18 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A se sídlem Adresa žalobkyně A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 17.450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.450 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení, a částky 1.815 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobu došlou soudu dne 11. 11. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17.450 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 14.7. 2024 do zaplacení a částky 1.815 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V žalobě tvrdila, že dne 13. 6. 2024 uzavřel původní věřitel, spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , s vydlužitelem smlouvu o krátkodobé podnikatelské zápůjčce ve výši 10.000 Kč, č. smlouvy 24300132. Smlouva byla uzavřena na základě zákona o elektronických komunikacích č. 127/2005 Sb. Uzavření zápůjčky předcházelo vyplnění žádosti o zápůjčku na webu , Anonymizováno, a vyjádření souhlasu s VOP. Vydlužitel si žádal o zápůjčku jako osoba podnikající a před odesláním žádosti o zápůjčku čestně prohlásil, že v případě schválení zápůjčky peněžní prostředky použije výhradně k podnikání (včetně jeho zřízení). Zápůjčka byla poskytnuta a odeslána vydlužiteli jako podnikateli v rámci vydlužitelovi podnikatelské činnosti na bankovní účet , Anonymizováno, ve výši 10.000 Kč. Zapůjčitel a vydlužitel si sjednali poplatek za poskytnutí podnikatelské zápůjčky ve výši 3.000 Kč a datum splatnosti do 13. 7. 2024. Vzhledem k tomu, že vydlužitel neuhradil v domluveném termínu, má věřitel v souladu se smlouvou oprávnění požadovat po vydlužiteli zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.050 Kč za prodlení s platbou větší než 3 dny, vedle toho smluvní pokuty ve výši 1.250 Kč za prodlení s platbou větší než 7 dní, dále smluvní pokuty ve výši 2.150 Kč za prodlení s platbou větší než 14 dní. Vzhledem k tomu, že vydlužitel s věřitelem nekomunikoval, ani neměl snahu řešit svůj závazek, věřitel pohledávku postoupil dle Všeobecných obchodních podmínek inkasní kanceláři , Jméno žalobkyně A, ., IČO , IČO žalobkyně A, , sídlem , Anonymizováno, , tedy žalobkyni. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky byly žalobkyní stanoveny v celkové výši 1.815 Kč a sestávají ze zpracování podkladů pro vymáhání pohledávky + seznámení se se spisem 850 Kč, vypracování podkladů o předání pohledávky k vymáhání odesílané dlužníkovi (email, SMS, dopis) 400 Kč, vypracování a odeslání výzvy k úhradě (email, SMS, tel. hovory) 565 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný ani žalobkyně nevyjádřili, přičemž byli poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jejich souhlas dán. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze žádosti o půjčku, že, žalovaný dne 13. 6. 2024 požádal právní předchůdkyni žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), o půjčku ve výši 10.000 Kč, s cenou půjčky 3.000 Kč, k úhradě 13.000 Kč, vrátit do 13. 7. 2024, uvedl své rodné číslo , hodnota, , IČ , IČO, , telefonní číslo , tel. číslo, , e-mailovou adresu , e-mail, , číslo občanského průkazu , Anonymizováno, , adresu , adresa, , účet č. , č. účtu, , zaměstnání při podnikání u zaměstnavatele , Anonymizováno, , čistý měsíční příjem 17.500 Kč, měsíční výdaje 2.500 Kč.

5. Z listiny právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žadatele, že vycházela z informací, které jí měl sdělit žalovaný, tyto že jsou totožné s údaji uvedenými v žádosti o půjčku, dále totožnost žadatele měla být ověřena na základě zaslaného občanského průkazu, že byla povedena kontrola platnosti osobního dokladu žadatele na stránkách Ministerstva vnitra, že dne 13. 6. 2024 měl být dodán výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, , tj. z účtu uvedeného v žádosti, že téhož dne měl být žadatel prověřen v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, že téhož dne měl být dohledán v živnostenském rejstříku pod IČ , IČO, , že totožnost + údaje uvedené v dotazníku měly být ověřeny na základě telefonátu na udaném tel. čísle , hodnota, , že žadatel tvrdil, že nemá žádné závazky po splatnosti a ani mu nehrozí úpadek, že mu na vrácení půjčky zbývá dostatek finančních prostředků, příjem že deklaroval ve výši 17.500 Kč, závazky, že dle jeho tvrzení nepřesahují částku 2.500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela s měsíčním zůstatkem 15.000 Kč, výsledek bez rizika poskytnout zápůjčku.

6. Ze smlouvy označené jako Smlouva o krátkodobé podnikatelské zápůjčce, číslo smlouvy , Anonymizováno, , že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, s tím, že zápůjčka se sjednává jako účelová a finanční prostředky budou využity výhradně pro podnikatelské účely dlužníka, že věřitel neposkytuje spotřebitelské úvěry podle zákona č. 257/2016 Sb., že zápůjčky poskytované právní předchůdkyní žalobkyně jsou účelové a jsou určeny pro osoby vlastnící platné živnostenské oprávnění. Výše poskytované zápůjčky byla 10.000 Kč, byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.000 Kč, datum poskytnutí zápůjčky 13. 6. 2024. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku do 30 dnů, nejpozději tedy do 13. 7. 2024. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky s poplatkem za poskytnutí zápůjčky bylo sjednáno právo věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.050 Kč v případě prodlení delším než 3 dny (nárok vznikne 4. dnem prodlení), ve výši 1.250 Kč v případě prodlení delším než 7 dnů (nárok vznikne 8. dnem prodlení), ve výši 2.150 Kč v případě prodlení delším než 14 dnů (nárok vznikne 15. dnem prodlení).

7. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, , že právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 6. 2024 odeslala ze svého účtu na účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 10.000 Kč, označenou jako půjčka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 26. 8. 2024 dohodu, na základě které byla pohledávka ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , kterou má postupitel vůči žalovanému, postoupena žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2024 a mailu ze dne 26. 8. 2024, že žalobkyně odeslala na mailovou adresu , e-mail, oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k úhradě částku 25.650 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky.

10. Z doručenky datové schránky, že žalobkyně dne 26. 8. 2024 odeslala do datové schránky žalovaného jako podnikající fyzické osoby zprávu, předmět byl označen „POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY“.

11. Z mailu, že dne 25. 8. 2025 žalobkyně odeslala na mailovou adresu , e-mail, předžalobní výzvu, z výzvy však není patrné, o jakou konkrétní pohledávku, která jí měla být právní předchůdkyní žalobkyně postoupena, se jedná.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, a žalovaný po žádosti žalovaného dne 13. 6. 2024 uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.000 Kč do 13. 7. 2024. Strany sjednaly, že zápůjčka se sjednává jako účelová a finanční prostředky že budou využity výhradně pro podnikatelské účely dlužníka, že věřitel neposkytuje spotřebitelské úvěry podle zákona č. 257/2016 Sb., že zápůjčky poskytované právní předchůdkyní žalobkyně jsou účelové a jsou určeny pro osoby vlastnící platné živnostenské oprávnění. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky s poplatkem za poskytnutí zápůjčky bylo sjednáno právo věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.050 Kč v případě prodlení delším než 3 dny (nárok vznikne 4. dnem prodlení), ve výši 1.250 Kč v případě prodlení delším než 7 dnů (nárok vznikne 8. dnem prodlení), ve výši 2.150 Kč v případě prodlení delším než 14 dnů (nárok vznikne 15. dnem prodlení). V žádosti žalovaný dne 13. 6. 2024 uvedl své rodné číslo , hodnota, , IČ , IČO, , telefonní číslo , tel. číslo, , e-mailovou adresu , e-mail, , číslo občanského průkazu , Anonymizováno, , adresu , adresa, , účet č. , č. účtu, , zaměstnání při podnikání u zaměstnavatele , Anonymizováno, , čistý měsíční příjem 17.500 Kč, měsíční výdaje 2.500 Kč. Z těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení schopnosti žalovaného splatit zápůjčku. , adresa, .000 Kč byla právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne 13. 6. 2024 a dne 14. 7. 2024 byla připsána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2024 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobkyni.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne 13. 6. 2024 uzavřela smlouvu označenou jako Smlouva o krátkodobé podnikatelské zápůjčce. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.000 Kč. Soud měl pochybnosti o skutečnosti, že se mělo jednat o podnikatelskou zápůjčku, nikoli o spotřebitelský úvěr. Z ničeho totiž nevyplývá, na jaký konkrétní podnikatelský záměr měla právní předchůdkyně žalobkyně částku zapůjčit. Nelze obcházet zákon o spotřebitelském úvěru jednoduše tím, že by poskytovatel úvěru toliko vyplnil IČO do hlavičky smlouvy, poskytl úvěr fyzické osobě a vyhnul se tím všem povinnostem, o kterých pojednává nejen zákon o spotřebitelském úvěru, ale i bohatá judikatura Soudního dvora EU. Proto je soud povinen zkoumat, zda v každém jednotlivém případě, kdy je úvěr poskytnut fyzické osobě, nedošlo k obcházení předpisů na ochranu spotřebitele, jinak by soud nedostál své povinnosti zkoumat předsmluvní povinnosti věřitele z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18). Soud tedy vyzval žalobkyni, aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení, že předložená smlouva o zápůjčce není spotřebitelským úvěrem, když ji uzavřela s fyzickou osobou, byť ve smlouvě označenou současně jako podnikající, jelikož ve smlouvě není uveden žádný konkrétní podnikatelský projekt a je užito pouze obecné formulace „podnikatelská zápůjčka“, s poučením, že pokud nebude označen a prokázán konkrétní podnikatelský záměr na použití finančních prostředků, může soud vyhodnotit smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož soud neměl uvedené tvrzení (že se nejednalo o spotřebitelský úvěr) za prokázané, vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení splnění podmínek pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, zejména aby prokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, splnění informační povinnosti, včetně uvedení RPSN atp. Žalobkyně ani přes toto poučení své tvrzení nedoplnila a neprokázala takovým způsobem, aby soud mohl smluvní ujednání podřadit pod jiný typ smlouvy než smlouvu o spotřebitelském úvěru.

24. Soud tedy uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Ostatně i v případě, že by se jednalo o smlouvu o podnikatelském úvěru, sama právní předchůdkyně žalobkyně scoring prováděla (viz bod 5. odůvodnění). V řízení však bylo prokázáno pouze to, že vycházela z údajů sdělených jí žalovaným, zda tyto ověřovala, prokázáno nebylo, zvláště za situace, kdy žalovaný tvrdil příjem ve výši 17.500 Kč a zavázal se do 30 dnů zaplatit částku 13.000 Kč, měla žalobkyně schopnost žalovaného splatit tuto částku prověřit, a to zvláště i za situace, když žalovaný tvrdil měsíční výdaje pouze ve výši 2.500 Kč. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 10.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 10.000 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

26. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by i nebyla smlouva shledána neplatná pro nesplnění povinnosti prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, je dán další důvod její neplatnosti, a to podle § 588 o. z., pro výši RPSN.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož poměr úspěchu a neúspěchu účastníka je obdobný. Pro úplnost soud dodává, že by neměl, i v případě úspěchu žalobkyně ve věci, za splněnou povinnost vyzvat žalovaného před podáním žaloby, neboť z předložené výzvy ze dne 25. 8. 2025 není zřejmé, k jaké konkrétní pohledávce se výzva vztahovala.