18 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 71.755,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.331,68 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45.423,70 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 69.999,38 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024 ve výši 1.917,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 71.755,38 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 19. 12. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 71.755,38 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 69.999,38 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024 ve výši 1.917,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 71.755,38 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 3. 6. 2020 úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, s výší úvěrového rámce 10.000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splátky byly splatné vždy 20. den v kalendářním měsíci. Žalobkyně při uzavírání smlouvy hodnotila schopnost žadatele splácet, vycházela z příjmu žadatele 21.000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 9.000 Kč, z měsíčních výdajů domácnosti uvedených v žádosti 10.000 Kč, z výše splátky schvalovaného úvěru 400 Kč a došla k zbývající částce domácnosti 19.600 Kč. Na základě ujednání smluvních stran došlo k žádosti žalovaného k navýšení úvěrového rámce, a to dne 25. 1. 2022 na částku 40.000 Kč a dne 4. 8. 2022 na částku 70.000 Kč. Žalobkyně při navýšení úvěrového rámce opětovně hodnotila schopnost žalovaného splácet, vycházela z příjmů žadatele 40.000 Kč, ze započitatelného příjmu ostatních členů domácnosti 30.000 Kč, ze součtu splátek úvěrů v NRKI a HC 4.407 Kč, normativních nákladů na bydlení 9.261 Kč, životního minima všech členů domácnosti 8.090 Kč, výše splátky po navýšení rámce 2.800 Kč a došla k zbývající částce domácnosti 45.693 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 120.704,24 Kč a celkem uhradil částku 94.372,56 Kč. Jelikož žalovaný porušil povinnost splácet úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy, tj. možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, a úvěr ke dni 19. 9. 2024 zesplatnila, když k tomuto dni nebyly uhrazeny vůbec splátky za měsíce 6/2024-8/2024. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 71.755,38 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 69.999,38 Kč (tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu), poplatků ve výši 156 Kč (tj. poplatků za vedení účtu po 39 Kč splatných dne 19. 9. 2024, dne 20. 8. 2024, dne 20. 7. 2024, dne 20. 6. 2024, zahrnutých v 48. – 51. splátce), nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (tj. 300 Kč ze dne 20. 7. 2024, 300 Kč ze dne 19. 9. 2024), smluvních pokut ve výši 1.000 Kč (tj. po 500 Kč za prodlení s úhradou splátky za měsíc 7/2024 a za měsíc 8/2024). Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 11.889,54 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku ve výši 26,28 % ročně z jistiny 69.999,38 Kč ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 20. 9. 2024 do sepsání žaloby, tj. do 19. 12. 2024), dále je představuje úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 69.999,389 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, dále je představuje úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 1.917,53 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žaloby), dále je představuje úrok z prodlení v zákonné výši od 20. 12. 2024 (tj. ode dne následující po dni sepsání žaloby) do zaplacení z částky 71.755,38 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut). Před podáním žaloby byl žalovaná vyzván k zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 3. 6. 2020, a z úvěrových podmínek, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu nazvanou Kreditní karta , právnická osoba, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši úvěrového rámce 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Roční procentní sazba nákladů tak činila 46,27 %. Splátky se zavázal zaplatit vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě byly dále ujednány důsledky nesplácení úvěru spočívající v účtování účelně vynaložených nákladů na upomínání v částce 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a účtování zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády. Dále byly sjednán měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 59 Kč. Pro případ nezaplacení 2 a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Strany se dohodly, že podpisem smlouvy o úvěru z karty uzavřely také smlouvu o platebních službách, na základě které bude žalobkyně pro žalovaného provádět transakce související s čerpáním a splácením úvěru z karty. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a to od 02/2020, že jeho čistý měsíční příjem činí 21.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti že činí 9.000 Kč, že je svobodný, nemá vyživované děti, že žije v podnájmu.

5. Z úvěrové zprávy žalobkyně, ve které je zaznamenáno, že u žalovaného byl evidován 1 existující kontrakt z kreditní karty, nebylo možno učinit žádná pro věc relevantní zjištění, neboť není uveden datum, ke kterému měla být úvěrová zpráva zpracována.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta, že v této žalobkyně obecně, bez vztahu ke konkrétnímu úvěru, popisuje, jak při posuzování úvěruschopnosti postupuje.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, že žalobkyně dne 3. 6. 2020 při ověřování schopnosti žalovaného splatit poskytnutí úvěr vycházela z příjmu žalovaného, který uvedl v žádosti, a to z částky 21.000 Kč. Žalovaný měl dále v žádosti uvést, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je zaměstnaný, že příjem ostatních členů domácnosti je 9.000 Kč, že měsíční výdaje domácnosti jsou 10.000 Kč.

8. Z dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, , že dne 25. 1. 2022 žalovaný a žalobkyně uzavřeli dohodu, kterou byla změněna smlouva ze dne 3. 6. 2020 tak, že byla změněna výše úvěrového rámce na částku 40.000 Kč.

9. Z dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, , že dne 4. 8. 2022 žalovaný a žalobkyně uzavřeli dohodu, kterou byla změněna smlouva ze dne 3. 6. 2020 tak, že byla změněna výše úvěrového rámce na částku 70.000 Kč.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný na uvedený úvěr jednotlivými čerpáními (výběrem z bankomatu či platbami kartou) načerpal celkem částku 120.704,24 Kč a uhradil celkem částku 94.372,56 Kč. Naposledy uhradil na splátku splatnou dne 20. 5. 2024, a to dne 23. 5. 2024.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19. 9. 2024 a poštovního podacího archu, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 9. 2024 a vyzvala žalovaného k splacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné úvěrové smlouvy do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzvu odeslala dne 20. 9. 2024.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 10. 10. 2024 a poštovního podacího archu, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky prostřednictvím svého právního zástupce a že výzvu odeslala dne 11. 10. 2024.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný dne 3. 6. 2020 uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit s úrokem ve výši 26,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Splátky se zavázal zaplatit vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě byly dále ujednány důsledky nesplácení úvěru spočívající v účtování účelně vynaložených nákladů na upomínání v částce 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a účtování zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády. Dále byly sjednán měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 59 Kč. Pro případ nezaplacení 2 a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr z údajů sdělených jí žalovaným, a to, že je od 02/2020 zaměstnán u , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , že jeho čistý měsíční příjem činí 21.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti že činí 9.000 Kč, že je svobodný, nemá vyživované děti, že žije v podnájmu, že měsíční výdaje domácnosti jsou 10.000 Kč, z výše splátky schvalovaného úvěru 400 Kč a došla k zbývající částce domácnosti 19.600 Kč. Dne 25. 1. 2022 účastníci uzavřeli dodatek k úvěrové smlouvě, kterým byla změněna výše úvěrového rámce na částku 40.000 Kč. Dne 4. 8. 2022 účastníci uzavřeli dodatek k úvěrové smlouvě, kterým byla změněna výše úvěrového rámce na částku 40.000 Kč. Žalobkyně při navýšení úvěrového rámce při hodnocení schopnosti žalovaného splácet vycházela z příjmů žalovaného 40.000 Kč, ze započitatelného příjmu ostatních členů domácnosti 30.000 Kč, ze součtu splátek úvěrů v NRKI a HC 4.407 Kč, normativních nákladů na bydlení 9.261 Kč, životního minima všech členů domácnosti 8.090 Kč, a při výše splátky po navýšení rámce 2.800 Kč došla k zbývající částce domácnosti 45.693 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 19. 9. 2024 zesplatnila, když k tomuto dni nebyly uhrazeny vůbec splátky za měsíce 6/2024-8/2024. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 120.704,24 Kč a celkem uhradil částku 94.372,56 Kč. Výzvou ze dne 19. 9. 2024, odeslanou dne 20. 6. 2024, žalobkyně vyzvala žalovaného k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy. Před podáním žaloby výzvou právního zástupce ze dne 10. 10. 2024, odeslanou dne 11. 10. 2024 opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem podle § 2 odstavec 1 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo zjištěno, že tak žalobkyně neučinila. Pokud žalobkyně jako důkaz označila úvěrovou zprávu, ve které byl evidován 1 existující kontrakt z kreditní karty, tak z této nebylo možno učinit žádná zjištění, neboť není uveden datum, ke kterému měla být úvěrová zpráva zpracována. Pokud žalobkyně předložila listinu nazvanou posouzení úvěruschopnosti klienta, tak v této žalobkyně obecně, bez vztahu ke konkrétnímu úvěru, popisuje, jak při posuzování úvěruschopnosti postupuje. Pokud žalobkyně předložila listinu nazvanou potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ve které je zaznamenáno, že dne 3. 6. 2020 při ověřování schopnosti žalovaného splatit poskytnutí úvěr vycházela z příjmu žalovaného, a to z částky 21.000 Kč, dále z toho, že žalovaný je zaměstnaný, že příjem ostatních členů domácnosti je 9.000 Kč, že žalovaný žije v podnájmu a že měsíční výdaje domácnosti jsou 10.000 Kč, tak ani tato listina neprokazuje prokázání úvěruschopnosti, když sama žalobkyně v listině uvádí, že se jedná o údaje uvedené v žádosti. Tedy faktické příjmy žalovaného a jeho faktické výdaje žalobkyně neověřila. Následně došlo k podstatnému navýšení úvěru, a to nejprve na částku 40.000 Kč a poté na částku 70.000 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti pouze tvrdila, že vycházela z příjmů žalovaného 40.000 Kč, ze započitatelného příjmu ostatních členů domácnosti 30.000 Kč, ze součtu splátek úvěrů v NRKI a HC 4.407 Kč, normativních nákladů na bydlení 9.261 Kč, životního minima všech členů domácnosti 8.090 Kč. Z dokazování vyplynulo, že tyto skutečnosti ověřeny žalobkyní nebyly, a to zvláště za situace, kdy již sama vycházela z toho, že žalovaný má další splátky úvěru (či úvěrů), které při posuzování úvěruschopnosti dne 3. 6. 2020 neměl. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprověřila dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Smlouvu, ve znění dodatků, je tedy nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 120.704,24 Kč a že žalovaný uhradil celkem částku 94.372,56 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 26.331,68 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení.

25. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému z důvodu jeho procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.