18 C 143/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 25.260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.875 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19.875 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částky 5.385 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 29. 5. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19.875 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19.875 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částky 5.385 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, po ověření totožnosti žalované, dne 2. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které byly žalované zaslány dne 2. 5. 2024 na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4.875 Kč. Částky jistiny a poplatku byly splatné dne 1. 6. 2024. K posouzení schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že vycházela jednak z tvrzení uvedených žalovanou, která uvedla zaměstnavatele, u kterého je zaměstnána více než 5 let, že je zaměstnancem na plný úvazek, že čistý měsíční příjem činí 36.000 Kč, pracovní poměr je na dobu neurčitou, že její měsíční výdaje činí 3.000 Kč, že je vdaná, má 2 nezletilé děti, že bydlí v podnájmu. Příjmy žalované byly ověřeny z výplatních pásek, kdy čistá mzda v lednu 2024 činila 34.491 Kč, v únoru 2024 33.151 Kč, průměrný měsíční čistý příjem tedy činil 34.321 Kč. Žalovanou tvrzené výdaje 3.000 Kč byly nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 12.705 Kč, žalobkyně proto vycházela z částky nezabavitelného minima. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15.000 Kč s poplatek 4.875 Kč, měla tedy vrátit celkem částku 19.875 Kč, což je částka, která s rezervou 1.741 Kč se nachází v limitu částky 21.616 Kč (tj. částky zbývající po odečtení výdajů). Žalovaná ničeho neuhradila. Částka 2.500 Kč představuje účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy odeslané dne 8. 6. 2024, 15. 6. 2024, 22. 6. 2024, 1. 7. 2024, 16. 7. 2024. Částka 5.385 Kč představuje smluvní pokutu sjednanou dle smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky 15.000 Kč za každý den prodlení, a to za dobu od 2. 6. 2024 (den po splatnosti zápůjčky) do 27. 5. 2025 (tj. ke dni vyhotovení žaloby). Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaná však na výzvu nereagovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z běžného účtu, že dne 2. 5. 2024 byla na účet žalobkyně připsána částka 1 Kč z účtu č. , č. účtu, , který je účtem žalované.

5. Z fotokopie občanského průkazu, že žalobkyně měla k dispozici k prokázání totožnosti žalované fotokopii jejího občanského průkazu.

6. Z výstupu z insolvenčního rejstříku, že ke dni 2. 5. 2024 žalovaná nebyla v tomto rejstříku evidována.

7. Z výstupu z exekučního rejstříku, že dotaz byl k žalované proveden dne 4. 4. 2024 a žalovaná v něm nebyla evidována.

8. Z výplatních pásek, že žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalované za leden a únor 2024, přičemž za leden činila čistá mzda u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 35.698 Kč, za únor ve výši 33.151 Kč. Nástup do zaměstnání byl uveden 2. 11. 2009. Žalovaná měla slevu daně na děti.

9. Ze smlouvy o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaná sjednaly prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 2. 5. 2024 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 15.000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve 4.875 Kč nejpozději 2. 5. 2024. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 969 % a celková částka splatná žalovanou 19.875 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, že v těchto jsou blíže vymezeny vztahy mezi žalobkyní a klienty vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy.

11. Z výpisu z běžného účtu, že dne 2. 5. 2024 byla na účet žalované č. , č. účtu, žalobkyní zaslána částka 15.000 Kč.

12. Z upomínek, že žalobkyně vyhotovila upomínky datované dne 8. 6. 2024, 15. 6. 2024, 22. 6. 2024, 1. 7. 2024, 16. 7. 2024. Zda byly odeslány žalované prokázáno nebylo.

13. Z výzvy ze dne 30.1. 2025 a podacího archu, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou o úhradu částky 19.097 Kč, a to do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 2. 2022.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná sjednaly prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, po ověření totožnosti žalované z fotokopie občanského průkazu dne 2. 5. 2024 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 15.000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , který byl, jak ověřeno ověřovací platbou zaslanou z tohoto účtu dne 2. 5. 2024 žalobkyni, účtem žalované, a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4.875 Kč nejpozději 1. 6. 2024. Roční procentní sazba nákladů tak činila 2 969 %. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr vycházela z tvrzení uvedených žalovanou o zaměstnavateli a výši jejího příjmu, který následně ověřila výplatními páskami za měsíce leden 2024 a únor 2024 a zjistila, že průměrný měsíční čistý příjem za tyto dva měsíce činil 34.321 Kč. Dále vycházela z tvrzení uvedených žalovanou, že je vdaná, má 2 nezletilé děti, že bydlí v podnájmu. Pokud žalovaná uvedla výdaje pouze ve výši 3.000 Kč, žalobkyně při stanovení výdajů žalobkyně vycházela z částky nezabavitelného minima ke dni podání žádosti o úvěr, která činila 12.705 Kč. Dále žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku, ve kterém nebyla žalovaná ke dni 2. 5. 2024 vedena. Dále nahlédla do centrální evidence exekucí, kde žalovaná rovněž nebyla vedena, čas kontroly v tomto rejstříku byl dne 4. 4. 2024, tj. je 1 měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně dne 2. 5. 2024 částku 15.000 Kč převedla na účet žalované. Žalobkyně vyhotovila upomínky k úhradě datované dnem 8. 6. 2024, 15. 6. 2024, 22. 6. 2024, 1. 7. 2024, 16. 7. 2024. Výzvou ze dne 30. 1. 2025, předanou k poštovní přepravě dne 30. 1. 2025, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do tří dnů. Žalovaná ničeho neuhradila.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 19.875 Kč. Tuto se zavázala uhradit do 30 dnů. Žalobkyně vycházela z potvrzeného průměrného měsíčního příjmu za dva měsíce, tj. z částky 34.321 Kč. Dále vycházela z tvrzení uvedených žalovanou, že je vdaná, má 2 nezletilé děti, že bydlí v podnájmu. Skutečnost, že má děti vyplývala i z výplatních pásek, když byla uplatňována sleva na dani. Pokud žalobkyně při stanovení výdajů vycházela z částky nezabavitelného minima ke dni podání žádosti o úvěr, tj. z částky 12.705 Kč, má soud za to, že nedostála povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Obecně nelze takový postup odmítnout, ale je nutné v každém individuálním případě zkoumat, zda je možno takto postupovat. Žalovaná uvedla výdaje pouze ve výši 3.000 Kč. Již tato skutečnost, zvláště za situace, kdy žalovaná uváděla, že má dvě děti a že žije v podnájmu, měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání faktické výdajové situace žalované. Tuto mohla zjistit např. z nájemní smlouvy, ve které by byla uvedena výše nájemného, výpisem z účtu, o jehož existenci měla žalobkyně vědomost, z něhož mohly být zjištěny pravidelné výdaje, případné splátky dalších úvěrů apod. Pokud žalobkyně zjišťovala, zda žalovaná není vedena v centrální evidenci exekucí, tak jednak byla kontrola provedena k datu 4. 4. 2024 a k datu uzavření smlouvy tedy nebyla aktuální, jednak údaj o případné exekuci je pouze jednou z řady skutečností, které by měly být posuzovány. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr do 30 dnů splatit. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla celkem částku 15.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 15.000 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

25. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

26. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by i nebyla smlouva shledána neplatná pro nesplnění povinnosti prověřit schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, je dán další důvod její neplatnosti, a to podle § 588 o. z., pro výši roční procentní sazby nákladů, která činila 2 969 %.

27. Dále soud uvádí, že pokud žalobkyně požadovala náklady za upomínky v celkové výši 2.500 Kč, odeslání upomínek nebylo prokázáno, když žalobkyně nepředložila doklad o jejich odeslání (příp. doručení). Smlouva je neplatná a skutečné náklady za upomínky takové výše dosahovat nemohou, nárok je i podle § 8 o. z. nepřípustný.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla úspěch jen v poměrně malé části (8,07 %, přičemž do neúspěchu nebylo ani započteno příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, který rovněž nebyl přiznán).