18 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 106.786,86 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 42.605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 64.181,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.224,51 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení, z částky 42.605 Kč od 3. 2. 2021 do 9. 2. 2021 a z částky 5.245 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobkyni: a) částku 87.074,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 81.829,51 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 5245 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, b) částku 19.712,35 Kč. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila následovně: žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo], jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví. Žalobce uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2020 (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], [VIN kód], rok výroby [rok] (dále jen„ Předmět financování“). Předmětnou Smlouvou, jejíž nedílnou součást tvoří Obchodní podmínky [číslo] [příjmení] ze dne 1. 7. 2019 (dále také jako„ OP“) a Sazebník poplatků (dále jen„ Sazebník“), se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne způsobem a za podmínek dle Smlouvy a OP peněžní prostředky („ úvěr“), přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky. Žalovaný uzavřením Smlouvy projevil svůj výslovný souhlas s tím, že úvěr poskytnutý žalovanému Smlouvou k účelu dle Smlouvy bude žalobcem poskytnut (uhrazen) přímo dodavateli Předmětu financování, tj. [právnická osoba] (dále také jako„ dodavatel“), jehož prostřednictvím byla Smlouva uzavřena - viz přiložená Smlouva o obchodním zastoupení. Žalovaný na základě Předávacího protokolu ze dne 7. 6. 2020 převzal od dodavatele Předmět financování, aniž by k jeho technickému stavu uvedl jakékoli výhrady. Žalobce dostál svému závazku ze Smlouvy a poskytl žalovanému úvěr ve výši 143 098 Kč. Výše úvěru byla vypočtena jako součet rozdílu mezi pořizovací cenou Předmětu financování (158 998 Kč) a přímou platbou (15 900 Kč). Úvěr byl poskytnut žalovanému k rukám dodavatele v souladu s čl. 9 odst. 9.1 OP dne 9. 6. 2020 (viz. potvrzení o poskytnutí úvěru). Celková výše úvěru, tj. celková suma splátek včetně pojištění, bylo-li sjednáno, činí 232 260 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel předmětnou Smlouvu v pozici spotřebitele, byly mu ze strany žalobce s dostatečným předstihem poskytnuty povinné informace před uzavřením Smlouvy, a to ve smyslu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný byl tak schopen objektivně posoudit, zda Smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci. Uzavřením Smlouvy došlo současně mezi stranami k uzavření Smlouvy o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou („ zajišťovací smlouva“) ve smyslu, občanského zákoníku, jejímž obsahem je převod vlastnického práva svědčícího žalovanému k Předmětu financování ve prospěch žalobce do doby úplné úhrady úvěru žalovaným (viz § 2040 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, jejímž obsahem je převod vlastnického práva svědčícího žalovanému k Předmětu financování ve prospěch žalobce do doby úplné úhrady úvěru žalovaným (viz čl. 2 Smlouvy). Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 871 Kč, sestávajících se z měsíční splátky úvěru a úroku splatných nejpozději vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 7. 7. 2020. Úrok z úvěru činil 20,98 % ročně při sjednané výši RPSN 23,26 %. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru č. 3 splatnou dne 7. 9. 2020, pročež tak porušil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Ve Smlouvě bylo přitom sjednáno, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit žalobci nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související dle OP a Sazebníku poplatků (dále jen„ Sazebník“), nýbrž i nesplacenou část jistiny úvěru poskytnutého na základě Smlouvy a sankce za porušení závazkového vztahu. Prodlení v plnění peněžních závazků žalovaného má za následek vznik práva žalobce na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu dle Sazebníku Vedle toho je dle čl. 5 odst. 5.1 OP žalobce oprávněn požadovat úroky z úroků. V důsledku prodlení došlo k 8. 1. 2021 (rozhodný den) k zesplatnění dosud nesplatných dlužných splátek a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Dlužná částka závazků žalovaného vůči žalobci vyplývající ze Smlouvy dle písemné výzvy (zesplatnění) ze dne 13. 1. 2021 činila 151 760,07 Kč. Dlužná částka sestává z neuhrazených, ale splatných splátek do dne ukončení Smlouvy ve výši 17 560 Kč (dlužné splátky ve výši 2 076 Kč splatné dne 07.09.2020 a 4x dlužné splátky ve výši 3 871 Kč od 07.10.2020 do 07.01.2021, z části jistiny nesplacené do rozhodného dne ve výši 133 085,07 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 169 Kč, účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč dle Sazebníku a smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 746 Kč Smluvní pokuty žalobce požaduje a odůvodňuje v nároku 2 a 3. (17560 Kč + 133 085,07 Kč + 169 Kč + 200 Kč + 746 Kč = 151 760,07 Kč). Výzva k úhradě ze dne 13. 1. 2021 s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky, kterou si žalovaný vyzvedl dle data na dodejce dne 9. 2. 2021, tedy zásilka se dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný však dle této výzvy ničeho neuhradil a žalobce tak využil svého práva dle čl. 2 odst. 2.13 Smlouvy a předmět financování na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu práva žalovanému odebral. Dle čl. 2 odst. 2.14 Smlouvy jdou náklady za odebrání předmětu financování k tíži žalovaného viz faktura za zabavení vozu na částku 6050 Kč (žalovanému přefakturovaná dle přehledu plateb 21.01.2021), faktura za odtah vozu na částku 5401,44 Kč (žalovanému přefakturovaná dle přehledu plateb 18.01.2021). Žalovaný ani po zabavení vozidla ničeho neuhradil a tak žalobce využil svého práva dle čl. 2 odst. 2.15 Smlouvy a rozhodl se svoji pohledávku uspokojit z výtěžku odprodeje vozidla. Prodej předmětu financování realizoval žalobce prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě komisionářské smlouvy ze dne 1. 8. 2014 (viz. faktura provize za prodej [anonymizováno] v částce 5203 Kč). Předmět financování byl prodán za 90 000 Kč vč. DPH, což dokládá i kupní smlouva ze dne 18. 3. 2021. Jelikož žalovaný nehradil ani zákonné pojištění, byl žalobce dle Smlouvy a OP nucen tyto výdaje pokrýt s tím, že má nárok je dle čl. 4 odst. 4.5 Smlouvy přeúčtovat žalovanému, navýšené o smluvní pokutu. Měsíční pojistné činilo 91 Kč a žalobce ho přefakturoval žalovanému za období od 05.01.2021 do 04.04.2021 (faktury přílohou žaloby). Jelikož povinnost žalobce hradit pojistné trvala jenom do 18.03.2021 (kdy přešla na nového majitele vozidla), bylo mu na pojistném uhrazeném za období od 19.03.2021 do 04.04.2021 vráceno - 49 Kč, viz 1x faktura - dobropis. Výtěžek z prodeje vozidla ve výši 90 000 Kč byl započítán na aktuální dlužnou částku v souladu s přehledem plateb, viz všechny platby ze dne 31.03.2021. Z výtěžku byly pokryté dlužné splátky s příslušenstvím a smluvními pokutami naúčtovanými do dne 31.03.2021. Po tomto datu žalobce žádnou úhradu na dluh ze Smlouvy neeviduje. Po přepočítání dlužné částky zohledňující odprodej vozidla, vyzval žalobce žalovaného k úhradě této nové dlužné částky (87 075 Kč) dopisem ze dne 21. 4. 2021 Tato výzva k úhradě byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky, kterou žalobce zaslal na jemu známou adresu, přičemž žalobci se tato vrátila s poznámkou nevyzvednuto. V takovém případě se zásilka má za doručenou dnem, kdy se písemnost vrátila jako nedoručená dle čl. 8 odst. 8.2 OP. Žalovaný na tuto výzvu neuhradil ničeho a tak byl žalobce nucen věc předat k vymáhání externí společnosti/ advokátní kanceláři. Žalovanému byla dne 7. 9. 2021 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky, tj. ve lhůtě prodloužené nad rámec lhůty stanovené v ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínky žalobce, ani na upomínky a další úkony (zejména telefonické a SMS) prováděné v rámci mimosoudní správy pohledávky [právnická osoba], [anonymizováno], která pro žalobce pohledávky po lhůtě splatnosti spravuje. SMS upomínky byly odeslány na mobilní telefonní číslo žalovaného uvedené ve Smlouvě dne 14. 9. 2021 a 29. 9. 2021. Žalovaný přesto ničeho neuhradil ani na výzvu jiným způsoben nereagoval a žalobce tak byl nucen věc řešit soudní cestou a podává tento návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s výše uvedeným tak žalobce po žalovaném požaduje uhrazení dlužné částky ve výši 87 074,51 Kč - ponížená zesplatněná jistina ve výši 81 829,51 Kč - přefakturace provize za prodej vozidla 5.203 Kč - přefakturace dopojištění vozidla 42 Kč (1x 91 Kč 49 Kč - dobropis) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 829,51 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení a z částky 5.245 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou dlužných splátek je požadována jako samostatný nárok č.

2. Výše smluvních pokut je stanovena přímo v sazebníku, přičemž součet uplatněných smluvních pokut nepřesáhne 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokuta byla vyčíslena jako 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 81 829,51 Kč od 3. 2. 2021 do dne podání žaloby na částku 28 149,35 Kč. Vzhledem k částečnému splacení pokuty je požadována částka ve výši 19 712,35 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z listiny [anonymizováno] plateb.pdf - Přehled plateb pro smlouvu č. [anonymizováno] soud zjistil, rozpis plateb pro daný úvěr.

4. Z listiny [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] – faktura [variabilní symbol] soud zjistil, že částka za zabavení vozidla byla 6.050 Kč.

5. Z listiny [anonymizováno] soud zjistil dojití zásilky č. [anonymizováno] dne 10. 9. 2021.

6. Z listiny Smlouva – úvěrová smlouva č. [anonymizováno] soud zjistil, že účastníky smlouvy jsou žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako spotřebitel (dlužník). Smlouva byla podepsána účastníky 7. 6. 2020. Jedná se o úvěr na koupi zboží [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka]. Pořizovací cena 158.998 Kč, přímá platba 15.900 Kč RPSN 23,26 %. Výše úvěru 143.098 Kč. Výše měsíční splátky 3.871 Kč. Počet měsíčních splátek 60. Celková částka splatná klientem 233.060 Kč Dohoda obsahuje zajišťovací převod práva s tím, že zaplacením úvěru přejde vlastnické právo k vozu zpět na žalovanou.

7. Z tabulky umoření soud zjistil počet zaplacených splátek žalovanou 3.871 Kč, a to 7 v celkové výši 27.097 Kč.

8. Z dodejky k dopisu o zrušení soud zjistil, že jej žalovaná převzala dne 9. 2. 2021.

9. Z dopisu Vyčíslení škody po odprodeji vozu s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyčíslila žalované škodu na 87.075 Kč.

10. Z dopisu o zrušení soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy.

11. Z protokolu o převzetí vozu soud zjistil, že žalovaná převzala uvedený vůz dne 7. 6. 2020.

12. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno].

13. Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím subjektu: [právnická osoba]

14. Z faktury [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] soud zjistil, že cena za odtah vozu činila 9.138 Kč.

15. Z kupní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 18. 3. 2021 prodávajícím – žalobkyní a kupujícím [jméno] [příjmení] na předmětné vozidlo, kupní cena činila 90.000 Kč.

16. Z listiny OP vč. Sazebníku soud zjistil úvěrové podmínky [číslo] ze dne 01. 07. 2019.

17. Úvěruschopnost zjišťovala žalobkyně dle svého tvrzení v podání ze dne 7. 3. 2022 toliko z veřejných registrů. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, soud dále zjistil, že v souvislosti s úvěrem vyplatila žalobkyně žalované částku 143.096 Kč, obdržela naopak od žalované částku celkem 100.491 Kč.

18. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci podepsali smlouvu, účastníky smlouvy jsou žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako spotřebitel (dlužník). Smlouva byla podepsána účastníky dne 7. 6. 2020. Jedná se o úvěr na koupi zboží [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka]. Pořizovací cena 158.998 Kč, přímá platba 15.900 Kč RPSN 23,26 %. Výše úvěru 143.098 Kč. Výše měsíční splátky 3.871 Kč. Počet měsíčních splátek 60. Celková částka splatná klientem 233.060 Kč Dohoda obsahuje zajišťovací převod práva s tím, že zaplacením úvěru přejde vlastnické právo k vozu zpět na žalovanou. Úvěruschopnost zjišťovala žalobkyně dle svého tvrzení v podání ze dne 7. 3. 2022 toliko z veřejných registrů. V souvislosti s úvěrem vyplatila žalobkyně žalované částku 143.096 Kč, obdržela naopak od žalované částku celkem 100.491 Kč.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

27. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

28. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětné úvěry. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Na jednání se žalobkyně nedostavila, aby si vyslechla poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., naopak již z jejího podání ze dne 7. 3. 2022 vyplývá, že úvěruschopnost zjišťovala toliko z veřejných databází, což je ovšem hrubě nedostatečné, jelikož z takových databází nijak nevyplývá, jaké má spotřebitel příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry, přitom bez takových zjištění nelze zodpovědně přijmout závěr, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit.

29. Soud proto smlouvu o úvěru považuje dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou, a proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované v souvislosti s neplatnou smlouvou prostředky ve výši 143.096 Kč a žalovaná v této souvislosti zaplatila žalobkyni celkem 100.491 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 42.605 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. V této části žaloby soud tedy žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná vyrozuměna o zesplatnění úvěru, kdy toto vyrozumění lze v tomto případě hodnotit i jako výzvu k vydání prostředků. V ostatním soud žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, z důvodů její procení pasivity žádné náklady nevznikly.