18 C 226/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3.510 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 3.510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3.510 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná nezaplatila televizní poplatek za období 07/2018 až 08/2020 ve výši 135 Kč měsíčně, když se jako poplatník přihlásila dne 4. 4. 2013. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ukončila v bytě nájem a zrušila SIPO, na kterém byly i tyto poplatky, z nevědomosti nezaslala žalobkyni formulář, když pobírá hmotnou nouzi a splňuje podmínky pro odpuštění poplatků. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná se počínaje obdobím 04/2013 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Pobírá dlouhodobě od 21. 10. 2015 dávky hmotné nouze – příspěvek na živobytí, a to od Úřadu práce ČR – krajská [pobočka], Kontaktní pracoviště [obec]. Podle § 4 odst. 2 písm. b/ zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v účinném znění, od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba, žije-li v téže domácnosti s dalšími osobami a součet jejího čistého příjmu a čistých příjmů těchto osob za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima osob žijících v této domácnosti. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná pobírá dlouhodobě od 21. 10. 2015 dávky hmotné nouze – příspěvek na živobytí, splňuje tedy podmínky § 4 odst. 2 písm. b/ cit. zákona, žaloba je proto nedůvodná a byla soudem zamítnuta. Soud nesdílí právní názor žalobkyně, že pro úspěch postačí, že žalovaná změnu svých poměru žalobkyni nenahlásila. Naopak, tato skutečnost má sice význam pro přenos důkazního břemene, ale faktický stav má samozřejmě přednost. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyně podání žaloby v podstatě nezavinila, na druhou stranu žalovaná byla úspěšná, navíc soud zohlednil její majetkové poměry.