, a to, že je svobodná, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, má 1 vyživovanou osobu, zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru „běžné výdaje domácnosti“, že je zaměstnaná, že má 1 zdroj příjmu, že její čistý příjem činí 18.781 Kč, že měla předložit výplatní pásky za 4,5/2023, že další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč, že má externí splátku ve výši 500 Kč, že nemá interní splátky, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, že má odhadované měsíční výdaje ve výši 4.000 Kč. Na úvěr byla dne 14. 8. 2023 uhrazena částka 5.200 Kč a dne 29. 9. 2023 částka 5.060 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla s účinností k témuž dni pohledávka z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně dne 22. 5. 2025 odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala ji úhradě částky 126.137,73 Kč do 10 dnů od doručení dopisu, poté výzvou svého právního zástupce odeslanou dne 30. 7. 2025 před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky 125.223,03 Kč nejpozději do 13. 8. 2025.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

18. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě, kdy žalovaná žádala o úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně však žalované poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 49.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v souhrnné výši 58.943 Kč, celkem tedy částku 107.943 Kč, v měsíčních splátkách po 5.141 Kč. To, zda byl žalovanou tvrzený příjem ověřen, prokázáno nebylo. Výdaje žalované byly pouze odhadnuty, a to pouze částkou 4.000 Kč, a to i za situace, že žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. I kdyby však příjem ověřen byl, za situace, že bylo tvrzeno, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost, že její čistý příjem činí pouze 18.781 Kč a že již má jiný spotřebitelský úvěr, nebylo dle soudu možno při výši úvěru 49.000 Kč, výši nákladů s úvěrem spojených a při výši měsíčních splátek, vycházet pouze s odhadnutými výdaji. Nelze tedy uzavřít, že by výsledkem posouzení úvěruschopnosti bylo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně své povinnosti nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla celkem částku 49.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná zaplatila částku 10.260 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 38.740 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

21. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

22. Pro úplnost soud uvádí, že úrok z úvěru činil 86 % ročně a roční procentní sazba nákladů úvěru činila 134,55 %. S ohledem na takovou výši úroku a výši nákladů, pokud by i bylo shledáno, že úvěruschopnost byla řádně posouzena, by bylo nutno smlouvu uzavřenou se spotřebitelem považovat za neplatnou podle ustanovení § 588 o. z.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, když neúspěšná byla jen v části příslušenství. Náklady ve výši 1.750 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.550 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 200 Kč za celkem dva úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění, sepis žaloby). Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, ve shodě se kterým podepsaný soud konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.