18 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11.380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.875 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.875 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 505 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 19. 9. 2024 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10.875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve 15 % z částky 10. 875 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, dále částky 505 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , po ověření totožnosti žalované, dne 14. 8. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7.500 Kč, které jí byly zaslány dne 14. 8. 2023 na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3.375 Kč. Částka jistiny a poplatku byla splatná ve 3měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 15. 11. 2023. Žalovaná uhradila částku 3.625 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta a poníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové výši 2.000 Kč (odeslané dne 18. 10. 2023, 29. 10. 2023, 17., 11. 2023, 26. 11. 2023). Náklady spojené s uplatněním pohledávky byly poníženy částečnou úhradou žalované na výši 505 Kč. Pokud jde o smluvní pokutu, žalobkyně tvrdila, že žalované dle smlouvy vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 7.500 Kč od 16. 11. 2023 (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do 26. 8. 2024 (tj. ke dni vyhotovení žaloby, ve výši 2.130 Kč. Tato částka byla dle žalobkyně umořena částečnou úhradou žalované. Tzn. že žalobkyně částku 3.625 Kč započetla částkou 2.130 Kč na smluvní pokutu a částkou 505 Kč na účelně vynaložené náklady za upomínky. Žalovaná částka 11.380 Kč pak představuje jistinu ve výši 7.500 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.375 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 505 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Z fotokopie občanského průkazu, že tento žalovaná poskytl žalobkyni k ověření totožnosti.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně, že žalovaná ve prospěch účtu žalobkyně provedla dne 30. 6. 2023 ze svého účtu č. , č. účtu, platbu ve výši 0,40 Kč.

6. Ze smlouvy o zápůjčce, že žalobkyně a žalovaná sjednaly prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 14. 8. 2023 dohodu, kterou žalovaná podepsala PIN kódem v 10:11:48 hod., v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 7.500 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve 3.375 Kč ve 3 měsíčních splátkách po 3.625 Kč, přičemž první splátka byla splatná třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Za den poskytnutí zápůjčky se považoval den, kdy byly peněžní prostředky odespány z účtu žalobkyně. Roční procentní sazba nákladů tak činila 858 % a celková částka splatná žalovanou 10.875 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, že v těchto jsou blíže vymezeny vztahy mezi žalobkyní a klienty vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy.

8. Z výpisů z účtu, že z účtu žalobkyně byla ve prospěch účtu žalované , č. účtu, dne 14. 8. 2023 odepsána částka 7.500 Kč.

9. Z upomínek, že žalobkyně vyhotovila upomínky datované dnem 18. 10. 2023, 29. 10. 2023, 17. 11. 2023, 26. 11. 2023. Zda byly odeslány žalované prokázáno nebylo.

10. Z výzvy ze dne 1. 8 2024 a podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě částky 13.403 Kč, a to do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 8. 2024.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná sjednaly po ověření totožnosti žalované fotokopií občanského průkazu a platbou 0,40 Kč z účtu žalované prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 14. 8. 2023 dohodu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 7.500 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.375 Kč ve 3 měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů tak činila 858 %. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně částku 7.500 Kč převedla na účet žalované dne 14. 8. 2023. Žalovaná zaplatila částku 3.625 Kč. Výzvou ze dne 1. 8. 2024, předanou k poštovní přepravě dne 1. 8. 2024, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do tří dnů.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalobkyně k tomu ničeho netvrdila, ani neoznačila žádný důkaz, k výzvě soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat skutková tvrzení. Soud má tedy za to, že žalobkyně své povinnosti nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla celkem částku 7.500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila částku 3.625 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3.875 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně požadovala náklady za upomínky v celkové výši 2.000 Kč, odeslání upomínek nebylo prokázáno, když žalobkyně nepředložila doklad o jejich odeslání (příp. doručení).

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalované, která měla úspěch v rozsahu 31,9 %, žádné náklady z důvodu její procesní pasivity nevznikly.