18 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o 62.672,75 Kč s příslušenstvím, o 1.243,11 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21.722,36 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40.950,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31.465,12 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, a částky 1.243,11 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 639 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 8. 4. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 62.672,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 31.465,12 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení, a částky 1.243,11 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela, po ověření totožnosti žalované, dne 19. 5. 2024 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , smlouvu na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 31.500 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr žalované poskytla bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 19. 5. 2024 ve výši 17.000 Kč, dne 16. 7. 2024 ve výši 10.000 Kč, dne 18. 7. 2024 ve výši 4.000 Kč. Žalovaná si zvolila volitelné služby, a to „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 245,22 Kč, a informační SMS servis za poplatek ve výši 64,32 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny, dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Úvěr byl splatný dne 21. 9. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně smlouvu dne 21. 11. 2024 vypověděla. Žalovaná uhradila dne 18. 6. 2024 částku 4.959,35 Kč, dne 18. 7. 2024 částku 4.818,29 Kč, celkem tedy 9.777,64 Kč. Žalobkyně částku 132,89 Kč započetla na jistinu, částku 164,70 Kč na poplatek za službu „Klidné spaní“, částku 43,20 Kč za poplatek za službu „Informační SMS servis“ a částku 9.436,85 Kč na smluvní úrok a smluvní pokutu. Předmětem žaloby je jistina 30.867,11 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 496,37 Kč, smluvní úrok 31.207,63 Kč, poplatek za služby „Klidné spaní“ 80,52 Kč, poplatek za informační SMS servis 21,12 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 17. 8. 2024 do 15. 11. 2024, celkem ve výši 1.243,11 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 19. 3. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z Autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 5. 2024 ověřovala totožnost žalované.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že počet členů ve společné hospodařící domácnosti s příjmem jsou 2, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 16.000 Kč, že výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 5.000 Kč, další nezbytné výdaje 2.000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2.000 Kč, že žalovaná měla uvést čistý měsíční příjem 30.000 Kč, že žalobkyně měla ověřit čistý měsíční příjem ve výši 39.631 Kč, že žalobkyně minimální výdaje vypočítala na 14.755 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 9.000 Kč. Počet doporučených prodloužení uvedla 0.

6. Z listiny nazvané Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil, že v tomto dokumentu žalobkyně obecně, bez vztahu ke konkrétní věci, vysvětluje postup, jakým posuzuje úvěruschopnost klientů.

7. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že stranami smlouvy byly žalobkyně a žalovaná. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout částku až do výše 31.500 Kč ve prospěch žalované jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Bylo sjednáno, že úvěr bude žalované poskytnut prostřednictvím bankovního převodu na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná dne 18. 6. 2024. Konec doby platnosti kreditního rámce byl dne 21. 9. 2025. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně. Dále se zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále byly sjednány volitelné služby, a to „Klidné spaní“ za poplatek 3,66 Kč denně a „Informační SMS servis“ za poplatek 0,96 Kč denně. Roční procentní sazba nákladů tak činila 1 514,29 %. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně jíž je žalovaná v prodlení, do zaplacení.

8. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že denní splátky, které měla žalovaná platit, činily 165,61 Kč, tzn. za každých 30 dní měla zaplatit částku 4.968,30 Kč.

9. Z výpisů z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 13. 7. 2023 do 16. 7. 2024 soud zjistil, že částky odepsané z účtu přesahovaly částky na účet připsané, tzn., že výdaje přesahovaly příjmy. Tak bylo v lednu 2024 celkem odepsáno 63.050,79 Kč a připsáno 57.410 Kč. Připsané částky činily celkem částku 13.883 Kč od , právnická osoba, , když od této společnosti byly připsány částky dne 17. 1. 4.000 Kč, dne 12. 1. 883 Kč, dne 22. 1. 4.000 Kč, dne 24. 1. 1.000 Kč, dne 26. 1. 1.000 Kč, dne 29. 1. 3.000 Kč. Dále byl dne 22. 1. vklad na účet 23.000 Kč, dne 2.

1. částka 1.000 Kč od odesílatele Podlesná a dne 10.

1. částka 19.527 Kč mzda od , právnická osoba10. V únoru 2024 bylo celkem odepsáno 96.220,48 Kč a připsáno 115.104 Kč. Připsané částky činily celkem částku 18.200 Kč od , právnická osoba, , když od této společnosti byly připsány částky dne 2. 2. 1.800 Kč, dne 6. 2. 1.000 Kč, dne 7. 2. 500 Kč, dne 13. 2. 5.000 Kč, dne 14. 2. 2.000 Kč, dne 15. 2. 3.000 Kč, dne 19. 2. 4.900 Kč. Dále byl dne 19. 2. vklad 23.000 Kč, dne 9. 2. připsána mzda od , právnická osoba, ve výši 18.904 Kč. Dále byla dne 9. 2. připsána částka 55.000 Kč jako půjčka od , právnická osoba, .

11. V březnu 2024 bylo celkem odepsáno 73.227,61 Kč a připsáno 65.712 Kč. Připsané částky činily částku 958 Kč připsanou dne 22. 3. od , právnická osoba, , dále vklad dne 19. 3. 23.000 Kč a 1.000 Kč, a částka 11. 3. od odesílatele , jméno FO, ve výši 300 Kč. Dále byly na účet připsány částky od odesílatele , jméno FO, v celkové výši 5.200 Kč (1.000 Kč, 300 Kč, 200 Kč, 3.700 Kč). Dále byla dne 11. 3. připsána mzda od , právnická osoba, ve výši 14.359 Kč a částka označená jako PvN/PpR od Úřadu práce ČR, krajské pobočky , adresa, ve výši 5.859 Kč (tzn., že se jednalo o podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci). Dále byla dne 25. 3. připsána částka 15.000 Kč jako půjčka od , právnická osoba, .

12. V dubnu 2024 bylo celkem odepsáno 47.180,34 Kč a připsáno 35.167 Kč. Připsány byly částky 46 Kč, 560 Kč od , právnická osoba, , 1 Kč, vloženo 4.000 Kč a připsáno ode odesílatele , Anonymizováno, 10.000 Kč, a od , jméno FO, částka 7.400 Kč. Dále byla dne 10. 4. připsána mzda od , právnická osoba, částka 90 Kč a částka označená jako PvN/PpR od Úřadu práce ČR, krajské pobočky , adresa, ve výši 13.070 Kč (tzn., že se jednalo o podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci).

13. Pokud jde o květen 2024, tj. za období do uzavření smlouvy dne 19. 5., byla dne 15. 5. na účet připsána částka označená jako PvN/PpR od Úřadu práce ČR, krajské pobočky , adresa, ve výši 13.070 Kč (tzn., že se jednalo o podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci) a částka v celkové výši 7.890 Kč od odesílatele , jméno FO, (14.

5. částka 6.890 Kč, 15.

5. částka 1.000 Kč).

14. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 5. 2024 vyplatila na účet žalované číslo , č. účtu, částku 17.000 Kč, dne 16. 7. 2024 částku 10.000 Kč, dne 18. 7. 2024 částku 4.000 Kč.

15. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 3. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky ve výši 64.020,86 Kč do tří dnů.

16. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden pro žalovanou a byla na něj dne 19. 5. 2024 vyplacena částka 17.000 Kč, dne 16. 7. 2024 částka 10.000 Kč, dne 18. 7. 2024 částka 4.000 Kč.

17. Ze všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, informací o spotřebitelském úvěru, z přípisu nazvaného „Prodlení v délce 97 dní“ soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na posouzení věci nebyl jejich obsah podstatný.

18. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 5. 2024 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalované částku až do výše 31.500 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Bylo sjednáno, že úvěr bude žalované poskytnut prostřednictvím bankovního převodu na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, první splátka byla splatná dne 18. 6. 2024. Konec doby platnosti kreditního rámce byl dne 21. 9. 2025. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně. Dále se zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dále byly sjednány volitelné služby, a to „Klidné spaní“ za poplatek 3,66 Kč denně a „Informační SMS servis“ za poplatek 0,96 Kč denně. Roční procentní sazba nákladů tak činila 1 514,29 %. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně jíž je žalovaná v prodlení, do zaplacení. Denní splátky, které měla žalovaná platit, činily 165,61 Kč, tzn. za každých 30 dní měla zaplatit částku 4.968,30 Kč. Žalobkyně ověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr tak, že pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to že počet členů ve společné hospodařící domácnosti s příjmem jsou 2, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 16.000 Kč, že výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 5.000 Kč, další nezbytné výdaje 2.000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2.000 Kč, že žalovaná měla uvést čistý měsíční příjem 30.000 Kč, avšak žalobkyně měla ověřit čistý měsíční příjem ve výši 39.631 Kč, že žalobkyně minimální výdaje vypočítala na 14.755 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 9.000 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná bude schopna poskytnutou částku s úrokem a poplatky uhradit. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 13. 7. 2023 do 16. 7. 2024, přičemž z výpisů vyplývalo, že částky odepsané z účtu přesahovaly částky na účet připsané, tzn., že výdaje přesahovaly příjmy. Za období 4 měsíců předcházejícím uzavření smlouvy bylo v lednu 2024 celkem odepsáno 63.050,79 Kč a připsáno 57.410 Kč, v únoru 2024 bylo celkem odepsáno 96.220,48 Kč a připsáno 115.104 Kč (z toho však částku 55.000 Kč představovala půjčka od , Anonymizováno, , v březnu 2024 bylo celkem odepsáno 73.227,61 Kč a připsáno 65.712 Kč (z toho však částku 15.000 Kč představovala půjčka od , právnická osoba, .), v dubnu 2024 bylo celkem odepsáno 47.180,34 Kč a připsáno 35.167 Kč. Pravidelným příjmem byla pouze mzda od , právnická osoba, , v lednu 2024 ve výši 19.527 Kč, v únoru 2024 ve výši 18.904 Kč, v březnu ve výši 14.359 Kč, v dubnu již jen ve výši 90 Kč. Dále byl na účet prováděn vklad v lednu a únoru ve výši po 23.000 Kč V březnu a v dubnu již proveden nebyl. Dalšími pravidelnými platbami byly částky zasílané od , jméno FO, , v březnu ve výši 5.200 Kč, v dubnu ve výši 7.400 Kč, v květnu (do 18. 5.) ve výši 7.400 Kč. Od března pak byla vyplácena částka označená jako PvN/PpR od Úřadu práce ČR, krajské pobočky , adresa, (tzn., že se jednalo o podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci), a to v březnu ve výši 5.859 Kč, v dubnu a květnu ve výši po 13.070 Kč. Žalobkyně vyplatila na účet žalované číslo , č. účtu, dne 19. 5. 2024 částku 17.000 Kč, dne 16. 7. 2024 částku 10.000 Kč, dne 18. 7. 2024 částku 4.000 Kč, tj. celkem 31.000 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou právního zástupce zaslanou dne 19. 3. 2025, přičemž výzvou poskytla žalované lhůtu 3 dny na zaplacení.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

26. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak žalobkyně učinila. Žalobkyně ověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr tak, že pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to že počet členů ve společné hospodařící domácnosti s příjmem jsou 2, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 16.000 Kč, že výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 5.000 Kč, další nezbytné výdaje 2.000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2.000 Kč, že žalovaná měla uvést čistý měsíční příjem 30.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že měla ověřit čistý měsíční příjem ve výši 39.631 Kč, k tomuto tvrzení však neoznačila a nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně minimální výdaje vypočítala na 14.755 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 9.000 Kč. K prokázání, na základě jakých důkazů takový závěr učinila, žádný důkaz neoznačila ani nepředložila. Závěr o výši příjmů, výdajů i disponibilního příjmu je zcela v rozporu s předloženými výpisy z účtu žalované, když z těchto je zřejmé, že částky z účtu odepisované pravidelně přesahovaly částky na účet připisované. Pokud jde o pravidelný příjem, tak pokud se jedná o období před uzavřením smlouvy, tento činila pouze mzda v nízkých částkách (19.527 Kč, 18.904 Kč, 14.359 Kč), která však naposledy byla vyplacena v dubnu 2024, a to již jen ve výši 90 Kč. Naopak od března 2024 již byla vyplácena pouze podpora v nezaměstnanosti či podpora při rekvalifikaci ve výši 13.070 Kč. Vklady na účet ve výši 23.000 Kč byly provedeny jen v lednu a únoru, od té doby prováděny nebyly, pravidelnými vklady byly jen částky od , jméno FO, v maximální výši 7.400 Kč měsíčně. Další částky připsané na účet pak činily jiné půjčky, a to v únoru ve výši 55.000 Kč, v březnu ve výši 15.000 Kč, nejednalo se tedy o pravidelný měsíční příjem. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila částku 31.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila částku 9.777,64 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 21.722,36 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

29. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

30. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by i nebyla smlouva shledána neplatná pro nesplnění povinnosti prověřit schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, je dán další důvod její neplatnosti, a to podle § 588 o. z. pro výši roční procentní sazby nákladů, která činila 1 514,29 %.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně procesně úspěšná byla v řízení žalovaná, ale té z důvodu její procesní pasivity žádné náklady nevznikly.

32. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek podle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše podle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 3.196 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 2.557 Kč, doplatit proto zbývá 639 Kč.