18 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27.500 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.616,77 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27.500 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.300 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne 23. 6. 2025, doplněnou podáním došlým soudu dne 30. 1. 2026, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27.500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27.500 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.616,77 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27.500 Kč od 15. 8. 2024 do 27. 1. 2025). Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 14. 11. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 40.008 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28.923 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.246 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 3.334 Kč, poslední splátka byla stanovena na 14. 8. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2.500 Kč. Pohledávka ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, a to dlužnou jistinu ve výši 27.500 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30.000 Kč a zaplaceno částkou 2.500 Kč, a úroky z prodlení uvedené shora. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalovaný dne 6. 11. 2022 požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 6.000 Kč, se splatností v 45týdenních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splatit spotřebitelský úvěr vycházela z údajů sdělených jí žalovaným, a to že je svobodný, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, nemá vyživovanou osobu, zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru „neočekávané výdaje“, že je nezaměstnaný, že má 1 zdroj příjmu, že jeho čistý příjem činí 13.279 Kč, že měl předložit výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, že další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč, že nemá externí ani interní splátky, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, že má odhadované měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč.

5. Ze smlouvy označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, , že dne 14. 11. 2022 žalovaný a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dohodu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s poplatkem ve výši 40.008 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28.923 Kč (tj. úrok ve výši 86 % ročně), poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.246 Kč (roční procentní sazba nákladů tak činila 137,80 %), pojistného za doplňkové pojištění ve výši 3.339 Kč, celkem tedy částku 70.008 Kč, uhradit v 21měsíčních splátkách po 3.334 Kč. Žalovaný zvolením služby komfortního a flexibilního splácení a podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou částku úvěru.

6. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 14. 11. 2022 podepsali dohodou, kterou žalovaný přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022, kterou právní předchůdkyně žalobkyně sjednala jako pojistník s , adresa, podnikající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, .

7. Z tabulky umoření, že žalobkyně eviduje úhradu na předmětný úvěr dne 27. 2. 2023 ve výši 2.500 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy k této smlouvě, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky, že žalobkyně jako postupník a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako postupitel uzavřely dne 27. 1. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, specifikovaných v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, včetně pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 a poštovního podacího lístku, že žalobkyně dne 27. 2. 2025 odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala jej úhradě částky 87.986,61 Kč do 10 dnů od doručení dopisu.

10. Z výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 a poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně dne 16. 4. 2025 odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby, ve které jej vyzval k úhradě částky 69.226,14 Kč nejpozději do 1. 5. 2025.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaný dne 14. 11. 2022 uzavřeli dohodu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 40.008 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28.923 Kč (tj. úrok ve výši 86 % ročně), poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.246 Kč (roční procentní sazba nákladů tak činila 137,80 %), pojistného za doplňkové pojištění ve výši 3.339 Kč (žalovaný dne 14. 11. 2022 přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 6. 2022 s , adresa, , podnikající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, ), celkem částku 70.008 Kč, uhradit v 21měsíčních splátkách po 3.334 Kč. Částka 30.000 Kč byla žalovanému dne 14. 11. 2022 právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených žalovaným dne 14. 11. 2022, kdy žádal o úvěr ve výši 6.000 Kč, zaznamenaných v zákaznické kartě, a to, že je svobodný, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, nemá vyživovanou osobu, zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru „neočekávané výdaje“, že je nezaměstnaný, že má 1 zdroj příjmu, že jeho čistý příjem činí 13.279 Kč, že měl předložit výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, že další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč, že nemá externí ani interní splátky, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, že má odhadované měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč. Žalovaný dne 27. 2. 2023 uhradil částku 2.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla s účinností k témuž dni pohledávka z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala dne 27. 2. 2025 odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala jej úhradě částky 87.986,61 Kč do 10 dnů od doručení dopisu, poté výzvou svého právního zástupce odeslanou dne 16. 4. 2025 před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 69.226,14 Kč nejpozději do 1. 5. 2025.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě, kdy žalovaný žádal o úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalobkyně však žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v souhrnné výši 36.669 Kč a pojistným ve výši 3.339 Kč, celkem tedy částku 70.008 Kč v měsíčních splátkách po 3.334 Kč. To, zda byl žalovaným tvrzený příjem ověřen, prokázáno nebylo. Výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty, a to pouze částkou 3.000 Kč. I kdyby však příjem ověřen byl, za situace, že bylo tvrzeno, že žalovaný je nezaměstnaný a jeho čistý příjem činí pouze 13.279 Kč, což mělo být ověřeno z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, nelze uzavřít, že při výši úvěru 30.000 Kč, s takovými náklady a měsíčními splátkami, výsledkem posouzení úvěruschopnosti mělo být, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně své povinnosti nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 30.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný zaplatil částku 2.500 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 27.500 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

23. Pro úplnost soud uvádí, že úrok z úvěru činil 86 % ročně a roční procentní sazba nákladů úvěru činila 137,80 %. S ohledem na takovou výši úroku a výši nákladů, pokud by i bylo shledáno, že úvěruschopnost byla řádně posouzena, by bylo nutno smlouvu uzavřenou se spotřebitelem považovat za neplatnou podle ustanovení § 588 o. z.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, když neúspěšná byla jen v části příslušenství. Náklady ve výši 1.300 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.100 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 200 Kč za celkem dva úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění, sepis žaloby). Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, ve shodě se kterým podepsaný soud konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Částku 1.300 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.